To nic, drahá

Olivia Wilde a její ambiciózní psychologický Thriller z 50. let evokující Stepfordské paničky měl být drahokamem roku, ale je to jen obstojná žánrovka, která neurazí ani nenadchne. Zasazení do 50. let je moc pěkné, utopická experimentální komunita je atraktivní námět, Florence Pugh je sexy i boží herečka zároveň a potěší i Chris Pine a finální twist, který má něco do sebe, ale čekal jsem jaksi více. Aby nejlepší scénou v Thrilleru byl orál Pugh na stole mi příjde málo. Přišlo mi, že se celý film až moc drží na uzdě. Nedojde zde k žádnému násilí, žádnému pořádnému vyhrocení situace, dle traileru jsem očekával vyloženě mind fuck scény pohrávající si s divákovou myslí, které mě budou šokovat i fascinovat zároveň a to se Oliwii bohužel nedaří. Měl jsem nejspíš až přivelká očekávání, ale film to určitě špatný není, za vidění rozhodně stojí, nenudil jsem se, jsou tu světlé momenty i silné herecké esa a vizuál s atmosférou se taktéž velmi povedly. V kině by to zážitek možná umocnilo na silnější hodnocení,doma jen za silné 3. 65% (09.11.2022)

Olivia Wilde přišla za svojí kolegyní Florence Pugh s kulantním návrhem, zda by byla ochotná rozplétat strašlivou záhadu uvnitř jedné prosluněné a zdánlivě dokonalé komunity. Bude to o ženě v domácnosti z 50. let. Bude to mít podobu psycho(ne)logického thrilleru. A bude u toho i Chris Pine a Harry Styles. A nadějná mladá herečka pod slibem orálního sexu s Harrym (skutečně film tuto pikantní scénu obsahuje) se nenechala dvakrát přemlouvat a Harrymu svůj klín nakonec nastavila. Divák se ocitá v dobré herecké společnosti a pel samotné záhady pěkně příkladně filmem atmosféricky prostupuje a rezonuje. I režijní přístup Olivie, která v menší roli ztvárnila kamarádku hlavní hrdinky, je technicky na úrovni. S tvůrčím přístupem už je to ale podstatně horší. Diváci hlavně  musí přistoupit na to, co film vesměs postrádá a tím je originalita. A nelze dost dobře mávnout nad existencí filmů typu Stepfordské paničky, Náhradníci a další podobné výtvory. Navíc je film poměrně roztahaný. Dvě hodiny jsou místy znát, některé scény jsou dost natahované a nejsou zakončeny nějakým excelentním režijním nebo scenáristickým nápadem. Nevysvětlitelné incidenty v podobě zříceného letadla, kterému nikdo nevěnuje pozornost, nebo sebevražda nešťastné ženy tmavé pleti, jejíž tělo odklidí horlivá skupinka tajemných poskoků, to jsou asi tak největší taháky filmu. Pak jsou to také nebetyčně dementní proslovy záludného Chrise Pinea a šílená taneční kreace Harryho Stylese. A pochopitelně diváka čeká a nemine velká pointa v závěru filmu, která v celém rozsahu není tak úplně průhledná, nepřekvapí, jak by ale chtěla a měla. A rozhodně je lepší se o ní nikterak rozepisovat, aby tvůrci filmu měli alespoň malinkou radost ze svého úporného snažení. Aspekty v podobě dobových rekvizit, retro hudebních songů, známých i neznámých, a orchestrální hudby Johna Powella snesou přísná měřítka. I kameraman Matthew Libatique předvedl precizní obrázky, jen v jedné scéně narušené nežádoucím slunečním přesvícením. Olivia Wilde se mohla ve všech ohledech spolehnout na talentovanou Florence Pugh. Jejich tandem jim zdárně vyšel. Celkově se ale nedostavilo překvapivé filmové dílko, co by vládlo ustálenou logikou vyprávění a nechaotickým scénářem. 6/10 (23.11.2022)

