Casino

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Pokaždé to také neplatí, zrovna jako v tomto případě. Pět let po úspěšné mafiánské sáze "Mafiáni" se Martin Scorsese vrátil k podobnému vyprávění, tentokrát mapující historii jednoho casina v Las Vegas. Kamerové záběry jsou skvostné a kýčovitě barevné interiéry casina působí naprosto nadpozemsky. I přes tříhodinovou stopáž dokáže pan režisér diváka upoutat rovněž díky nabitému scénáři. Robert De Niro je jako vždy vynikající, role Sama Rothsteina mu byla psána jako na tělo. Sharon Stoneová v roli vypočítavé mrchy podala svůj životní herecký výkon (dokázala, že není jen a pouze sexsymbol, ale také vynikající herečka) a Joe Pesci dovedl svou postavu magora z "Mafiánů" do dokonalosti. Martin Scorsese stvořil mohutné epické dílo s autentickou, drsnou (scény s tužkou a s baseballkama se skutečně vymikají Hollywoodským tendencím), ale přezevšechno i malebnou tváří s jeho obvyklým filmovým posláním - obžaloba zatracování starých hodnot v proměnách času. 90%. (05.10.2008)

Scorsese je velký vypravěč, který dokáže bez problémů udržet divákovu pozornost na celé tři hodiny. Film stojí na zajímavém, neotřelém ději a hercích. Zatímco De Niro je standartně dobrý, Joe Pesci je fenomenální. Jeho postava je ztělesněním zla. Ač malý postavou, vyzařuje suverenitu, neomalenost, krutost, vzbuzuje respekt. Ale kdo opravdu září, je Sharon Stone, která by si za svou náročnou roli zasloužila Oscara (páni akademici opět spali). Ona je hlavní hvězdou filmu. (13.04.2003)

Film je postaven na podobné herecké sestavě jako předcházející Goodfellas. Filmová dvojčata De Niro a Pesci jsou i v tomto filmu "hustí." K tomu jim výborně asistuje Sharon Stone. Film je natočený velmi svižně. Za doprovodu hudby divák propluje téměř třemi hodinami, jako by to byla hodina jedna. Úžasný střih a kamera tomu silně napomáhají. Je zde pár opravdu úžasných scén, třeba hádky ožralé Stoneové a De Nira atp. Scorsese rád točí filmy o pravých drsňácích a i tentokrát mu to vyšlo. (24.11.2006)

Audiovizuálněherecké obžerství na pomezí sebestředného nadfilmu, tentokráte poněkud hazardního charakteru. S přihlédnutím k jednoznačně čitelnému materiálnímu podtextu spatřuji v Casinu ideální film (čti: místo, kde se plní neuskutečnitelná přání) pro každého pravověrného Čecha - ráj cinkající, vonící, šustící a lákající Mamonem nesčetných podob. Scorsese uměl, umí a bude umět. A netvrďte mi, prosím, opak. (28.09.2008)

Film, v němž se spojuje až dokumentární přístup k zmapování chodu tak organické a živé instituce, jakou je obrovské casino v Las Vegas, s bohatě vrstveným a strukturovaným dějem, při čemž musíme zatraceně dobře žhavit mozkové závity, abychom drželi krok a neztratili se v záplavě mafiánských bosů, obyčejných vrahounů a zlodějíčků, falešných hráčů, zkorumpovaných poldů a především moři obyčejných otců rodin, kterých spolyká Las Vegas i okolní, do nekonečna se táhnoucí poušť, každoročně na desetitisíce. Scorsese si vybral opravdu rázovité a přitom charakteristické postavy, které nechal střetávat mezi sebou a uvnitř nich samých. Na scénu uvedl v mafiánských filmech ne tak typickou postavu protřelého, úplně neitalského, spíše zdrženlivého, židovského podvodníka, který dokáže umně proplouvat mořem požadavků, závazků a nebezpečí, dozírat na bezchybný chod casina a spolehlivě tak plnit i vlastní kapsu. Tato postava, jediná kladná - dá-li se to tak říci - byla svěřena Robertu De Nirovi, který se s ní vypořádal dokonale a stal se vlastně celkovým průvodcem filmem a osobou, kolem které se točí úplně všechno. Jeho životní postoj je natolik vychytralý, opatrný, že by takto dokázal fungovat možná až do smrti, ale ani jemu se nepoštěstí, aby ho nepotkala ta nejstrašnější možná katastrofa, a to aby se zamiloval do bezcharakterní, protřelé podvodnice, díky níž se jeho doposud spokojená existence začne stejně jako casino hroutit. Skutečně přesvědčivá mrcha Sharon Stoneové, musí být všem odporná od začátku do konce, nejdřív svou falešností a nakonec pak neuvěřitelnou nepředvídatelností a nespolehlivostí. Postava, která je však čitelná velice dobře,a od které se můžeme nadít akoráť tak nechutné nakládačky, byla po předchozích krvavých zkušenostech z Mafiánů pochopitelně a zcela správně svěřena mistrovi živelné zuřivosti Pescimu, jenž dotvrzuje platnost nemilosrdného pravidla, že kdo mečem zachází, jím i schází. (23.12.2004)