Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (1 653)

plakát

Terminátor: Temný osud (2019) 

T:DF je jeden z mála filmů, u kterého jsem nevydržel nekoukat na první trailer. Jelikož nebyl bůhvíjak ucházející, dost jsem se bál, co v kině na plátně dostanu. Ale obavy se naštěstí ukázaly jako liché. Scénář si sice půjčuje motivy z Rise of the Machines, Salvation i Genysis, které ignoruje (spousta lidí v tom bude mít slušnej bordel), ale naštěstí je z toho dort, který není jako od pejska a kočičky. A vrací se zpět k přímočaré naháněčce, u které je pronásledovatel těsně v patách pronásledovanému. Navíc už na začátku nabízí docela solidní překvápko, takže scénáristicky OK, byť to není nic geniálního. Když už jsem se otřel o pronásledovatele, z jeho schopností jsem měl největší obavu, protože už v T2 přišel Cameron s řešením, které v již zmiňovaných ignorovaných pokračováních nikdo nedokázal úctyhodně vyrovnat či překonat. To se tady povedlo. Rev-9 je karbonovej a mimetickej polyslitináč hodně těžkej k poražení a svým postupem dává vzpomenout na legendárního T-1000. Spolu s Lindou Hamilton jsou jediní z hereckého ansámblu, na koho se dá pět chvála. Sarah je taková, jakou ji známe z T2 a nelze ji nemít rád. Její nástup na scénu je parádní a po sérii filmů s drsnými důchodci (bez urážky) tu máme konečně i zástupkyni "něžnějšího" pohlaví. Další dvě buchty z feminátorského obsazení už takovou chválu nedostanou. Davis je sice hezká a její bojový skill jí člověk i věří, jenže s hraním to taková sláva není. Navíc dostala dementní účes, který v kombinaci s jejíma lentilkama mučí divákův zrak. Reyes je poleno, který nechápu, že se do takovýho bijáku dostane jinak než jako uklízečka hajzlu hereckého karavanu Björna Freiberga. Arnold je taková kapitola sama pro sebe. Jeho příchod na scénu byl pro mě děsný. Charakterová přeměna je neskutečnej průser, při jehož objasňování jsem se fakt styděl. Stejně jako pak u vysvětlování, proč pokoj potřebuje závěs s motýlkama. Carl je pro mě prostě přešlap do hovnovýho autu. V akci je ale skvělej a Arnoldův napůl zničený obličej s vyčuhujícím kovovým skeletem a červeným snímačem v oku je ikonický a srdce fanouška musí při jeho spatření poskakovat radostí. Ono vůbec je těch pomrkávání po T1 a T2 dost, ať už to jsou hlášky, situace, vozidla, zbraně, hudba. Ale dost okecávání. Hlavní devízou, proč většina lidí na film půjde, bude akce. Té je tu dost a dost, je našlapaná, díky Rev-9 neokoukaná a nikdy neomrzí. Jen mi někdy přišlo, že je nasnímaná z přílišné blízkosti. Akční finále je dlouhé, členové týmu se vhodně doplňují, po skončení byste si klidně dali hned opáčko. Takže za mě díky, Terminátor má konečně pokračování, za které se fanda i netčený divák nemusí stydět. Pro příště si stačí odpustit debilní vtípky, těch je dost v marvelovských generických stupiditách. Pokud teda nějaké pokračování bude, protože marketingový oddělení naprosto propadlo a očekávám, že T:DF bude z finančního hlediska kladná nula.

plakát

Zombieland: Rána jistoty (2019) 

Příběh naprosto absentuje, humor naštěstí ne. Ve spojení se zombie apokalypsou funguje parádně a kdykoliv je na plátně Woody a Zoey, nedá se ubránit smíchu. Násilí je zábavné, hlášky taky. Víc se nedá ani očekávat. Dobrých komedií moc není, nevidím proto důvod, proč si časem nedat i opáčko.

plakát

Zloba: Královna všeho zlého (2019) 

Strašně divná...pohádka? Na začátku je to samá barvička, chlupaťoučký zvířátka, roztomiloučký stvořeníčka. Až se to najednou zvrhne ve válku mezi lítacíma kozlama a lidma z království v otravném digibordelu. Šťávu měli alespoň konfrontace mezi ex-MILFkami Jolie a Pfeiffer a hnízdo již zmíněných lítacích kozlů a koz (samozřejmě v multikulti vydání). Absolutně mi uniká cílová skupina diváků.

