Botič

Film, kterému stačí 15 minut, aby ho divák smetl ze stolu pro jeho nezáživnos. Dalších 35 minut na to, aby nad ním zlomil hůl kvůli nelogičnostem, nevyužitým figurkám na šachovnici a přílišné náhodilosti. A film, který svou druhou půlkou způsobil, že ho už asi nikdy nedostanu z hlavy. Haggis v druhé polovině ždímá emoce a napětí takovým způsobem, že na úvodní zaškobrtnutí se lehce zapomíná. A když pustí ke slovu MOBYho Mistakes nebo nečekaně vypálí znepokojivé drama na silnici, zadírá se pod kůži - prvoplánově - ale baštím mu to i s navijákem. Rozhodně se, však jedná o neskutečně rozporuplný snímek. Film dohánějící stejným dílem k slzám i k vzteku.

Jedna jediná písnička – bez choreografie, bez lesku, bez Christiny Aguilery – zazpívaná navíc Cher stačila strčit všechna ostatní vystoupení do kapsy. Vyždímat tolik z jedné 5-ti minutové scény – tomu se říká umění. Neškodná slepičí polévka pro duši teenagera.

Dobrých komedií není nikdy dost a že se jich v poslední době moc neurodilo. Přitom stačí vzít dva osvědčené veterány - famózního Harrisona Forda a Diane Keaton plus mezi ně vpustit ztřeštěného "Bugse Bunnyho" Rachel McAdams. Hláška střídá hlášku. A bránice se otřásá pod salvami smíchu. Konečně. Morning Glory? Anytime! Anywhere!

HappyThankYouMorePlease - komedie plná dojmů, která si hraje s myšlenkovou soustavou jako už dlouho žádná. Neoslňuje vizuálními nápady. Ani ten příběh není kdo ví jak originální. Ale stačí zavřít oči a zaposlouchat se. Už se vidíte? PS: Woody Allenovi musí zvonit v uších pokaždé, když se na tenhle film někdo dívá.

Nejlépe oblečený film roku, čímž výčet toho NEJ zřejmě končí. Florian Henckel von Donnersmarck se možná brzy stane synonymem pro (filmový) KÝČ. Stylizace ala The Brothers Bloom, kdy vezmeme hlavní postavy oblečeme je do drahých kostýmů a vsadíme do současnosti, nefungovala už v TBB a nefunguje ani teď. Ale celková nálada snímku pohybující se někde mezi Duplicity a Mr. and Mrs. Smithovi mě bavila. Sice bez břitce originálního scénáře, s průhlednou zápletkou a bez výraznějších hereckých výkonů, zato s celou řadou úsměvných momentů.

K čertu s tím! K čertu s hodnocením na csfd, rottenech a imdb! LOVE AND OTHER DRUGS RULES! ROCKS! etc. Vymazlenější romantickou komedii, aby člověk pohledal. Chemie mezi Anne a Jakem naprosto odzbrojující stejně tak, jako fakt, že LAOD funguje dobře v komediální rovině i dramatické. K dokonalosti jí chybí snad jen M.J.Fox ve vedlejší roli! PS: nikdo tam není oblečenej, trapas. :-)

My Soul To Take 3D? Wesi vážně? Už ve 2D prostoru je tahle "dušičkařina" o ničem. Nezajímavý strašák. Nezajímavé postavy! A přízrak osudovosti? Kdeže. Začátek přepálený - ve stylu Halloween H2O Revisited. Plus schizofrenie snad nikdy nebyla podaná takhle bezkrevným způsobem. Když cca ve dvacáté minutě začne Craven vykrádat sám sebe, začíná se člověk bát o osud dalšího Vřískotu. Zbytečný hororový přírůstek a My Time To Take!

Na film, který se jmenuje Life as We Know It, málo ze života. Ale za Radiohead - Creep - ukolébavku, za Katherine Heigl a Joshe Duhamela a za celkové osobní kouzlo, prostě nemůžu jít pod 3*. Škoda přepálené stopáže a dneska již otřepané zápletky. Podobnost s Catch and Release náhodná?

T-t-tenhle film Vás odnaučí koktat. Neboť na jeho konci nebudete mít slov. Chladná, sešněrovaná, konzervativní a neskutečně atmosférická podívaná, která má duši. Bezchybně fungující od režie, hereckého obsazení, kamery, hudby až po práci se statisty. Hooperovo velké řečnické vítězství. I'm speechless!

You have to invite me in! Remake, který svému předobrazu ostudu rozhodně nedělá. A pranýřovat jej pouze za svůj nečistý původ je hloupost. Byť se srovnání nevyhne. Pravda - americké do morku kostí. Líbivé, rozostřené, ale i poctivě mrazivé a pocitové. Jen prostředí způsobuje, že zápletka s šikanou není úplně uvěřitelná. Když už Reevesovi nestačí síly, přijde na řadu bezchybný Michael Giacchino. Ve vší té záplavě instantních hororových polívek je ale tahle poctivá, knedlíčková. Tak nestůjte ve dveřích a nechte se pozvat dál.