noriaki

Vizuálně překrásný a silně poetický snímek. A hlavně jiný. Jiný než evropské filmy, jiný než filmy s podobnou tématikou. Na jednu stranu velice intimní, na druhou až nelidsky odtažité vyprávění o zoufalé lásce dvou dívek. Tato odtažitost a cizost způsobila že jsem se s hlavními hrdinkami nemohl ztotožnit natolik jak bych si přál, a proto mě jejich osud zasáhl mnohem méně než by si zasloužily. Bohužel vím o čínské kinematografii moc málo na to, abych dokázal říct zda je to její typické dílo, nebo má pan režisér svůj vlastní, velice osobitý styl. Co můžu říct jistě je, že šlo o neobyčejný zážitek.

Poctivý thriller jakých byly 70. léta plné, ale dneska už se skoro netočí. Film bez zbytečných efektů a bez hyperakčních scén, zato s hutnou atmosférou budovanou kousek po kousku syrovým pocitem ohrožení. Každá významnější role byla obsazená tehdejší hereckou špičkou. Spolu s The Day of the Jackal jde o klasiku britského krimi thrilleru.

To byla zase blbost. Rádoby dramatické sci-fi o nedobrovolné cestě do paralelní dimenze kde lidé bojují s nepřátelským prostředím a zneuctělý plukovník tu najde svoji bývalou slávu. Jestli mi to nevyjde s geopolitikou, tak se budu živit psaním scénářů pro tyhle chujoviny. Krystalicky čistý filmový odpad.

Knížky o Johnu Carterovi patří k tomu nejlepšímu sci-fi pulpu který jsem kdy četl a na tenhle snímek jsem se hodně těšil. Výsledkem je dokonale zmrvená adaptace série. Kamera je amatérská, režie otřesná, děj je stupidní a herci jsou všechno tohle dohromady. Dejah Torris, v knize úchvatně krásná princezna z Marsu, vypadá ve filmu jako vysloužilá pornohvězda. Když o tom tak přemýšlím, celý tento "film" nese znaky nepodařeného porna, pouze s vystřiženými sexuálními scénami. Pro mě je to velké zklamání.

Natočit Červenou Karkulku jako křížence temné fantasy a paranoidního thrilleru byl teoreticky skvělý nápad, bohužel se tento záměr zvrtl hned v začátku, a režisérka do světa vyplivla klon pseudohororového Twilightu. Scénář se sice snaží o dusnou atmosféru plnou vzájemného podezírání a pocitu ohrožení, ale vyniká hlavně stupidními dialogy a předvídatelným dějem. Herecké obsazení je přinejmenším rozporuplné. Kompars byl zřejmě posbírán na místní diskotéce a do fantasy se nehodí. Hlavní hrdinka by měla prožívat rozpolcenost mezi láskou a strachem, ale jediné dvě myšlenky které jdou z jejího hereckého projevu vyčíst jsou "jsem krásná" a "budu slavná". Režisérka očividně natočila snímek určený primárně pro její obdivovatele, a na zbytek filmových diváků se vykašlala. Jediným výrazným plusem tak pro mě zůstává vizuální složka filmu, která je doopravdy skvělá.

Triky v úvodní vesmírné bitvě sice vypadají jako něco z Červeného trpaslíka a režijní schopnosti Philipa J. Rotha jsou dokonce i pod úrovní Filipa Renče, jenže co si budeme nalhávat - mému mladému já to úplně stačilo. Trochu se to stydím přiznat, ale kdyby si celý film udržel téma a úroveň, tak by mi to možná stačilo i dnes. Bohužel rozpočet nebyl nafukovací, takže se záhy děj přesunul do míst, kde nebylo potřeba stavět drahé kulisy a plýtvat penězi na speciální efekty. Producentům to asi udělalo radost, divákům asi tolik ne.

Paměť je mocná čarodějka. Tohle jsem viděl kdysi před lety v televizi. Celou dobu jsem věřil že jde o polozapomenutý klenot, ale ono je to stěží průměrné béčko od režiséra mizerných céček. Z našlapané akce zbylo jen pár sterilních scén, a atraktivní prostředí zabily mizerné efekty.

Téma slibuje pohled do divoké historie kapitalismu 90. let a ještě divočejších dějin Petry Drnovice, ale nedodává ani jedno. Informací o fotbale je málo, o ekonomické transformaci je řečeno jenom to nejzákladnější. Škoda nevyužitého potenciálu, příběh této fotbalové dědiny mohl posloužit jako základ skvělého dokumentu, ale dopadl jako nudná jednohubka ze které čiší amatérismus a nedostatek invence.

Neuvěřitelně pozitivní snímek. A stejně jako po Lásce nebeské, i po skončení tohoto skvostu máte touhu obejmout celý svět a přiblble se u toho usmívat. Film je prakticky o ničem, ale o strašlivě zábavném ničem. Navíc k tomu skvělému ničemu hraje úžasná hudba. Tohle není komedie, tohle je stylová reklama na Británii 60. let. A na rock 'n' roll samozřejmě. Top 10 za rok 2009.

Jeden z prvních Hitchcockových filmů a zároveň úplně první, který se dá označit jako "Hitchcockovský". Snímek nezapře mistrovu genialitu, nicméně jde poznat, že režisér ještě potřebuje dozrát. Sice krásně zvládl postupné budování napětí a předvedl několik režijních postupů, kterými dokreslil vyprávění, ale nezvládl vedení herců a celkově neuměl pracovat s němým filmem. Režiséra očividně brzdila nepřítomnost synchronizovaného zvuku. I když je Hitchcock proslulý svou schopností vypravovat pomocí obrazu, tak tady to ještě naplno neprojevil. V rámci mistrova díla jde o spíše průměrný a nevyzrálý film, pozoruhodný pouze osobou tvůrce.