noriaki

Líbí se mi režisérova vize budoucnosti. Klidné, upravené město s poloprázdnými ulicemi, čisté linie, tiší lidé a móda z padesátých let. Přesto bych v takhle vykresleném světě žít nechtěl. Ztráta soukromí zlepšuje život společnosti, ale zhoršuje život jednotlivce. A jak dokazuje scénář, pokud je někdo dostatečně odhodlaný a schopný, ani plná transparentnost mu nezabrání beztrestně vraždit. Což je myšlenka která by vyplnila epizodu seriálu, jenže na film je to trochu málo. Nadto je děj dopředu odhadnutelný. Ke cti mu slouží, že indicie sám nabízí, takže nejde o hloupost, ale o záměr. Přesto to u detektivky zamrzí. Ústřední duo Owen & Seyfried je tradičně skvělé a atmosféra nepříjemně tísnivá. Jsem rád, že nepovedený The Host byl jen úlet.

Aki Kaurismäki už tenhle film jednou natočil. Jmenoval se Muž bez minulosti, byl ve všem lepší a i tak patří k těm slabším v jeho tvorbě. Druhá strana naděje sleduje stejný vzorec, jen lehce obohacený o příběh majitele restaurace a poté "obohacený" o cizokrajný původ hlavního hrdiny. Příběhová linie syrského migranta splňuje veškeré stereotypy - ne ty xenofobní stereotypy, pochopitelně, ale ty sluníčkářské, včetně nezbytného bombardování nemocnice v Aleppu. Film mě moc nezaujal, především proto, že autorův typický suchý humor až na výjimky chybí, a kvůli použitým šablonám ztrácejí postavy lidskost a uvěřitelnost. Zklamáním byl až nepřirozeně průměrný Janne Hyytiäinen, naopak Sakari Kuosmanen předvedl velice slušný výkon. Ocením ještě tradiční stylizaci. Z Kaurismäkiho filmů se zdá, jakoby se Finsko za posledních čtyřicet let vůbec nezměnilo. Jen ti herci mu pomalu stárnou.

Určitě si všichni dobře pamatujeme úvodní scénu ze Star Trek V - The Final Frontier, ve které kapitán Kirk leze free solo na El Captain. I když se film odehrává v roce 2286 (a v tom minulém letěla posádka do minulosti pro dávno vyhynulé velryby, aby zachránila Zemi před tajuplnou sondou), tak mě tenhle smělý výstup uhranul. Považoval jsem to za úplné šílenství, které je daleko mimo lidské schopnosti, a hodí se leda tak do sci-fi. Alex Honnold ho proměnil ve skutečnost. A i když jsem tomu původně moc nevěřil, Jimmy Chin mu ho nezkazil unylou režií. Film je vizuální a hudební bomba s téměř thrillerovou atmosférou. Věděl jsem jak to celé dopadne a nebylo mi to nic platné. I tak jsem ke konci napětím téměř nedýchal.

Vyčislitěl je hlubší a přemýšlivější film než prakticky jakýkoliv z universa Marvelu, jenže co je to platné, když ztrácí ve všem ostatním. Měl jsem pocit, že má režisér rozštěpenou osobnost. Kvalita skáče od extrému do extrému. Překrásné a silné scény, střídají samoúčelné a lacině vypadající paskvily. Přitom prostředí je parádní a nebýt do očí bijících počítačových efektů, vypadal by film vcelku stylově. Zamýšleně temná a tísnivá atmosféra plná beznaděje, svedla krátký a marný boj s nehodícím se soundtrackem, zpomalovacími scénami, trotlem na režisérské židli a naprosto zbytečnou romantickou linkou, a v půlce ho prohrála na K.O. Anna Čipovskaja je sice nádherná, ovšem její románek děj nikam neposouvá. Ruská, potažmo sovětská sci-fi si libuje spíše v komorních filmech a tohle by mohl být další z kvalitních snímků. Jenže bohužel. Na alespoň slabý průměr ho vytáhli znovu výborný Jevgenij Mironov a typicky ruská pointa.

Má to v sobě něco ze starých monster movie, něco z jejich působivosti a kouzla. Bohužel i něco z jejich prostoduchosti. A také platí, že zatímco filmy do nichž dělal triky Ray Harryhausen se mohly chlubit dojmem reálnosti, tahle novověká pohádka je skrz naskrz umělá. Což není její největší problém, tím je nedostatek obyčejných postav a tendence brát se zbytečně vážně. Děj se hemží superhrdiny, megapadouchy a zarytými nepřáteli. Všechno co prožívají je osudové a stěžejní pro existenci světa jak ho známe. Nakonec jsem rezignoval a na film se dodíval stejně nezaujatě, jako jsem sledoval ostatní komiksárny bez humoru, nebo přesahu. A ne, sto patnáctá variace na téma "někdo chce zničit svět a my ho musíme zastavit", není přesah.

