Ipova smrt

Další z filmů od rumunského mistra historických velkofilmů Sergia Nicolaescu. Je zajímavé, že ihned po natočení Poslední křížové výpravy, která ho proslavila v zahraničí, se věnuje snímku, jenž pochází úplně z jiného žánru než z jakého byli diváci od něj dosud zvyklí. Co však zůstává stejné je scénář. Ten i pro tento film napsal jeho dvorní scénárista Titus Popovici. Příběh vypráví o malé vesničce za 2. světové války, ve které je zavražděn německý voják. Neví se, kdo tento čin vykonal, je však nutné někoho potrestat. Pokud se nikdo nenajde, budou ztrestáni všichni. Po této úvodní zápletce jsem očekával, že narace bude pokračovat v přímém hledání vraha a následném vydání němcům, což se tak úplně neděje. Sice vidíme místního blázna Ipa, který má být obětován za všechny, ale sledujeme spíše jeho a malého kluka, který se s ním přátelí. V závěrečné části se ale zase děj přikloní k hlavní linii a my můžeme pozorovat morální problémy o tom, zda je správné právě onoho Ipa odsoudit k smrti. Velmi pozoruhodný snímek, který se dotýká tématu odpovědnosti a viny člověka. (13.06.2018)

Toľko dobrých dobrodružných či dramatických snímkov natočil Nicolescu, že jeho meno beriem ako pojem, ale tento film ma trochu sklamal. Zjednodušený príbeh s čiernobielymi postavami, ktorý aj spracovaním akoby bol natočený tak narýchlo. Pellea v hlavnej roli nie je tak skvelý ako napr. vo filme Odvážni sa nevzdávajú, ale svoje si zastane. Horšie je to s ďalšími hercami, vratane chlapca. Sám režisér si zahral charizmatického esesáka, ale pre príbeh nijak výrazného. Postavy behajú od jedného extrému k druhému a z toho nemastného-neslaného príbehu ma vytrhol iba skvelý a nečakaný záver, a len vďaka ňemu nejdem v hodnotení nižšie. (24.02.2019)

"A tak jsem je všechny odsoudil k smrti" nezní tak jasně a zároveň primitivně jako "Ipova smrt". A tento film také není jasný ani primitivní. Přitom se samozřejmě nebudeme bavit o tom, kdo je idiot a kdo není, ani o tom, kdo je na pět minut slavný a kdo na celý život nula. Mluvme o tom, jak se rutinnímu režisérovi, Sergiu Nicolaescuovi, podařilo vytvořit a popsat zcela specifický příběh, kterému nic nechybí (snad je tam i něco navíc, co by tam být nemuselo). Film má několik katarzí, ta téměř závěrečná, když Todor "pochoduje" s medailí na prsou vstříc svému životnímu triumfu, je velkolepá.. Překvapuje mě a těší, že film je i na csfd řádně ceněn a hodnocen. (27.05.2015)

Film, o ktorom som doteraz absolútne nič nepočul, ktorý nevidel nikto z mojich obľúbených užívateľov, vôbec málo známy film, o ktorom som sa dozvedel v jednom nemenovanom filmovom časopise, ktorý pravidelne odoberám každý mesiac, pričom bádať v ňom zaujímavé tipy na filmy. Príbeh je situovaný do druhej svetovej vojny na rumunský vidiek, kde niekto s kosákom podrezal nemeckému dôstojníkovi hrdlo. Teraz ostáva zodpovedať otázku, kto za to bude niesť zodpovednosť ? Ponúka sa možnosť zlomiť miestneho Todora, prezývaného Ipu, človeka, ktorému sa každý vysmieva, aby on ponúkol svoj život za záchranu viacerých, ktorých sa to týka. Ak do nasledujúceho rána, do piatej hodiny nezoženú „zodpovedného človeka” , tak to schytajú viacerí, na čele s miestnym kňazom a notárom, a inými, ktorí pozvú IPU na dlhú večeru, kde ho prehovárajú, aby sa On priznal, čím by im vykúpil životy... Človeka, ktorým inak pohŕdali, zrazu veľmi potrebujú, prosíkajú ho na kolenách, líškajú sa mu, len aby docielili to, o čo im ide. Zachrániť si holé životy. Ako sa to celé skončí, a či príde ráno o piatej Ipu pred popravčiu čatu, to nechávam na netrpezlivého diváka, ktorý by nemal premeškať bravúrny film, ktorý má čosi do seba ! Vzácnosť vidieť film z týchto končín, ktorý by ma takmer 100 % ohúril, tomuto sa to skoro podarilo. Siala z neho niečo neobyčajné, čoho si vážim... Sprostredkuje veci takým spôsobom, ktorý oceňujem. Len nie je to dotiahnuté do strhujúceho filmového pôžitku, ale určite film odporúčam ! (10.07.2016)

Vyprávění se drží malého adoptovaného chlapce, jehož tíží vzpomínka na smrt otce, který mu byl velmi blízký; do jeho minulosti nám dají nahlédnout hlavně jeho denní úniky do vzpomínek. I hlavní událost, smrt německého důstojníka, je vnímána jeho pohledem; poté, co mrtvému muži chlapec ukradne zbraň, zmizí tato událost v proudu her a příhod s bláznivým Ipou (působivý je moment, kdy se v troskách horské vesnice, kde se oba hrají na vojáky, rozhoří opravdický boj – situace vyjadřuje intenzitu dětského prožitku hry). // Ozvěna ranní události se vrátí s koncem dne, kdy je Ipa pozván k večeři s vesnickou inteligencí (čítající samozřejmě chlapcovy pěstouny, pravoslavného kněze a jeho ženu, učitelku), aby na něj byla v emocionálně přehrané scéně vložena tíha jejich životů – neboť všichni přítomní mají pykat za smrt důstojníka, pokud se do rána nenajde jeho vrah. Jediný, koho povrchnost té noci pokoří, je malý chlapec. (27.09.2007)