noriaki

Takovéhle filmy se už dneska netočí. Mnozí by řekli že je to dobře, ale mně tyhle pravověrná fantasy béčka chybí. I když je scénář tupý jak necky a herci úplná dřeva - což je tenhle případ, tak je pravidelně zachráňuje kouzelná výprava a triky bez CGI efektů. Tady se přidala i hudba, která mi celou dobu připomínala Battle Beyond the Stars. Opravdu je to okopírovaný soundtrack Jamese Hornera. Příběh moc invence nenabídl. Originální jsou na něm jen sympatická dvojčata a netradiční společník satyr. Bojové scény působí částečně divadelně, částečně parodicky. Plusem je, že se film nebere moc vážně. Mínusem, že to odnáší atmosféra.

Vyhovět fanouškům předlohy je pro režiséry a scenáristy vždy těžké. A dvojnásobně to platí u knih založených na jemném a lehce absurdním konverzačním humoru. Stopařův průvodce po galaxii dopadl rozpačitě a to měl na zfilmování dva pokusy. Dobrá znamení naštěstí uspěla hned na ten první. Škrtalo se a škrtalo se hodně, ale postavy i události kolem nich dávají smysl a spousta povedených vtipů zůstala. Trochu mi vadilo, že seržant Shadwell je menší asociál, než jak ho Terry Pratchett vymyslel (vážně) a Pepřenka je svá vlastní nesympatická parodie. Až na tohle se podařilo vystihnout ducha knihy na výbornou. Dvě hlavní postavy jsou parádně obsazené a zahrané. Nedokázal bych rozhodnout, kdo byl lepší. Malou výtku by si zasloužily triky, a ztvárnění Nebe a Pekla jsem si představoval působivější. Zbytek lépe natočit nešel.

Od Orville jsem čekal parodii na Star Trek. Po prvním díle to vypadalo že zvládnu možná ještě dva další a seriál odložím. Vtipy mi připadaly částečně hloupé a částečně dětinské. Třetí epizoda můj názor změnila. Humor ustoupil do pozadí a prim dostaly sociální a morální témata. Některé epizody mi připomněly známé zápletky z TOS, TNG, DS9, případně Black Mirror. Přitom nejde o žádné parazitování na fenoménu Star Treku. Scénář chytře komentuje aktuální otázky, tedy takové, které v době natáčení zmíněných seriálů ještě neexistovaly. Pochopitelně rozebírá i univerzální problémy typu svobodná vůle jedince, nebo mezilidské vztahy. Plusem je, že nenabízí snadné a líbivé odpovědi. S řešením jsem občas nesouhlasil, ale vždy se nad ním dalo přemýšlet a nakonec ho akceptovat jako možné. Vedle tohoto přístupu vypadá Star Trek Discovery jako tupé politické školení, což ostatně také je. Postava doktorky to vyjádřila krásně "Měj otevřenou mysl, ale ne tak aby ti vypadl mozek." Časem se i humor vytříbil a konkrétně epizodu s01e09 považuju za výbornou romantickou komedii. Zapomeňte na Discovery, to je Star Trek leda podle názvu. Orville má startrekovskou duši, a to se počítá.

Bohužel takhle vypadá jedna z těch lepších dnešních pohádek. První půlhodinu jsem dokonce věřil, že se zařadí k těm opravdu dobrým, ale spousta drobných detailů mě spolehlivě vrátila do reality. O zbytek mého nadšení se postarala jalová režie a Zdeněk Piškula, který mi postupně začal lézt na nervy. Pohádková atmosféra prohrála svůj marný boj se stále křečovitějším scénářem a jak film dobře začal, tak dýchavičně skončil. Dojem mi lehce spravila nápaditá podoba Pekla, ale i tuhle silnou kartu Karel Janák promrhal. Marek Adamczyk zahrál slušně, ale sám toho moc nezachránit nemohl a Jiří Langmajer na to nedostal dost prostoru.

