Killingjoke

Kdybych si sestavoval žebříček nejlepších westernů, tenhle by se jasně umístil na jeho topu. A paradoxní na tom všem je, že ten nejlepší western natočil italský režisér Sergio Leone, geniální hudbu k němu složil další Ital Ennio Morricone a takřka výhradně byl natočen ve Španělsku. Do postav "hodného", "zlého" a "ošklivého" byli obsazeni Clint Eastwood, Lee Van Cleef a Eli Wallach, směska tak nepředstavitelně rozdílná, že k sobě naprosto perfektně sedí. A pak je tu samotný příběh, výtečná povídačka o ukradeném a schovaném zlatě, doplněná epizodními událostmi, jenž spojují hlavní postavy u niž brzy pochopíte, že není až tak snadné přistoupit na to, že ten je dobrý a ten zlý. To vše na pozadí americké občanské války... Na tomhle westernu je prostě všecko správně. Sympatické postavy vás donutí fandit i tomu největšímu hajzlovi a břitká ironie příběhu na tváři často vyloudí úsměv. A ano, není to jen nafouknuté pozlátko a ty zvěsti mluví pravdu... tohle je vážně nejlepší western všech dob!...

Rok 1942. Nacistické Německo se pomaloučku snaží o sestrojení atomové bomby pod vedením laureáta Nobelovy ceny Werner Heisenberga. K tomu však potřebuje dostatečné množství jaderného moderátoru - oxidu deuteria, známějšího jako "těžká voda" a jediné místo, kde může tuto vodu získat, je továrna na hnojiva v Norsku. Spojenci v Anglii reagují vytvořením Oddělení pro zvláštní operace (SOE) a cvičí zde záškodnické skupiny uprchlých norských protinacistických odbojářů, kteří se mají vrátit domů s jediným úkolem - poslat celou tu výrobu těžké vody k čertu!... Výtečný seriál z norské produkce ukazující možná neznámou, z širšího pohledu však velmi důležitou kapitolu z 2.SV. Příběh je vyprávěn jak z pohledu německých vědců, tak norsko-britských odbojářů či posluhovačů. Mimo jiné nabízí zajímavý vhled do soukromých životů hlavních postav a rovněž výtečně pracuje s norskými interiéry, kdy třeskutý mráz cítíte v kostech i skrze obrazovku. Pěkné. Co se týče obsazení, moc známých tváří neočekávejte. Jedná se o mezinárodní účast především televizních herců a více známá tak bude snad jen jako vždy výtečná Anna Friel. Za mě opravdu podařená minisérie, kterou už jsem viděl celou několikrát...

Americký západ zplodil spoustu legend a díky převážně nové vlně westernů víme, že to povětšinou nebyla taková romantika, jako nám nabízeli matadoři žánru John Wayne nebo James Stewart. Ač jejich westerny miluju, mnohem bližší mi jsou westerny třeba Clinta Eastwooda, jenž to romantické pozlátko řádně ušpinily. A Osamělá holubice je právě někde uprostřed. Vypráví o nerozlučném přátelství dvou stárnoucích texaských hraničářů, kteří se na stará kolena rozhodnou hnát stádo krav z Texasu až daleko na sever do Montany. První minuty seriálu romantika, i když taková drsně chlapská. O to víc jsem pak byl překvapen s vývojem a osudy jednotlivých postav, zvláště pak se smrtí některých z nich, kterou bych dopředu takto vůbec neočekával. Příběh o přátelství, vzpomínkách a touhách po starých láskách ani na chvíli nenudí. Okamžiky citových vzplanutí jsou neočekávaně střídaný s nestrojenou brutalitou reality Divokého západu někdy na sklonku éry opravdových kovbojů. V hlavních rolích se skvěle předvedli Tommy Lee Jones a zejména Robert Duvall, který si svou postavu očividně užíval. Rovněž se mi líbila na televizní poměry nadstandartní až epická výprava a také hudební podkres. No a pak ten pocit, když skončí poslední díl… takový ten pocit radosti z příběhu o správných chlapech a také smutku, jako by vás právě opustil nejlepší přítel. Kolikrát za život to u nějakého filmu či seriálu pocítíte? Na seriály moc nekoukám a jen občas po nějakém sáhnu, když mě zaujme. A u Osamělé holubice mě opravdu mrzí, že jsem na ni nenarazil mnohem dřív. Jistě na ni ještě párkrát mrknu…

