verbal

Luksusně promr(d/h)aných téměř 8 hodin enormně vatěné monstrózní i-nudy, v níž namísto očekávané devastace měst kajdžu monstry převažuje devastastace diváckých očekávání a trpělivosti otravnými rodinnými hovnotami slizkého párečku instáčových kajdžudžaponců a násilně bolšovmontované, zcela nadbytečné čokohakerky, jakož i tentokrát unylými hereckými ambicemi Raslovic famílie. Celé to narkoleptické martýrium, jehož každý díl jsem měl po dvaceti minutách neodolatelnou chuť vypnout a mnohem lépe se raději zabavit například akčním počítáním hrbolů v omítce či osvěžujícím zíráním na kapající kohoutek v kuchyňském dřezu, nevytrhl ani Kurt, tudíž jsem z ampajru slézal pěkně zpruzený a litoval, že jsem se na to naivní očekávání nějaké pořádně obludné akce raději nevysral.

Svěží závan naděje, že v našich lůzrech a hnojích nemusejí nutně vznikat jen přetrapné pásové opary v podobě třeskutých lobotomií s Prachařem, Langmajerem, Kokotkem, Hřebíčkovou, Kostkovou a dalšími akulturními zaprodanci, určené výhradně pro yntelechtuální výtěr těch nejzářnějších členů Klubu Platety opic. Dialogově i exekučně vymazlené zjevení s dokonalou jedubábou, které budiž mementem každému, kdo se do toho chystá praštit, aniž by si předem neomrkl matku své drahé polovičky či polovičníka. Doufám, že kluci mají nejen obludné matky / tchýně, ale i další bandu obskurních příbuzných a budou v nastoleném trendu stejně talentovaně pokračovat, abychom záhy nezačali pod vlivem té naší tolik qetoucí kinematografie všichni žrát banány i se slupkou a házet z klecí po návštěvnících hovna. Velká (a brutálně iritující) paráda, ovšem s jednou stejně velkou výtkou. Když už jste to tak originálně vymysleli a parádně vytunili, měli jste to i adeqátně vypointovat, a ne jen bezradně nechat sklouznout do vyhulené prdele, což závěrem trochu způsobí takový ten neurčitý pocit, jako když se vám tchýně zabije ve vašem novém mercedesu.

Hrdinní bojovníci za (výhradně vlastní) svobodu a proti rudému útlaku nebo sobečtí a vypatlaní animální zmrdečci?  Takový animální zmrdeček se myslím dá zcela objektivně definovat jako někdo, kdo zcela vědomě svými činy vystaví nejbližší rodinu (včetně dětí) bez jejího souhlasu smrtelnému nebezpečí nebo dlouholetým mukám, či někdo, kdo s gustem podřeže omámeného a zcela bezbranného figuranta, kterého mohl klidně mnohem humánněji bodnout, střelit či prostě jen nechat spát. Domnívám se, že si to Radeček hodně užil a dozajista nad tím pak za velkou louží ještě dlouho honíval. Že to byl gauner od pohledu a že kosí bratři ve všech rozhovorech kolem nejkontroverznějších momentů jejich „boje proti totalitě“ jen tak mlhavě blábolili a žádný z přizdisráčských moderátorů nikdy neměl koule dostrkat je k přímé odpovědi, to taky vcelku hezky přispěje k formování vlastního názoru. No, ať to s těmi vrahy nevrahy bylo, jak chce, ve všeobecně známých kontroverzních momentech mlží i samotný film, popřípadě tyto momenty zcela ignoruje a strká hlavu do pysků. Nasraně druhé, pokud by o nich jeden věděl úplné hovno, vyklouzl by z toho Epštajn docela alibisticky a neutrálně, aniž by se viditelně přikláněl na tu či tu stranu oněch dvou nesmiřitelných táborů funoušků podprůměrných kapel Rage against the Mašín a Mašín head. A ani režisér se kupodivu nesnažil své příbuzné nějak zvlášť glorifikovat, což není divu, když se nám ten socialismus právě tak hezky vrací! Tudíž tu máme zručně natočené a sympaticky zahrané, zdánlivě nestranné retro s nadějným bulvárně výživným podkladem, jehož dramaturg je zcela prokazatelně impotentní chuj, a i ten Epštajn se tentokrát mohl trochu utrhnout ze svého konzervativního řetězu, oprostit se od obvyklých sterilních klišé, jít na krev a trochu si to po sobě i přečíst a opravit vskutku diskutadebilní návaznost některých scén. Každopádně žádné nanebevzetí, jak tu dští síru někteří strojoví nenávistníci, se rozhodně nekonalo, tak tu apoliticky zanechávám po vzoru tvůrců připosranou trojku a odcházím budovat ten novokomunismus s mou milovanou plísní Damn the Mašín na rtech…

