noriaki

Trošku jako Borat, trošku jako Eurotrip, trošku jako parodie na Al-Káidu. Čekal jsem buranskou komedii plnou fekálních vtípků a dočkal jsem se jenom z části. Z té druhé jde o docela chytrou satiru na nectnosti francouzských obyvatel a reálie země obecně a občas se rýpne i do muslimů. Já jsem se bavil výtečně. Od úvodního fackovacího tance, až po konečný fackovací tanec. A kdyby byl humor ještě trošku inteligentnější, tak by to bylo i za plný počet.

Můj druhý nejoblíbenější film o sexu s ovcí, hned po Everything You Always Wanted to Know About Sex. A ta písnička je skoro stejně perfektní, jako sama myšlenka klipu.

Netuším na jaké planetě to oba ztroskotali, ale Země to určitě nebyla. A taky netuším co Shyamalan zamýšlel tím, že Willa Smithe nutil hrát úplně odtažitě a bez emocí. Příběh tím jednoznačně utrpěl a místo adrenalinem našlapené jízdy o křehkém vztahu otce a syna, natočil jenom tu jízdu. Ani toho adrenalinu v ní moc není. Stejně jako v ostatních nepříliš povedených filmech pana režiséra, zachraňuje dojem soundtrack a kamera spolu s vizuálem. Na víc než podprůměr to ale není ani tentokrát. Jo, a napadlo někoho, že by vojáci mohli bojovat třeba ve skafandrech?

Přehledný, výstižný, ale vůbec ne povrchní, nebo zbytečně zjednodušující dokument o Světové finanční krizi. Bohužel jenom o ní. O Dluhové krizi, která na ní bezprostředně navazovala, a která byla hlavním viníkem poklesu evropských ekonomik, se člověk nedoví zhola nic. To je jediná výraznější výtka kterou mám k Fergusonovi. Ve své snaze ukázat na problém zapomněl zmínit, že ten nezodpovědný bankovní sektor nebyl jediný "zloduch", ale národní vlády by si s nim v klidu mohly podat ruce, jako rovný s rovným.

Aneb jak natočit komiks sofistikovaně. Vedle geniální dvojky působí dokonce i tak skvělý film, jakým Batman Begins bezpochyby je, jako chudý příbuzný. A přitom je sám progresivní až na půdu. Koho by napadlo že superhrdina v pláštěnce může mít vnitřní démony, nebo může dokonce stát na té špatné straně? Takže k čertu s plochými postavami a infantilním dějem. Ode dneška bude psychologie nová modla.

Na to jak je King ctěný spisovatel, tak jeho adaptace až podezřele často dopadají mizerně. Under the Dome se řadí k těm povedenějším, ale jak se dalo čekat, tak na seriálu je zdaleka nejlepší námět a ostatní aspekty zůstaly za očekáváním. Atmosféra mohla být temnější, obyvatelé městečka šáhlejší, nebo jejich osudy tajemnější. Nepochybuji o tom, že předloha taková je. Tenhle seriál mi připadá jako za vlasy přiražená verze Solarisu. Jen bez mrazivé pointy, deprese a psychologie. Malé plus je, že kamera hraje s divákem fér hru, takže se při troše všímavosti dá udržet před vlnou událostí. A ještě dvě věci. Patos není adekvátní náhražkou napětí a Mike Vogel by nemusel v každém seriálu sbalit francouzskou Kanaďanku.

Další příběh z paralelní reality Star Trekovského univerza, ve které je něco málo z toho co všichni praví trekkies znají a drtivá většina je úplně jinak. Jednou to příjemná změna, tažená vybičovanou akcí, podruhé jde skoro jen o tu akci. Scénář navršil spoustu narážek, odkazů a citací na Původní sérii ve snaze vstřebat něco z její propracované historie, leč bral všecko takovým poklusem, že se na ní ve výsledku jen přiživuje. Přátelství Spocka a Kirka se rozvíjelo dlouhá léta a tady mělo vykrystalizovat během pár hektických dní. A takhle je to se vším. Povrchnost střídá tupost a sem tam probleskne občasná křečovitá snaha o nostalgii. Kdyby nebylo našlapaného vizuálu a charismatického Benedicta Cumberbatcha (v téhle pokřivené verzi Federace je to pro mě skoro sympatická postava) a pochopitelně pořád chytlavého ST vesmíru, tak bych byl ještě mnohem kritičtější. Škoda že není na stole žádný projekt přímo navazující na už vysílané seriály a filmy. A ta kamera typu "Battlestar Galactica" už mi občas lezla na nervy.

Chybí mi v popisu žánr mysteriózní / fantasy, protože s historií tohle moc společného nemá. Pár postav je reálných, obecné obrysy dějinných událostí plus mínus taky, ale zbytek je čistá fikce a autorská licence. V principu nemám nic proti. Prostředí renesanční Florencie je hodně zajímavé samo o sobě a se správně paranoidní zápletkou by to byla bomba. Byla, protože tenhle projekt rozhodně dokonalý není. Ve všem se najdou malé chybičky. Od trochu lacinějšího vizuálu, přes občas otravně sebestředného hrdinu v hlavní roli, až po za uši přitaženou mytologii. Bohužel od druhé série je dál je to už úplná fantasmagorie a třetí jsem radši úplně vynechal.

Pustil jsem si to hlavně kvůli mladé Rachel McAdams, v bláhové naději že ona a Rob Schneider dostanou zhruba půl na půl prostoru. Ale bohužel, většinu času se kamera věnuje opičímu herectví druhého jmenovaného. Nemám jí to za zlé, rozmazlená puberťačka v těle čtyřicetiletého chlapa nabízí mnohem větší potenciál pro scény fekálního humoru, než naopak. Velká vada na kráse je, že ani takhle film není moc vtipný. A když už, tak kvůli reakcím ostatních postav. Alespoň Anna Faris znovu předvedla, jak moc jí to v komediích sluší, a zasloužila se o třetí hvězdičku.

Fascinuje mě ten dokonalý kontrast odcizeného a lidského. Sterilní prostředí letišť, anonymní hotelové pokoje, zaměnitelné prostory firemních korporací, profese přinášející beznaděj, a přece je v Up in the Air tolik optimismu, vřelosti a nepatetického citu, jako v málokterém filmu. A to nejde o žádnou slaďárnu ani tragédii, jen o obyčejný, kapku banální příběh, z dnešního trochu melancholického světa. Navíc jsem tady pořádně objevil Annu Kendrick, která se s konkurencí Clooney & Farmiga popasovala s obrovským přehledem. Top 10 za rok 2009.