Chewy

Těžko se obejít bez zmiňování a srovnávání s Fury Road, která před lety s mnoha šťastnými proměnnými byla malý zázrak s pár mouchami. Vyšinutá a nekompromisní akce s přepravou křehkého harému bez vysvětlení fungování  světa a jakékoliv hloubky. Furiosa na to jde jinak a je potřeba se na to připravit. Celým mládím táhnoucí se chuť po pomstě  do jejího vykonání je rozložena do několika kapitol. Režisér představuje vrstevnatý svět s jeho řádem/ekonomikou a seznamuje nás s hlavními postavami, které oproti dílu předchozímu můžeme považovat za komplexnější. Vychvalované duo je víceméně ok, Chris předvádí to, co jsme viděli ve Zlých časech a Anya, nevím proč, místy mi nesedla. Akce tu je, stejně jako pár dobrých nápadů, třeba jako když se boj dostane do vzduchu, ale není tu žádná natolik památná scéna jako ve Fury Road. Opět specifický vizuál, který nemusí každému sednout a kvalita efektů je viditelně kolísavá. Takže IMAX fakt řešit nemusíte, když už, řešil bych špičkové ozvučení. Největší přidanou hodnotou snímku je to, že za tím stojí 80 letý stařík s jasně dravou vizí a dopřává nám na stará kolena ujetý, jasně autorsky rozeznatelný post-apo. Což je asi důvod proč mé hodnocení je 4*, 7/10. Příště bych se rád díval na Hardyho Maxe.

Svěží urban creepypasta, která i přes svou krátkou stopáž nikam nespěchá a na děsy si musíte počkat. Přitom necpe prvoplánové lekačky, žádný gore a hnus (až na epileptickou výjimku). Obejde se to bez mytologie a naštěstí se nekomentuje Generace Z. Příběh jde premise naproti, neokoukaná tvář se vyrovnává se ztrátou blízké a objeví se možnost komunikovat s duchy přes párty artefakt. Pár pěkných záběrů a nápadů v obecně vydařené, jednoduché prvotině. Hororový subžánr to má prostě těžký, fandím totiž divnotvorbě Ari Astera. Místní nadšení chápu. 3*, 6/10.

Pokud vám selhávají životní funkce a opouští vás život jenom při pohledu na digitální pavouky, tak pak ano, Havěť se dá považovat za horor, který si pravděpodobně užijete. Vaše arachnofobie je přímou úměrou prožitku zábavnosti a strachu. Jinak v sále panoval smích. Jsem na tom podobně jako paní Wu-chan domácí, trpím až když mi to skočí do obličeje. S přibývajícím časem se vytrácí smysl chování pavouků i jejich děsu, stejně jako u WTF finále. Rád bych pochválil prostřední potyčku s policisty, která působila víc klaustrofobicky, hekticky a zle, než celý zbytek filmu. 4/10, 2*.