Beata Hlavenková je zpívající pianistka, skladatelka, aranžérka a producentka v jedné osobě.
Vystudovala skladbu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, navázala třemi roky na Konzervatoři Jaroslava Ježka, studia dokončila v roce 2004 na University of Massachusetts v oboru kompozice, jazzová kompozice a aranžování. Na české hudební scéně je známá jako dlouholetá spoluhráčka Lenky Dusilové (viz projekty Baromantika a Eternal Seekers) i spoluautorka množství jejích písní, ale rovněž z vlastních úspěšných projektů a nahrávek a ze spolupráce s řadou umělců, jako jsou Iva Bittová, Justin Lavash, Dorota Barová nebo Jaromír Honzák.
Své první autorské album „Joy for Joel“ natočila v USA v roce 2009, následovaly desky „Theodoros“ (Cena Anděl v kategorii jazz a blues), „Scintilla“ a „Bethlehem“, které předkládá bohatou kolekci lidových vánočních koled české, anglické, francouzské i polské provenience, upravených, nebo spíše re-komponovaných do nové, moderní podoby a doplněných o čtyři vlastní skladby. „Koledy mě provázely od dětství. Mám s nimi spojenou radost, pokoj, rodinu – momenty, které chci zažívat znovu a předávat je dál. Koledy jsem si přetvořila tak, jak mi to hudebně vyhovuje a jak je mi to blízké. Ráda odívám melodie do jiných harmonických hávů a souvislostí. Baví mě, když je vše lehce skryté a záhadné. Když i ty koledy, přes radost poselství, jsou tak trochu melancholické a ne až tak rozjuchané. Mé pojímání veselosti v sobě vždy nese kus jakési lehké tíhy,“ říká Hlavenková o tom svém zajímavém projektu, které si vysloužilo nominaci na žánrovou cenu Anděl v kategorii Jazz.
K velice úspěšným CD patří též dvojalbum pro děti „Pišlické příběhy“, které vzniklo ve spolupráci s autorem Filipem Rychlebským a Ivanem Trojanem, jež příběhy dřevěných panáčků Pišliků načetl. „Hloupé, primitivní hudby pro děti je strašně moc. Děti vnímají hudbu bez předsudků a jsou schopny vstřebávat toho mnohem víc. Nechtěla jsem se tedy schválně vymezovat tím, že by to mělo někoho oslovit na první dobrou,“ říká k tomuto projektu Hlavenková.
Stálou součástí hudební dráhy Hlavenkové je i její pedagogická činnost. Působí na New York University v Praze, dříve též na Konzervatoři Jaroslava Ježka a na JAMU v Brně, kde spolu s Patrikem Hlavenkou založili vůbec první vysokoškolská studia jazzové hudby v ČR. Hudební vzdělávání by se podle ní mělo „zabývat opravdovým muzikantstvím a klást větší důraz na rozvíjení toho, co danému muzikantovi jde nejlépe, co mu vyhovuje a z čeho má největší radost a uspokojení, což samozřejmě neznamená méně práce, píle a cílevědomosti.“
Filmovému divákovi se Hlavenková představila až v roce 2018 hudbou k televiznímu filmu Davida Ondříčka Dukla 61. „Zjistila jsem, že mám nastřádáno pár motivů a skladeb z nahrávání s výjimečným trumpetistou Oskarem Törökem, jakési improvizované ambientní kompozice nebo plochy a krajiny. Mé další album by tak mohlo být jiné a vnímám potřebu se touhle cestou vydat,“ naznačuje další směřování své tvorby Hlavenková a nám nezbývá než se na onu „jinakost“ těšit.
Honza "HonzaBez" Bezděkovský