Hodně zvláštní a konceptuálně ambivalentní prototyp mysteriózního filmu alá Stepfordské paničky pro fanynky Harryho Stylese, jehož předchází pověst kontroverzí a skandálů, než samotných kvalit.... samozřejmě, celej film si pro sebe zcela zaslouženě krade Florence Pugh – ta holka je fakt ohromnej talent a s každým dalším filmem je její herectví čím dál pozoruhodnější. Jenže bez nosnýho konceptu celej film sama bohužel neutáhne. Na jednu stranu je tu již několikrát viděný [anti]utopický model který se snaží pracovat s kolektivní paranoiou; na stranu druhou je celý tajuplno kolem tohoto modelu, včetně samotných příběhových (leit)motivů, pojato hodně polopaticky, křečovitě, nuceně a dost nepřirozeně, takže onen mysteriózní tah na branku prostě nefunguje – nemluvě o finální katarzi, která vyšumí do ztracena jak bublinky v Zonce. Olivia Wilde zkrátka není ani sympatická herečka, ani sympatická režisérka.... no nic, já si jdu odplivnout někomu do klína. (26.10.2022)

To, že všetko nebude tak idylické ako sa na prvý pohľad zdá nám bude jasné už od prvých momentov filmu. "Don´t Worry Darling" bol presne ten film, na ktorý som v kine čakal už nejaký čas a potreboval sa dostať opäť do filmovej nálady. Nedá sa povedať, že by som počas septembra nemal niekoľko filmových zážitkov, no dokopy som chcel vidieť niečo, čo by vo mne vzbudilo záujem o to vidieť viac. Florence Pugh je absolútne excelentná a celá ta atmosféra toho prostredia je vynikajúca. Priam cítite, že niečo v tom všetko nehrá, že to všetko musí mať nejaký skrytý význam a chcete len vedieť, o čo vlastne ide. A dáva to aj otázku, že či je spoločné šťastie skutočne to, čo vlastne je vo vzťahu to absolútne najdôležitejšie. Pretože ako môžeme byť vlastne všetci úplne šťastní? Ako to docielime? O niečo podobné sa pokúšal aj film "Held" no myslím, že Olivia Wilde na to išla ešte o niečo lepšie. Chcel by som to nejako povedať, no išiel by som do veľkých spoilerov. A tým sa vždy snažím v komentároch vyhýbať. Dáva to každopádne správnu otázku o tom, čo je vlastne vo vzťahu najdôležitejšie. Šťastie? To samozrejme dôležité je, no rovnako je to aj o vzájomnej dôvere. A láska nevie vždy všetko zachrániť. Najsmutnejšie mi ale príde, že vo filme sú momenty kedy mi bolo Jacka skutočne ľúto. A keď pochopíte všetky detaily a uvidíte realitu, ten priestor na súcit tam z mojej strany rozhodne bol. Je ťažké tento film komentovať bez spoilerov, no odporúčam ho vidieť. Možno to mohlo byť ešte silnejšie, no nebudem sa sťažovať. Za mňa silný a kvalitne natočený film, ktorý dokonca prináša aj jednu veľmi uspokojivú smrť postavy. Uznávam. Hodnotenie: A (06.10.2022)

Flm, který celou dobu krapet pokukoval po inspiraci Alfredem Hitchcockem v závěru působí jako film M. Nighta Shyamalana. Ten horší film M. Nighta Shyamalana.  Olivia Wilde po režijní stránce uzrála.... zhruba o 10%. I když se z její režijní novinky nedá skákat radosti do vzduchu, minimálně schopní ručičky tam vidět jsou a i díky nim jí dá člověk příště přeci jen šanci. Její druhý režijní projekt je totiž minimálně v první polovině fakt velmi fajn retro s bravurní atmosférou, kdy dojem kazí jen postup vyprávění a výsledná katarze.... více zde (20.09.2022)