noriaki

Tohle už není ani céčko, ale nějaké další písmenko z hloubi abecedy. Kvalitou se vyrovná nejhorším filmům Uwe Bolla, scénářem je snad i pod nimi. Na rozdíl od zmíněného samozvaného génia se ale nebere vážně a celou dobu dává hlasitě najevo, že slouží jako svérázná pocta osmdesátkovým legendárním, méně legendárním i jenom oblíbeným filmům. Osobně mám radši promyšlenější komedie typu Žhavé výstřely 2, jenže takové skvosty se už dnes netočí. Tak alespoň díky za Commando Ninja.

Zatím asi to nejlepší co se může chlubit (???) značkou Star Trek Discovery. Díl s Harrym Muddem mi přišel nepravděpodobný a přepálený. Postava známého podvodníčka se vůbec nepodobala své předloze z TOS. Tady si na to autor dal pozor a napsal hravý příběh se špetkou humoru a vynikající pointou.

Vydestilované problémy první série, vtěsnané do patnácti minut. Jenže tady není žádný Jason Isaacs, který by alespoň trochu spravil dojem.

Kombinace TOS epizody Metamorphosis a části Odyssey sice vypadá patřičně ambiciózně, ovšem obávám se, že na rozvinutí uvěřitelné atmosféry je čtvrt hodina prostě málo. Tenhle námět měl být použit na luxusní bottle episode.

Ani nevím proč jsem si film pustil. Když jsem viděl první tři minuty, trochu jsem toho zalitoval, ale nakonec jsem zklamaný nebyl. Beyond White Space je buď mírně podprůměrné béčko, nebo velice solidní céčko, a pochopitelně trpí všemi neduhy typickými pro jeho kategorie. Herci jsou dřeva, scénář sbírka klišé, a většina toho co se stane, nemá oporu logice a často ani v realitě. Příběh nemístně ambiciózně evokuje Bílou velrybu od Melvillea a přitom se pozoruhodně dovedně ubránil jakékoliv myšlenkové hloubce, nebo nedejbože morálnímu ponaučení, kterými oplývá originál. Ne že by mi to vadilo. Triky jsou relativně povedené, na brakovou produkci snad až vynikající a o to asi šlo především.

Tak tady je špatně úplně všecko. A tím myslím úplně všecko. Od scénáře, přes herce, režii až po morální ponaučení. Proč si Zelenka myslí, že bych měl té drzé napodobenině Neckáře v hlavní roli držet palce, to mi hlava nebere. A proč bych ho měl vidět jako hrdinu se smyslem pro čest a spravedlnost, tak to je ještě větší záhada. Trestání bez soudu je špatné už z principu, a když se v něm někdo vyžívá, tak to nemůže být dobrý člověk. Tolik k ději. Napsal bych i víc, jenže nic dalšího se za tu hodinu a půl nestalo. Při sledování jsem získal pocit, že se Zelenka pokusil o jakýsi hybrid mezi Šíleně smutnou princeznou a S čerty nejsou žerty. Ovšem kromě toho, že zprznil dvě ze tří mých nejoblíbenějších pohádek, nedosáhl vůbec ničeho. Herci jsou jedním slovem tragédie, kromě nemehla v hlavní roli, který je dvěma slovy kolosální tragédie. Abych nekřivdil, Kostka byl docela slušný, Polívka mě mile překvapil a Vilhelmová své postavě vtiskla dokonce osobnost. Naopak Kříž působil jako karikatura a Liška jako debil. Jiřina Bohdalová ukazuje, jak hluboko Zelenka klesl od Návštěvy staré dámy. Pevně doufám, že mu už nikdo režii pohádek nesvěří, protože jeho další pokus by ve mě zabil ducha Vánoc zřejmě definitivně. Jediné pozitivum vidím v tom, že po téhle zhůvěřilosti ČT vysílala Tři oříšky pro Popelku, čímž mi náladu alespoň trochu spravila.