Vztahové drama, ušmudlané a šedivé, jak se na normalizaci sluší. Nezařízený panelákový byt jako by metaforicky poukazoval na prázdný a neuspokojivý život hlavního hrdiny, bilancujícího chyby minulosti. To je ten optimistický pohled. Ten pesimistický je, že jde o zoufale nefunkční vánoční komedii s ukňouraným ztroskotancem, kterému pomohla ke štěstí kouzelná digestoř. Kloním se ke druhé variantě. Petr Kostka ale uhraje každou roli, takže jsem sám sebe překvapil tím, že jsem o jeho osud projevoval vlažný zájem a dokonce jsem mu držel palce.

Kdyby takhle vypadaly dnešní filmy, byl bych spokojený. Na sedmdesátá léta je to ovšem tuctový snímek vytažený alespoň na slabší průměr jen vynikajícím Petrem Kostkou, zajímavou Jorgou Kotrbovou a vlezlým hudebním motivem, který mi zní v uších ještě teď. Bránil bych se označení komedie, protože tohle je vztahové drama jak víno. Komické momenty sice zjemňují atmosféru, ale film na nich nestojí. Bez nich by ovšem pořádně zhořkl.

Dají se udržovat dva paralelní vztahy? Dají, pokud jsou obě ženy hloupé jak troky a nemají ani špetku sebeúcty. Já vím že jde o odpočinkovou komedii, ale děj je nepravděpodobný a prostoduchý i na standardy žánru. Použitelných vtipů je minimum. Občas jsem se zasmál, ale většinu času mi bylo trochu trapně. Jako nechtěný bonus je hlavní hrdina slizoun bez šarmu, takže o nějaké sympatii se nedalo mluvit. Víc mě zaujala vedlejší linie zahraná slušným Jiřím Hánou. Vágnerová & Kubařová předvedly zapomenutelný podprůměr a Plouhar má nejspíš na víc, ale vynikl jen v osamocených scénách, speciálně když mu scénář neházel klacky pod nohy.

Mnozí tento film označují za normalizační komedii, ale normalizační na ní jsou snad jen ty nedostatkové kroužky na záclony. Já ji vidím jako konverzační protějšek situační Jáchyme, hoď ho do stroje. Špičkově napsanou, skvěle obsazenou a parádně zahranou. Manželský pár v krizi zkrátka nejlépe zahraje manželský pár v krizi. Vedlejší role také nemají chybu. Cholerického Peterku sveřepě hájící zelenkavou barvu přehozu asi jen tak nezapomenu, stejně tak teatrálního Bláhu. A poučení? Nehledejte si k sobě své vlastní kopie a nevěřte technice. Vyrábí mizerné kondiciogramy a spáruje Vás s nesnesitelným trotem.

O ničem. Díl kolem mě jen proplul, bez snahy mě zaujmout, nebo nedejbože poučit. Pokud mi měl přiblížit události z naší historie, tak selhal. Kdybych nevěděl o Chartě 77 vůbec nic, z řečeného bych její důležitost nepochopil. A už vůbec bych nepochopil roli Martina Jirouse. Toho scénář vykreslil jako opravdového magora, který by měl se státem problém nejen před listopadem 89, ale i po něm by mohl plynule pokračovat v "protirežimní" činnosti. Mizerně zahrané, mizerně napsané. Snad jen ten Marek Daniel předvedl alespoň průměrný výkon.

Pro ty z nás kdo měli smůlu že se nenarodili v padesátých letech na té lepší straně Železné opony a nemohli proto vidět let Apolla 11 v přímém přenosu, je tenhle film asi nejlepší možností, jak si z toho odnést autentický zážitek. Nejde o tradiční dokument s komentářem a vysvětlujícími pasážemi, ale o raritní záběry ze zázemí NASA a soukromí astronautů. Přimlouval bych se, aby se na padesátileté výročí přistání na Měsíci objevil v kinech, protože tak skvělá režie a kamera si zaslouží velké plátno.