Scaevola

Zcela náhodou jsem narazil na televizní snímek, jenž pojednává o mém oblíbeném římském císaři, a těše se, měl jsem snad až příliš vysoká očekávání. O technickou stránku a možnosti čs. televize nejde, levnost a nedostatek výpravy se podařilo zakrýt velkolepě, ale příběh sám skřípe. Respektive postava s takovým potenciálem, jaký má proklínaný Apostata, pouze unyle deklamuje pseudofilosofické myšlenky, přičemž bez ustání vypadá, že se zklidnil i něčím silnějším nežli vnadami polonahé otrokyně. Po herecké stránce si nelze na nic stěžovat, avšak bezdějovost duchovního boje - jako vypadlá z komunisticky interpretovaného, účelově protikatolického Chelčického - bolestně nudila.

Sveřepá verze akčního béčka se konečně může honosit poněkud (v rámci možností, rozumějte) uvěřitelnějším S. Stallonem v hlavní roli, jenže tuhle úlitbičku na oltář herectví vyvážila nepřiměřenost zápletky, respektive jednotlivých akčních scén. Ani sami tvůrci snad už nemohli věřit v jejich věrohodnost, takže jsem vlastně shlédl splněný sen akčního fanouška věku cca jedenácti let. Dobře se na to všechno koukalo, ale pocit neuměřenosti jednoduše převážil. A slovo stranou: Kdyby si na tenhle snímek vzpomenuly horké hlavy v roce 2001, možná že by postmoderní dějiny vypadaly trochu jinak...

Na to, že má jít o feministické ladění, je hlavní hrdinka poměrně často nahá; na to, že má jít o detektivku, se poměrně často řeší vztahy zcela nesouvisející s pátráním. Nicméně v obecné rovině mne potěšilo, že se dobovou Itálií prohání pouze etničtí Italové... Ale teď vážně. Jednoduše úderné epizody přinášejí přiměřené napětí a skýtají možnost pasivně odpočívat, což v poslední době oceňuji, takže jako typicky televizní pokus o historickou detektivku se sympatickou hrdinou v mých očích seriál uspěl.

Dlouhé tři hodiny se mi rozlezly na dva večery, a přeci mám pocit, že tempo více zavánějící infarktem jsem ještě nepojal. Snímek se řítí kupředu, zdařile kombinuje fyziku, politiku i etiku, to vše v několika časových liniích, ale přesto je výsledkem srozumitelná výpověď o osobnosti, kterou bylo možné jen milovat, nebo nenávidět, a o době, která (zase a znova) lovila čarodějnice. Každý ze zúčastněných podává bezkonkurenční řemeslný výkon, přičemž všemu a všem kraluje suverénní Ch. Nolan. Dílo velkolepé téměř v každém ohledu, leč vzdor superlativům si jej v nejbližší době určitě znovu nepustím, protože tak hutný, myšlenkový eintopf mám obtíže vstřebat.

Pokorně musím přiznat, že druhý díl Ramba to měl nesmírně těžké, protože Topper Herley byl kdysi dávno v mém dětství prostě první. Že pak celý snímek působí jako parodie sebe sama, tedy nepřekvapí. Ale zároveň musím říci, že se tvůrcům poměrně dovedně podařilo propojit prostoduchou, nerealistickou vybíjenou s troskami psychologie a vietnamského traumatu, přičemž si film tvrdošíjně klestí cestičku vzdor vší mainstreamové kultuře, jež vnímá válku jako selhání humanismu: O to však Rambovi nejde - vždyť on přišel vyhrát, co politici nedokončili!

Herecký chameleon opět ukázal svou sílu a nikdo mi nevymluví, že N. Cage je vzdor výběru svých filmů geniální. Samotný snímek stojí zcela na jeho výkonu, přestože se scénář poměrně účinně snaží parafrázovat (či snad parodovat) post-postmoderní kulturu prostřednictvím fantastické zápletky. Ta ostatně zůstává nevysvětlena tak, aby vyznění působilo ještě úderněji se svým zneklidňujícím poselstvím. Snad by bylo záhodno si ještě více pohrát s prolínáním snů a skutečnosti, ale je jen mrzká výtka ve srovnání s výtečným celkem.

Očekával jsem prostinkou akční řežbu, avšak dostal jsem náročné drama se sociálním i psychologickým přesahem, pročež zcela chápu kulturní status hodnoceného dílka. Co mi ale nejde pod vousy, je neherectví mladinkého S. Stallonea, kostrbatý střih i zbytečně dlouhá a samoúčelná pasáž v jeskyni. Snímek se zajisté může pyšnit podařeným vyprávěním o antihrdinovi prostřednictvím jiných postav i stupňováním napětí (zjevení generála mi vzalo dech!), a konečně i nečekaným protiválečným vyzněním, ale ani tak se optikou uplynulých čtyřiceti let po čistě technické stránce nevyhoupne nad zábavný, nicméně neobjevný průměr. Snad bych hodnotil jinak, kdybych ho byl viděl kdysi dávno, ale nyní nemohu.

Třetí díl vyjde dosti podobně jako díl druhý: Střet s realitou vyčpělé normalizace, morálně nepatrně problematický románek postrádající katarzi a excelentní gagy z hlavy nedostanu. Jen básnictví se trochu omrzelo a většina hlavních postav už nemá co hrát.

Uff... tvůrci se rozhodli vyložit všechny karty, které si ještě šetřili, a přišli s geniálním nápadem (a to není ironie), že pět řad je až dost. Finále tím získalo nečekanou údernost, uzavření většiny zápletek dává smysl, a dokonce i nějaké ty sebemrskačské a satirické vtípky se povedly. Závěr sice nezdobí tolik úmrtí, kolik bych jich v animovaném seriálu čekal, ale závěr je snad opravdu závěrem a z něj si odnáším příjemný pocit patřičně epického, byť velmi trhlého dobrodružství.

Dlouho jsem dumal nad výsledkem, ale nakonec musím konstatovat, že další historické drama mistra Scotta mne tentokráte nenadchlo. Ba co víc, ani mne neuspokojilo. Příliš široký záběr tak turbulentního období, jakým byla Velká francouzská vzpoura a následné války, a autorova snaha zachytit především politické a vojenské události řemeslně co nejpoctivěji bohužel vedly k tomu, že není možné se filmovému Napoleonovi dostat pod kůži. Jsou tu sice náznaky jeho nelidského velikášství v kombinaci s emocionální neobratností a sebestředností, ale po celou dobu jsem měl pocit, že sleduji málo fundovaný dokument, který se dramaturgickou chybou rozlezl na dvě a půl hodiny. Samozřejmě si nemohu stěžovat na výpravu, kostýmy a filmařskou zručnost, ale rytmus a údernost vyznění silně pokulhávají vzdor roubovanému pacifismus. Vlastně se naskýtá podobná výtka jako u nedávného Na západní frontě klid: Když už chci upozornit na skutečnost, že za Napoleonovy vlády zemřelo zbytečně toliko lidí, proč se tedy opájím vizuálem vojenského běsnění? A bylo-li cílem vykreslit osobnost císařovu, proč se neomezit na jednu epizodu z jeho života namísto pětiminutových, příběhově téměř nesouvisejících skoků po celé Evropě? Mnohé sice zachraňuje jednotící linka založená na vztahu k první manželce Josefíně, nicméně i tento motiv je upozaděn a po většinu stopáže selhává. Jako vždy vnějškově úžasné zpracování tak v mých očích protentokráte bohužel postrádá nejen duši, ale i smysl.