noriaki

Ani nevím proč jsem si film pustil. Když jsem viděl první tři minuty, trochu jsem toho zalitoval, ale nakonec jsem zklamaný nebyl. Beyond White Space je buď mírně podprůměrné béčko, nebo velice solidní céčko, a pochopitelně trpí všemi neduhy typickými pro jeho kategorie. Herci jsou dřeva, scénář sbírka klišé, a většina toho co se stane, nemá oporu logice a často ani v realitě. Příběh nemístně ambiciózně evokuje Bílou velrybu od Melvillea a přitom se pozoruhodně dovedně ubránil jakékoliv myšlenkové hloubce, nebo nedejbože morálnímu ponaučení, kterými oplývá originál. Ne že by mi to vadilo. Triky jsou relativně povedené, na brakovou produkci snad až vynikající a o to asi šlo především.

Tak tady je špatně úplně všecko. A tím myslím úplně všecko. Od scénáře, přes herce, režii až po morální ponaučení. Proč si Zelenka myslí, že bych měl té drzé napodobenině Neckáře v hlavní roli držet palce, to mi hlava nebere. A proč bych ho měl vidět jako hrdinu se smyslem pro čest a spravedlnost, tak to je ještě větší záhada. Trestání bez soudu je špatné už z principu, a když se v něm někdo vyžívá, tak to nemůže být dobrý člověk. Tolik k ději. Napsal bych i víc, jenže nic dalšího se za tu hodinu a půl nestalo. Při sledování jsem získal pocit, že se Zelenka pokusil o jakýsi hybrid mezi Šíleně smutnou princeznou a S čerty nejsou žerty. Ovšem kromě toho, že zprznil dvě ze tří mých nejoblíbenějších pohádek, nedosáhl vůbec ničeho. Herci jsou jedním slovem tragédie, kromě nemehla v hlavní roli, který je dvěma slovy kolosální tragédie. Abych nekřivdil, Kostka byl docela slušný, Polívka mě mile překvapil a Vilhelmová své postavě vtiskla dokonce osobnost. Naopak Kříž působil jako karikatura a Liška jako debil. Jiřina Bohdalová ukazuje, jak hluboko Zelenka klesl od Návštěvy staré dámy. Pevně doufám, že mu už nikdo režii pohádek nesvěří, protože jeho další pokus by ve mě zabil ducha Vánoc zřejmě definitivně. Jediné pozitivum vidím v tom, že po téhle zhůvěřilosti ČT vysílala Tři oříšky pro Popelku, čímž mi náladu alespoň trochu spravila.

Sara Sandeva je fakt pěkná baba. Tím by mohl výčet kladů skončit, protože zbytek je bída kombinovaná s trapností. Děj šel naprosto mimo mě. Scény se postupně střídaly, objevovaly se mizerně napsané postavy a sem tam se scénář pokusil o cosi jako humor. Nebudu ale Troškovi křivdit. Možná to vůbec nebyla komedie. Možná to pitvoření a zoufalé přehrávání mělo nějaký specifický účel, na který jsem bohužel nepřišel. Pokud ne, tak je mi z herců - a nejen dospělých, ale hlavně dětských regulérně smutno. Jestli chcete vidět všechny neduhy české kinematografie na jednom místě, pustit si Strašidla je dobrý nápad. Vida, takže i druhý klad mají.

To bylo TAK HLOUPÉ !!! Čekal jsem všelicos, dokonce jsem se v duchu připravil na hrůzu typu Aliens vs. Predator - Requiem, ale takovou bídu jsem teda nečekal. Na tomhle filmu je špatně úplně všechno. Je mizerný jako horor, jako thriller a ani ty tři povedené hlášky mě nedonutí přiznat, že přežívá alespoň jako komedie. Děj je mešuge, ale já budu milosrdný a radši řeknu že je nepodstatný. Postavy, ty už se okecat nedají. Shane Black si sice vydupal eRkovou kategorii, ovšem proč děj postavil kolem malého kluka, to ví asi jen on sám. To že jde o ten otravný, přemoudřelý typ dítěte, je jenom taková roztomilá drobnost. Další lahůdkou je doktorka, zdatná ve všem co si dokážete představit. Trochu mi připomněla Nea z prvního Matrixu, především tím, jak se během dvou sekund naučila střílet z těžkých zbraní, osvojila si akrobacii, pokročilý bojový trénink a komparativní xenobiologii. Záběr jak jí zmíněné dovednosti nahrávají do hlavy počítačovým vstupem ovšem chybí. Na konci filmu jsem čekal scénu, ve které jí Nick Fury nabídne vstup do Avengers. Zbytek zúčastněných je docela snesitelný, ovšem sympaťák není nikdo a všichni jsou hrozně nevýrazní. Alespoň akce plus mínus nezklamala a možná protože jsem někde v polovině úplně rezignoval, zbytek děje mi až tak nevadil. Závěrem bych chtěl poděkovat Táně, že na to se mnou nešla do kina. Ještě dneska bych se musel stydět, na jakou kravinu jsem ji ukecal. Tohle je zklamání roku.

