Scaevola

Zcela náhodou jsem narazil na televizní snímek, jenž pojednává o mém oblíbeném římském císaři, a těše se, měl jsem snad až příliš vysoká očekávání. O technickou stránku a možnosti čs. televize nejde, levnost a nedostatek výpravy se podařilo zakrýt velkolepě, ale příběh sám skřípe. Respektive postava s takovým potenciálem, jaký má proklínaný Apostata, pouze unyle deklamuje pseudofilosofické myšlenky, přičemž bez ustání vypadá, že se zklidnil i něčím silnějším nežli vnadami polonahé otrokyně. Po herecké stránce si nelze na nic stěžovat, avšak bezdějovost duchovního boje - jako vypadlá z komunisticky interpretovaného, účelově protikatolického Chelčického - bolestně nudila.

Sveřepá verze akčního béčka se konečně může honosit poněkud (v rámci možností, rozumějte) uvěřitelnějším S. Stallonem v hlavní roli, jenže tuhle úlitbičku na oltář herectví vyvážila nepřiměřenost zápletky, respektive jednotlivých akčních scén. Ani sami tvůrci snad už nemohli věřit v jejich věrohodnost, takže jsem vlastně shlédl splněný sen akčního fanouška věku cca jedenácti let. Dobře se na to všechno koukalo, ale pocit neuměřenosti jednoduše převážil. A slovo stranou: Kdyby si na tenhle snímek vzpomenuly horké hlavy v roce 2001, možná že by postmoderní dějiny vypadaly trochu jinak...

Na to, že má jít o feministické ladění, je hlavní hrdinka poměrně často nahá; na to, že má jít o detektivku, se poměrně často řeší vztahy zcela nesouvisející s pátráním. Nicméně v obecné rovině mne potěšilo, že se dobovou Itálií prohání pouze etničtí Italové... Ale teď vážně. Jednoduše úderné epizody přinášejí přiměřené napětí a skýtají možnost pasivně odpočívat, což v poslední době oceňuji, takže jako typicky televizní pokus o historickou detektivku se sympatickou hrdinou v mých očích seriál uspěl.