Lawrence z Arábie pro mne představuje syntézu mého oblíbeného údobí historie, mé oblíbené pouštní lokace a osoby T.E.Lawrence, jenž je pro mne jedním z velikánů novodobých dějin. Člověk jenž stál u zrodu arabského povstání a nepřímo se podílel na pádu Osmanské říše. Když se tohle všechno spojí v tak nádherném filmu, ve kterém vše šlape od režie, herců, výpravy, po hudební podkres, je z toho opravdu nádherný film. Peter O´Toole je ve své roli výborný jako vždy, ač se mi do role typologicky moc nehodil a vlastně jsem si na jeho podání T.E.Lawrence zvykl až po několikerém shlédnutí. Pak jsem si jej i celý film zamiloval. Ale to je tím, že o osobě T.E.Lawrence mám docela dost načteno, včetně jeho skvělé knihy Sedm sloupů moudrosti. Film Davida Leana je nádherný vhled do života Arabů během 1.SV, jejich zvyky a smýšlení. A naopak imperialistickou politiku Britů, falešných a neštítících se učinit jakékoliv nesplnitelné sliby. Jsem rád, že tenhle film byl natočen, dneska už se ničeho takového nedočkáme. Hysterie posledních týdnů, potírající světové dějiny a rozehrávající odpornou politickou hru, by takový film nedovolila. Děkuji tedy za tyhle krásné záběry arabské pouště, jenž tvořily kulisy nepopiratelných historických změn a pádů impérií...

Těžko hodnotitelná věc. První díl mě nechytl a k dalším jsem se nechal přemluvit po několika týdnech. Jo, šel jsem jsem do toho znovu a chytlo mne to neuvěřitelně. Hltal jsem atmosféru, chtěl jsem vědět co bude dál a... a od nějaké půlky to šlo prostě do Kingovy prdele... Kinga jsem nikdy moc rád nečetl, až na díla, která si z hororem moc netykají. Protože ty hororové příběhy mi přijdou jak přes kopírák a King za ty roky cyklicky vykrádá sám sebe. U Outsidera jsem tedy předlohu vynechal a hodnotím jen seriál. Seriál který byl ze začátku super, se rozplynul v totální průměr až podprůměr v posledních třech dílech, které předvedly jednu akční stupiditu za druhou. Ale budu shovívavý...

No páni! Tak tenhle film se Clintovi opravdu povedl. Sebejistá eastwoodovská režie, příběhová narace a emotivní prvek jedou na maximum. Obsah a sdělení, které mne ve své banalitě vyděsilo a neskutečně naštvalo. Ano, je to další z filmů na téma banality zla, které je ukryto v srdci lidí. V jednom okamžiku jste národní hrdina a ve druhém na vás neschopní vládní úřednici a novinářská zvěř spustí nepředstavitelný lynč, před kterým se prostě jedinec nemůže ukrýt! Co na tom, že neexistuje jedinný důkaz o vině? Tak jako v mnoha jiných případech, lidem stačí jeden obětní beránek a je jim jedno, zda je vinen či nikoliv... Clint Eastwood prostě pořád umí! Ve svém nejnovějším filmu předvádí v podstatě stejný námět jako ve tři roky starém Sallym. Ale abych se přiznal, tak Richard Jewell na mne ve výsledku zapůsobil víc. Příběh je podložen výtečnými hereckými výkony, těžko někoho uvádět jako příklad, ale Paul Walter Hauser a Sam Rockwell prostě vládnou. Čekal jsem dobrý film, ale že bude až takto silný jsem nečekal. O to víc, ve světle tento týden udělených Oscarů nechápu, že nedostal ani pořádnou nominaci, protože je lepší, než většina těch co nominované byly...

