Olík

„Josef Rychtář na scénu……Josef Rychtář na scénu…..opakuji, Josef Rychtář na plac….a vezměte s sebou pana Macuru a nějakou lahvinku“

Teta Iveta is back. Jelimánci se dosmáli - Štaidl dělá bububu schovaný za rohem - Csino, Podhůrský nebo Pomeje nebyli do hry pozváni vůbec – Artura mají ekologičtí aktivisté problém zatáhnout z pláže zpátky do moře – Novotný v Litomyšli přišel do Šišlavé ulice – starej Bartoš skončil s pitím i životem -  Tříska úspěšně ustál mimozemskou invazi a Michal Samir se nás snaží marně přesvědčit, že má opratě pevně v rukou. Každopádně nebudeme hodnotit den před večerem a necháme Ivetu dojít až na nádraží, aby jí náhodou neujel vlak.

„Ruty, šuty, Arizona, Texas – Ruty, šuty, Arizona má – Jel jsem podle hlasu a k mému úžasu – Ležel tam muž k zemi skolený“. Někdo by možná mohl říct, že to vlastně nefunguje ani na jedné frontě…..ani po té humorné, ani jako krvavá lázeň….ale tohle je prostě Danny McBride. Jednoduchý, přímočarý scénář – humor na pomezí černého a záchodového – bizarní situace - žádné hraní si na něco, co nejsem - rána přímo na komoru a nekoukám nalevo ani napravo. Já jsem, i přes některé drobné výtky, dostal, co jsem si objednal a tak k tomu nemám dál co dodat.