Všechny výtky které jste si k filmu mohli přečíst, jsou pravdivé. Postavy se opravdu chovají jako idioti a spousta z nich je i idiotsky zahraná. Scénář není nijak objevný a zvraty jsou banální i na hororový žánr. Snad jen Carpenter by z toho natočil alespoň průměrný film. A opravdu se mu to díky perfektní hudbě a jakési nedefinovatelně magické atmosféře povedlo. Přes nijak závratnou délku plyne příběh pomalu a přestože jsou postavy skrz na skrz nesympatické, je dost času si je alespoň trochu oblíbit. Režisér použil spoustu triků aby posílil pocit napětí, včetně geniálních snových sekvencí. Jestli Vládce temnot někdy uvidíte, pravděpodobně na ně jen tak nezapomenete. Což bohužel neplatí o jiných zamýšleně silných scénách. Zmíním ještě výborný závěr. Posledních cca 20 minut je depresivní podívaná s mrazivou tečkou.

Chápu o co Čapkovi, respektive Haasovi šlo, ovšem svou myšlenku vyjádřili velice neobratně. Mám problém se zápletkou, s postavami i s vykreslením údajně zfanatizované společnosti. Doktor Galén mi ani vzdáleně nepřipadal jako sympatický hrdina a bojovník za mír, ale naopak jako vyděrač a svého druhu terorista. S radostí nechal umírat davy lidí, jen aby dosáhl svého. Stát proti němu nezasáhl. Neuvěznil ho, nezabavil mu lék, ani ho nenutil ke spolupráci. Hlava státu plně respektovala jeho rozhodnutí a metody, přestože s nimi hluboce nesouhlasila. Jestli to má být paralela k Hitlerovi, tak by Čapkovi měla Třetí říše poděkovat, protože takhle krásně se o něm nikdo z jeho protivníků nevyjadřoval. Zamýšleně antagonistická postava mi byla paradoxně nejvíc sympatická. Maršál sice touží po válce, ovšem co se týče morální integrity, splňuje snad všechny ideály. Jestli to má být alegorie na Hitlerovu schopnost uhranout davy, tak se moc nepovedla. Vůdce lidi mámil svými hypnotickými vizemi, ne úctyhodným chováním hodným následování.

Teorie ploché Země je jedna z tří mých nejoblíbenějších konspiračních teorií. Především proto, že je tak ultimátně zbytečná. Spoustu jiných totiž dává alespoň trochu smysl, respektive existuje důvod (byť nepravděpodobný) proč je třeba zakrýt "pravdu" státem propagovanou "lží". Ovšem kdo by měl prospěch se zatajení faktu, že je Země plochá? Výrobci glóbusů určitě. Někdo další?

Film skončil před deseti minutama a já už si z něho pamatuju skoro jen to jezdící město a mizerně zahranou ženskou postavu v hlavní roli. Jo a potom zabijáckého robota, pro děj úplně zbytečného. Ještě se mi pochopitelně vybavuje Hugo Weaving. Můžete točit sebevětší blbost, ale pokud je na plátně Hugo Weaving, úplná katastrofa z toho nebude. Výsledek ovšem mohl být mnohem lepší, protože prostředí je parádní a mytologie slibná. Přimlouval bych se za vytvoření video hry, v níž by hráč v roli žoldáka plnil mise, obchodoval, nebo jen tak navštěvoval nejrůznější perfektně vymodelované lokace. Byla by škoda tohle universum zahodit jenom proto, že se ho napoprvé zmocnil režisérský břídil.

Dokud jsem si tenhle film nepustil, ani jsem netušil, jak moc bych chtěl něco takového vidět. Mám rád sci-fi ze zlatého věku a mám rád staré sci-fi filmy. Bohužel tyhle množiny se protínají jen výjimečně. Když vývoj filmové techniky konečně umožnil zrealizovat nápady spisovatelů, žánr už byl někde úplně jinde. Vzniklo pár perliček jako například Forbidden Planet a následně se režiséři přesunuli k novým tématům. A pak přišel Sky Captain. Na první pohled působí jako pravověrné retro, na ten druhý jako film z alternativní reality, v níž snímky ze čtyřicátých let vypadaly přesně takhle. Bohužel je to jen iluze. Kerry Conran natočil typickou pulpovou povídku té doby, za použití stejně zastaralých vyprávěcích postupů a tehdejších filmařských technik. Jestli někdo snímku vyčítá hloupý scénář, měl by nastartovat svůj DeLorean, odcestovat do redakce Astounding Science Fiction a vysvětlit Asimovovi, Heinleinovi, Simakovi a dalším, že se za pětašedesát let doba změnila. Dokud se to nestane, tak nemám proti příběhu jakoukoliv námitku. A když o tom tak přemýšlím, tak ani proti ničemu dalšímu. Top 10 za rok 2004.