Já jsem předlohu četl, takže mi děj nijak zmatený nepřišel. Netroufám si odhadnout, jestli je bez její znalosti příběh srozumitelný, protože mi většinu duševní kapacity zabralo vyrovnávání se se změnami a škrty. A že jejich tam požehnaně. Lukjaněnkovy knihy - mám na mysli Nanečisto a Načisto, sice předstírají prvoplánový akční příběh, ovšem najdou si čas i na poklidné momenty a trochu té psychologie. Ve filmu není na vysvětlování a hloubání čas. Scénář pádí dopředu a co si nezjistíte načtením originálu, dedukcí hodnou Sherlocka Holmese, nebo božím vnuknutím, to nemáte. Režisérovi musím přiznat, že jeho film vypadá vcelku slušně - na rozpočet skoro fantasticky. Ale co z toho, když jako svébytný snímek selhává. Pochválím ještě herce. Kirill je perfektně obsazený i zahraný a ta blonďatá mrcha, která je v knížce jen protivná, je na obrazovce odporná až k nesnesení.

V mé pomyslné trilogii osobitých sci-fi natočených v různých desetiletích, čili Barbarella z šedesátek, Flash Gordon ze sedmdesátek a Masters of the Universe z osmdesátek, se film Rogera Vadima drží s přehledem na druhém místě. Ale jenom proto, že se na Jane Fondu dívá mnohem lépe, než na Dolpha Lundgrena. Scenáristicky, herecky, režijně a v jakékoliv další myslitelné kategorii - kromě výpravy, je to brak. Děj má hodinu a půl, ale subjektivně trvá snad tři. Chudák Jane Fonda nemá co hrát a i když se před kamerou producíruje téměř polonahá - a někdy ani to ne, nevypadá zdaleka tak sexy jako v libovolném jiném filmu. Kromě ní a nezapomenutelné stylizace nemá snímek co nabídnout. Na videoklip by to stačilo, ale na celovečerní film je to málo.

Mám rád monster movies. Nevadí mi jejich béčkovost, ani naivita. Bohužel tohle je sice béčkové a naivní, ale není to vůbec "monster". V téhle kategorii bylo Emrichovo nepochopené a vysmívané 10,000 BC mnohem ambicióznější. Alpha to bohužel nijak nekompenzuje. Děj není ani naturalistický, ani mazaně vymyšlený, takže jediné lákadlo je postupné spřátelení chlapce z vlkem. Pes svou roli zahrál slušně, ovšem o druhém členu dvojice si dovolím pochybovat. Působí na mě, jako kdyby propadl časem z hipsterské brooklynské kavárny. Příčí se mu lov, pohrdá masem a ochočil si psa dřív, než to bylo v módě. Předpokládám že sní o genderové neutralitě a kdyby po cestě divočinou narazil na Starbucks, ze zásady by tam nešel. Režisérovi musím přiznat, že jeho film krásně vypadá a i když má blíž k hrané disneyovce než k realistickému filmu z divočiny, dobře se na něho dívalo.

Čekal jsem epickou fantasy, jenže ona je to spíš pohádková komedie. Člověk zvyklý na hrůzy typu Řachanda, nebo na Saxánu a Lexikon kouzel asi mávne rukou, ovšem tahle kombinace se dá natočit dobře. Rusům to vyšlo tak na horší jedničku. Scénář celou dobu balancoval na hraně trapnosti a i když se občas povážlivě zapotácel, na špatnou stranu nikdy nepřepadl. Některé vtípky jsou opravdu výborné. Ty méně podařené jsou zase skvěle zahrané. Konstantin Lavroněnko mluví sám za sebe a kupodivu mi sedl i drzý floutek Viktor Choriňak. No a na východoevropskou Alicii Vikander je radost pohledět. Jak už kdosi zmínil, Poslední bohatýr opravdu připomíná Hvězdný prach. Nemá jeho vycizelovanou preciznost, ale je stejně nápaditý a osvěžující. Takových filmů není nikdy dost.

Na tenhle díl jsem se těšil asi nejvíc, ale nakonec mě vcelku zklamal. Chybí mu výrazná osobnost o níž by se děj opřel, nebo silná scéna jež by ho definovala. Vyjednávání, respektive "domlouvání" v Moskvě nic takového nenabízí. Každá ze stran mluví svým vlastním jazykem, což je sice krásná alegorie na probíhající situaci, ovšem po čase mi to přišlo hloupé a lehce absurdní. Debaty mi připomínaly slovní výměny mezi Hanem Solem a Chewbaccou, což byl pochopitelně hrob pro atmosféru a napětí.

Kdybych byl ještě daleko větší cynik než jsem, tak bych napsal, že tahle vypadají důsledky oné bájné sjednocené společnosti, po níž teskní všichni dnešní novináři a spousta politických komentátorů. Princip "ať si zvolíte koho chcete, vládnout budou stejně všichni a opozice neexistuje", je zvěrstvo a vede přinejlepším ke zkostnatění režimu. Když se navíc spojil se zákazem populárních Agrárníků, dá se o demokracii mluvit jen se sebezapřením. Třetí republika byla nemocná a v liberální demokracii v ní nevěřil nejspíš ani sám Beneš. Nakonec snad můžeme být rádi, že se Gottwaldovi podařila změna režimu téměř bez krveprolití. Naděje že by se ji bezradným nekomunistickým politikům podařilo zastavit, byla opravdu jen teoretická. Skepticky bych dodal, že by k ní dost možná i tak došlo. Buď pozvolně přirozeným procesem, nebo jedním rázem díky pomoci Sovětů.