Takhle přesně to dopadne, když má jeden ambice prüdce filosofovat, psychologovat, sociologovat a kynologovat nad své yntelechtuální možnosti, milý Luku! Navíc bez pořádného nápadu i dramaturga, ovšem s nezkrotnou touhou děsně vypadat vychlazeně a v. Výsledkem je pak vcelku otravné bulvární travestišou pro mentálně atrofované pejskaře, kterou sice ta ústřední slizká brzobohatá princezna usilovně tahá z žumpy, avšak nemá moc na čem šlapat hovna. Udělal bys rozhodně mnohem lépe, kdyby ses držel svého kopyta a bylo to výhradně o válce latinského gangu se smečkou cigánských svačinek. Takhle je to místy ještě více xmíchu, než když jsi tenkrát předávkoval kdákavou Skarletku IQ stimulanty. Prostě takový další McBread od Dienstbiera.

Pozor, bzzzzzučí tu bojler! Jasoň se těsně před důchodem převtělil do nejsmrtonosnějšího včelaře všech včelařů, aby pilně jako včelka hierarchicky vykouřil partičku slizkých kokotporátních kyberšmejdů, kteří namazali med kolem huby jeho úpa nejlepší kámošce, jež mu jako jediná v životě dovolila vespanně elektrozkřeslovat sršní hnízdo. Dojemné! Avšak hlavní Pučmeloud je nezvedená larva samotné královny Spojených sráčů, tudíž aby mu Jasoň nakonec dal žihadlo, musí rizikově opylovat samotný Fortnox, zlikvidovat polovinu vztekle se rojící tajné služby a málem i típnout Hilary Clitovou. A to se přeci v holyúdských filmech nedělá! Fuj! Je z toho taková strojová, pateticko kýčovitá a těžce lobotomizovaná Odplata, zcela bez koulí, invence, logiky i tahu na úl, která absolutně neMele. A já, už asi naivně, čekal od Vočaře něco sofistikovanějšího, co by se mi nesnažilo způsobit tumor na vkusu a demenci.

Docela hezky natočený, avšak tragicky přitroublý, brutálně homopřebarvičkovaný a účelově parazitický buzikál pro probuzené konzumní retardéry, okatě a marně ve své slaboduché prostotě usilující o fluidum románů Karla Ocasníka. Nenápaditá koňská dávka umělé hmoty, ke všemu tomu neštěstí prodchnutá bolševickou demagogickou manipulací velkobritských libtardů pod heslem „negr v každém záběru“, což je nejen bezskrupulózní stranické anální znásilnění autorova duševního vlastnictví a velké hnědé hovno na hrob vyhlášeného rasisty Dahla, ale také bezprecedentní diskriminace ťamanů, čmoudů, australopitéků, hadrových hlav, Indiánů i Inuitů. Úžasnému Timovi a jeho Čokotovárně to nesahá ani po úchylné kotníky a s Roaldovou nekonečnou fantazií, poetikou i nápady to má společného asi tolik co tasemnice s probiotiky. Pedošarmantní Šalamet, jakož i Dotační Hugo, nemají de fuckto co hrát, a tak jen na plátně uboze a prkenně čurákují dle vymatlaných neomarxistických not. Zaklapnout víko a spláchnout so barbiehajzlu!

Mensinove hlaseni z nasich luzru a hnoju o neohrabanem lizani prdele velkeho Stefana. STOP. Remeslne nadstandardni, scenaristicky slaboduche a veskrze nudne kinderscifi. STOP. Skoda. STOP. Promr(d/h)any potencial. STOP. V hlavni roli naprosto prkenna mužena #kourimhloh. STOP. Soudruzi z budoucnosti jsou prilis vazne se berouci sosacti morousove s pravitky v prdelich. STOP. Praha 2041 obsazena zkurvenymi Velkobrity. STOP. Vsude samy vyjebany anglicky napis. STOP. Cesi v pici. STOP. Ovsem aspon nejaka zanrova vlastovka. STOP. A snad diky tomu nevznikla dalsi malomestska lobotomie s Langmajerem, Pracharem, Hrebickovou a Kostkovou. STOP. Behem obnoveni systemu doslo k nespecifikovane chybe - 0x80070005. STOP. Zasrane Okna. STOP. Odrene tri. STOP.