plakát

El Camino: Film podle seriálu Perníkový táta (2019) 

Výborně natočené, odkazy na seriálové dění překypující, přesto místy hluché. Přijde mi vhodné, že Jesseho osud byl vyřešen filmem, byť po šesti letech (vepř Todd), než v rámci seriálu. Felina byl totiž (jak jinak) vynikající závěrečný díl a nikoho by po TAKOVÉM konci moc nezajímalo, jak to Jesse dopinkmanuje do bezpečí. Kromě divokého západu ve svařovně tu moc akčního vzrůša není, druhá půlka je obecně lepší než ta první. Rád jsem se dozvěděl i tuto část příběhu, ale ze židle mě to nijak nezvedlo.

plakát

Joker (2019) 

Pařba v Gothamu s uchechtaným Rogerem Federerem (to si fakt nikdo té ksichtové podoby nevšiml?). Skvěle propracovaný origin, který strká nasolený palec do otevřených ran společnosti, navíc bravurně zahrán jedním z nejlepších herců současnosti. Ať už hereckého Oscara dostane nebo ne, navždy se na něj bude vzpomínat díky tomuto výkonu. Postupná gradace a přeměna Arthura, tíživá atmosféra a dokonale sednoucí hudba (holt Islanďani) jsou další důvody, proč je to tak povedený film. Není třeba se rozmýšlet, i když bych byl radši, kdyby film skončil na autě než až v AA. 5*.

plakát

Ad Astra (2019) 

Trochu jako mix Interstellaru a Thin Red Line. Zatímco mi ale TRL nesedla, tady jsou vnitřní monology chytlavé. Samozřejmě se ale najde pár hluchých míst, kde je z toho spíš prázdné mudrování. To je jedinou slabou stránkou filmu. Zbytek je uchvacující (výborný tah vzít do party Hoytemu) a napínavý a donutí člověka přemýšlet.

plakát

Tělo (2012) 

Od začátku (ne úplně od začátku samozřejmě, spíš tak po 20 minutách) je jasné, že je tu víc postav, které se s ostatními pokoušejí vytřít řiť, přeci je ale film dostatečně atmosférický a napínavý, abyste mu to odpustili. Konec je přeci jen překvapivý, jelikož jednotlivé části skládačky jsou na diváka dávkovány postupně a v tu pravou chvíli, aby moc neprozradily příliš brzo. Paulův rukopis je očividný a nabádá k zhlédnutí jeho dalších bijáků.

plakát

Toy Story 4: Příběh hraček (2019) 

Přiznám, že jsem z toho trochu rozčarován. Příběh je našlapaný a ač se opakuje námět (záchrana hračky), nejedná se o zalití stejného čajového pytlíku. Bohužel je stopáž nedostatečná, takže všichni ze staré party kromě Woodyho jsou tu absolutně zanedbaní, defacto by tu ani nemuseli být. Co mě ale zklamalo víc, byla absence humoru. Vtípky tu sice jsou, ale od Toy Story opravdu očekávám víc. Ten zvrat na konci mě spíše naštval než rozesmutnil/dojal, protože za tím vidím chtíč Disneyho mít 2 na sobě nezávislé příběhové linky a sypat do kin 2 filmy místo jednoho (a kdoví, možná jednou za čas je nacpat do filmu jednoho a mít z toho hračkové Avengers).

plakát

Carrie (1976) 

Na začátku spousta bobrů, pak se dokonce protrhne bobří hráz, poté je to dospívání jedné děvy, jejíž máti má ultrakomplex z chlapů. Film plyne pomalu, zato ale hezky graduje. Bohužel tu ale není moc hororové atmosféry a potenciál šílené matky zůstal nevyužit. Nic moc.

plakát

The Death of Superman (2018) 

Úplně mi není jasné, proč znovu adaptovat námět, který už byl v Doomsday, ale zvládnuté to je, akce je dost, není nudná a je dokonce i krvavá. Čas se věnuje i vývoji Supsovi postavy, což je další plus. Úplně must-see to není, ale ztráta času taky ne.