Sara Sandeva je fakt pěkná baba. Tím by mohl výčet kladů skončit, protože zbytek je bída kombinovaná s trapností. Děj šel naprosto mimo mě. Scény se postupně střídaly, objevovaly se mizerně napsané postavy a sem tam se scénář pokusil o cosi jako humor. Nebudu ale Troškovi křivdit. Možná to vůbec nebyla komedie. Možná to pitvoření a zoufalé přehrávání mělo nějaký specifický účel, na který jsem bohužel nepřišel. Pokud ne, tak je mi z herců - a nejen dospělých, ale hlavně dětských regulérně smutno. Jestli chcete vidět všechny neduhy české kinematografie na jednom místě, pustit si Strašidla je dobrý nápad. Vida, takže i druhý klad mají.

To bylo TAK HLOUPÉ !!! Čekal jsem všelicos, dokonce jsem se v duchu připravil na hrůzu typu Aliens vs. Predator - Requiem, ale takovou bídu jsem teda nečekal. Na tomhle filmu je špatně úplně všechno. Je mizerný jako horor, jako thriller a ani ty tři povedené hlášky mě nedonutí přiznat, že přežívá alespoň jako komedie. Děj je mešuge, ale já budu milosrdný a radši řeknu že je nepodstatný. Postavy, ty už se okecat nedají. Shane Black si sice vydupal eRkovou kategorii, ovšem proč děj postavil kolem malého kluka, to ví asi jen on sám. To že jde o ten otravný, přemoudřelý typ dítěte, je jenom taková roztomilá drobnost. Další lahůdkou je doktorka, zdatná ve všem co si dokážete představit. Trochu mi připomněla Nea z prvního Matrixu, především tím, jak se během dvou sekund naučila střílet z těžkých zbraní, osvojila si akrobacii, pokročilý bojový trénink a komparativní xenobiologii. Záběr jak jí zmíněné dovednosti nahrávají do hlavy počítačovým vstupem ovšem chybí. Na konci filmu jsem čekal scénu, ve které jí Nick Fury nabídne vstup do Avengers. Zbytek zúčastněných je docela snesitelný, ovšem sympaťák není nikdo a všichni jsou hrozně nevýrazní. Alespoň akce plus mínus nezklamala a možná protože jsem někde v polovině úplně rezignoval, zbytek děje mi až tak nevadil. Závěrem bych chtěl poděkovat Táně, že na to se mnou nešla do kina. Ještě dneska bych se musel stydět, na jakou kravinu jsem ji ukecal. Tohle je zklamání roku.

Já jsem předlohu četl, takže mi děj nijak zmatený nepřišel. Netroufám si odhadnout, jestli je bez její znalosti příběh srozumitelný, protože mi většinu duševní kapacity zabralo vyrovnávání se se změnami a škrty. A že jejich tam požehnaně. Lukjaněnkovy knihy - mám na mysli Nanečisto a Načisto, sice předstírají prvoplánový akční příběh, ovšem najdou si čas i na poklidné momenty a trochu té psychologie. Ve filmu není na vysvětlování a hloubání čas. Scénář pádí dopředu a co si nezjistíte načtením originálu, dedukcí hodnou Sherlocka Holmese, nebo božím vnuknutím, to nemáte. Režisérovi musím přiznat, že jeho film vypadá vcelku slušně - na rozpočet skoro fantasticky. Ale co z toho, když jako svébytný snímek selhává. Pochválím ještě herce. Kirill je perfektně obsazený i zahraný a ta blonďatá mrcha, která je v knížce jen protivná, je na obrazovce odporná až k nesnesení.

V mé pomyslné trilogii osobitých sci-fi natočených v různých desetiletích, čili Barbarella z šedesátek, Flash Gordon ze sedmdesátek a Masters of the Universe z osmdesátek, se film Rogera Vadima drží s přehledem na druhém místě. Ale jenom proto, že se na Jane Fondu dívá mnohem lépe, než na Dolpha Lundgrena. Scenáristicky, herecky, režijně a v jakékoliv další myslitelné kategorii - kromě výpravy, je to brak. Děj má hodinu a půl, ale subjektivně trvá snad tři. Chudák Jane Fonda nemá co hrát a i když se před kamerou producíruje téměř polonahá - a někdy ani to ne, nevypadá zdaleka tak sexy jako v libovolném jiném filmu. Kromě ní a nezapomenutelné stylizace nemá snímek co nabídnout. Na videoklip by to stačilo, ale na celovečerní film je to málo.