kajas

V první epizodě jste hozeni do vody stejně jako hlavní hrdina a musíte se učit plavat a orientovat spolu s ním (kdo je kdo, co Carmy v téhle podivné restauraci vůbec dělá, otázky, samé otázky a křik všech zúčastněných...). Postupem času jsem si ale tuhle nesourodou partičku snažící se udržet na nohou nejen podnik, ale i sebe docela oblíbila. Na druhou sérii se těším.

Pokud byste čekali nadupanou jízdu plnou závodů na život a na smrt (zdravím Rivaly a Le Mans '66), budete zákonitě zklamáni. Ferrari je v podstatě intimní pomalý snímek o bolestech a neshodách jedné rodiny. A jakkoli mám Adama fakt hodně ráda, v tomto případě byly hlavními hvězdami spíše Penélope a Shailene v roli Ferrariho životních partnerek. Kdo ale vydrží až do konce, dočká se přece jen i jednoho hodně dramatického závodu.

Neeson to v sobě pořád má... a to je asi tak všechno. Trojka už vážně vzniknout nemusela.

Dobré romantické komedie posledních let byste spočítali na prstech jedné ruky. Osobně se ráda vracím ke svým oblíbeným kouskům z devadesátek a přelomu tisíciletí a novější příspěvky do žánru si málokdy pustím ještě jednou. U filmu S tebou nikdy ale udělám určitě výjimku (nebo si pro dobrou náladu pustím alespoň závěrečnou titulkovou scénu). Will Gluck měl totiž štěstí na výběr ústřední dvojice, která má mezi sebou super chemii – Glena Powella jsem poprvé zaregistrovala v novém Top Gunu a moc dobře se na něj dívá, pánové zase ocení neotřelý půvab Sydney Sweeney. Scénář nabídne hned několik vtipných momentů, které si pamatuji ještě dva měsíce po projekci. A jako bonus: film po dvaceti letech oživil slávu hitu Unwritten :). Jsem víc než spoko.

Ačkoli jsem už několik let předplatitelkou platformy Voyo, nestíhám sledovat všechny původní projekty z její produkce a na tyto seriály se dívám se značným zpožděním. Díky vysoce nadprůměrným ohlasům jsem ale udělala výjimku a na tuto kriminální minisérii jsem se podívala už několik týdnů po jejím odvysílání. A s nadšenými recenzemi musím rozhodně souhlasit. Minisérie stojí a padá na představitelích titulních rolí – Petra Lněničku znám jako slušného dabéra, ale jeho výkon v roli Markoviče mi vyrazil dech. Samostatnou kapitolou je pak pětadvacetiletý Petr Uhlík, který za ztvárnění podprůměrně inteligentního, přesto velmi brutálního a sadistického „Ládi“ pravděpodobně příští rok získá minimálně nominace na herecké ceny. Chválit bych mohla ale i herce ve vedlejších rolích (zejména Vojtu Kotka nebo Michala Isteníka), technické zpracování, skvělou retro atmosféru a samozřejmě scénář čerpající ze skutečných případů. Hlavní linku totiž v každé epizodě „ředí“ další Markovičův případ. A nutno podotknout, že mě vedlejší zápletky někdy zasáhly víc než samotné odkrývání Hojerových zločinů. Jeden příklad za všechny? Čtvrtá epizoda a výslech holčičky, jejíž tatínek umlátil tchyni kladivem do hlavy a holčičku s bráškou pobodal, aby se pomstil manželce – jedině o tomto vrahovi skutečný Jiří Markovič prohlásil, že si trest smrti skutečně zasloužil. Kdybyste si měli Voyo zaplatit jenom na měsíc, udělejte to. Tohle vážně stojí za vidění.

Jasně, že slabší než výborná jednička, ale pořád slušné akční béčko, a dokonce mi nevadila ani Maggie Grace v roli dcery zachraňující své rodiče.

Tím největším klenotem celého seriálu o rodině Záhorských vlastnící krematorium je bezpochyby obsazení Jiřího Lábuse, který hraje sám sebe. Strýček Jirka se po náhlém úmrtí objeví u svých příbuzných jako duch a odmítá odejít na onen svět. Tato událost odstartuje sérii více či méně zábavných příhod, které předpokládají, že diváci mají rádi černý humor. Potěší stylizace do Addamsovy rodiny po česku, už méně opakující se vtípky a někdy až příliš rozvláčné tempo. Mizina se klukům z Divadla Mír povedla o dost víc. 3* se zavřenýma očima.

Oscary sleduji bezmála deset let a v tomto případě se asi opravdu jedná o jeden z nejlepších ročníků. Může za to nejenom božský Ryan, ale taky výborná dramaturgie, předávající z řad oceněných hvězd minulých let, i toho Kimmela jsem vzala na milost. Jen tak dál!

Navzdory delší stopáži ve všech ohledech lepší než konkurenční Kritika. Eben standardně skvělý, Peková dokonalá, Daria bez komentáře. A budu si muset dohnat Volhu.

První díl Villeneuvova životního projektu měl úspěch u diváků i kritiky a sloužil jako rozsáhlá expozice pro tento druhý díl. Jestli se vám jednička líbila, už jste v kině velmi pravděpodobně byli (možná dokonce několikrát). A jestli se vám nelíbila, můžete dvojku s klidem vynechat. Má totiž stejné klady i zápory, jako například: 1. Dokonalé technické zpracování a skvělé herce v hlavních i vedlejších rolích (co už ale pochválit nemůžu, je prakticky nulová chemie mezi Timothéem a Zendayou). 2. Špatné emocionální napojení na jednotlivé postavy – jejich osud mě nechával dost chladnou, a to je u spektáklu trvajícího dvě a třičtvrtě hodiny docela problém.