Zklamání a vzhledem k očekávání opravdu velké. Jeden z mnou nejočekávanějších filmů posledních dvou let, se naneštěstí proměnil v povrchní povídačku o cestě jednoho (potažmo dvou) vojáka z bodu A do bodu B. Je mi fuk, jestli film byl nebo nebyl točen na jeden záběr, takové nepodstatné výzkumy ať si v kině dělají ti, které nezajímá obsahová stránka (ale řekněme, že během dvou hodin se vážně nevystřídá den za noc a pak znovu za den). Pro mne je však podstatné, že u filmu zvítězila forma nad obsahem. Ono totiž dvouhodinové řetězení všemožných překážek do cesty odhodlaného vojáka ještě neudělá dobrý film. Největší problém tak je, že je vám to všechno úplně jedno. Je vám jedno, jaká zvěrstva se právě dějí na plátně, je vám jedno, kdo zrovna na plátně umírá. Emoční linie z mého pohledu naprosto nefunkční. Abych jen nehanil, jediné co se mi snad více líbilo bylo vyobrazení zákopů na začátku a na konci filmu. Ač i zde se nemohu zbavit dojmu, že v nich bylo příliš "čisto a uklizeno". Četl jsem srovnání s vojínem Ryanem a můžu říct, že ty filmy jsou naprosto jiné a naprosto o něčem jiném. A na rozdíl od vojína Ryana z 1917 nová válečná klasika jistojistě nebude...

Nemám rád ten typ filmu, ve kterém si filmaři nepokrytě dělají legraci z něčeho tak temného a bolestného, jako jistě 2. světová válka byla. Takže jsem velmi opatrně přistupoval i k tomuto filmu, na který jsem se odhodlal podívat až na doporučení kamaráda. A sedlo mi to téměř bez problému. Samozřejmě, pár karikaturních momentů, které působí jako zlehčení nacistických hrůz i zde je, ale to je jen skořápka. Protože pod povrchem už to zas tak úplně komedie není. Spíš tedy místy velmi drsná satyra a pohled na válku očima malého zfanatizovaného kluka, který však souhrou okolností doma začne ukrývat mladou židovku. Asi bych to přirovnal k pojetí ve stylu Život je krásný, ač příběh je jistě zcela jiný. Ale onen mechanismus vyobrazení války v dětsky naivním světě, jenž předčasně nabývá dospělých kontur, působí naprosto obdobně. Konec velmi dojemný, takový hořkosladký. Není co dodat. Líbilo se mi to...

Průměrná detektivka s průměrným a předvídatelným rozuzlením, co se osoby pachatele týče. Celé to stojí a padá s hereckými výkony a neustálým pomrkáváním na staré dobré detektivky Agathy Christy. Netuším na kolik to měla být komediální detektivka, protože toho humoru jsem tam opravdu moc nezaznamenal. A vlastně si ani nejsem jistý jestli mělo být vtipné házení blitek hlavní hrdinkou vždy, když začala lhát. Bez tohoto trapného prvku, jenž působil jako berla pro hluchá místa bych se vážně obešel. Bylo to nechutné a šikovnější scénárista by se s tím jistě popasoval mnohem lépe, než-li léta přechválený Rian Johnson, který zde naštěstí měl k ruce výtečné herce v čele s triem Craig, Evans, de Armas. Takže jsem se ve výsledku bavil tak na 70%, ač jsem si jist, že po druhém shlédnutí bych šel s hodnocením zcela jistě dolů...

Filmy o boxu mám hodně rád. V tomto filmu se však na něj podíváme z trošku nevídaného úhlu. Více než o sport zde vlastně jde o korupci, spekulace a nekončící hrabání peněz na úkor těch méně chytřejších a ovladatelnějších, jenž si vůbec neuvědomují, že jsou pouze figurkami v sobecké šachové partii. Hlavní role se zhostil "božský" Humphrey Bogart, který svou rolí novináře, jenž se stane tiskovým mluvčím, sehrál pomyslnou rozlučku s filmovým světem, protože o několik měsíců později bohužel zesnul na zákeřnou rakovinu. I přesto, že Humphreymu již jistě nebylo dvakrát dobře, zahrál svou roli už tradičně výborně, přesně v duchu postav pro které jej tak obdivuji a miluji. Já jsem si tenhle film hodně užil, boxerské zápasy jsou zde druhotné, hlavním jsou dialogy, myšlenkové pochody a morální dispozice jednotlivých postav. K bodrému Bogartovi tak skvělý protipól tvoří Rod Steiger, který si svou roli hrabivé svině očividně užívá a podává výkon srovnatelný s Bogartem... Skvělý, netradiční film o boxu, na který se rád ještě párkrát podívám. Jen je mi dnes opravdu líto, že to bylo naposledy, kdy ze stříbrného plátna zaznělo typicky jemné pohlazení drsného hlasu herecké klasy Humphrey Bogarta...