První štamprle naprosto přeqapivě obsahovala prvotřídní V.S.O.P. XOXO denaturák, zanechávající na patře zejména díky fantastické jednozátahové kameře a spoustě roztomilých nepornoidních POV fatalit naprosto příjemný a strhující pocit správně vypáleného hrtanu. Ta druhá už je sice trochu naředěná chcankama a místy zanechává na patře až otravnou pachuť nemytého ocasu, kamera už zdaleka není to, co bývala, kulantní fatality jsou ty tam, jakož i pořádné POV, a některé bitky jako od mmamentála, nicméně pořád je to hezky natočené nadprůměrné céčko a druhý nejlepší film prkenné primahomobaleríny Scocota Asskinse. Jakub Jeptiškka je rozhodně talentovaný režisér, tudíž doufám, že jednou dostane do ruky i nějaký nelobotomizovaný scénář a k dispozici opravdové herce.

Po vynikajícím a po zásluze oceňovaném Bangerovi Adam patrně notně zpychnul a řekl si, že teď vlastně děsně rozumí feťáckým psychózám, a jakože pod záštitou (slovní základ „zachcat“) boje proti drogovým závislostem uklohnil pravou Sedláckou smaženici z lysohlávek pro pubescentní degeneraci, kdy při předložení scénáře patrně řádně zhulil krekem nějakého hodného strýčka z veřejnoprávního bandity, kterýžto to na tripu dobrovolně zacvakal. Smaženici z lysohlávek, většině jejíž po piku dozajista prefíkaných narkojinotajů a narkoposelství, jakož i tomu údajnému a hodně dobře ukrývanému odbojovému mementu, porozumí možná jen tvůrce sám a pár smažek v posledním tažení. Má to sice několik neotřelých nápadů a sugestivně hnusných či řádně vychlazených momentů, přičemž to přirozeně slizký Uhlík táhne nejen svým pérem, ale i herecky, seč mu metadon stačí, ovšem pro většinového a řádně nenapajcovaného diváka je to spíše otravné perníkové utrpení a šest hodin psychotropního blábolení s bandou totálně nesympatických prkenných pizd, chovajících se poplatně svému přirození, sjeté, či nikoliv. Rovněž rozhořčeně vytýkám tu odpornou bandu zaprodaneckých anglicismů, jakož i trapný čenglišský pičoid jako titul. Neodehrává se to v žádném degenerativním anglosaském mrdníku a světový bestčuměl to taky nikdy nebude, Adame, tudíž by se v tomto kontextu jevil název „Závyslácy“ jako mnohem méně kokotský! Příště ty idioty mentorsky uč nejen nefetovat, ale také ctít svůj rodný jazyk, aby ho „neměli tolik v piči“!

Filmařská křivka dříve nápadité, svěže brutální a mrazivě atmosférické Tarantýnovy přísavky Eliáše Hnítha pomalu, ale jistě bez jakýchkoliv amplitud padá k nule a exaktně vyjádřeno matematickou terminologií „limitně konverguje k prdeli“. Induktivním důkazem tohoto zmaru budiž i tato zcela neinventivní, nudná, kýčovitá až pohlupavá pásová sračka pro lobotomy, plná krajně nesympatických a strašlivě prkenných postpubertálních ochotníků, jejíž intelektuální děsivost jen podtrhuje neherecký štěk hrůzně zbotoxované dřívější totální barakundy Džíny a leklé pózování Dempsyho, kterému patrně došly řádně placené role, kde by ještě ve svém věku mohl seladónsky pózovat v tangách. A těch pár poslabších masáren, nad kterými tu zdejší neurovegetativní řezničtí učňové jako obvykle s funěním vyhonili, načež to poplatně svému yntelechtu zase mohutně přebušili, to rozhodně nijak nevytrhlo. Vzdal bych rozhodně vřelé díky tomu, kdyby ses už na to vysral, Eliáši!