Pohádka o Honzíkovi a Mařence

Kdysi se mně film líbil víc. Vymykal se totiž běžné tvorbě pro děti a nazíral na pohádkové pojetí dospělýma očima. Dneska už v něm vidím sice ještě stále kvalitně udělaný animovaný film, ale v podstatě mě nijak oslovující. Všiml jsem si, jak se film za ta léta proměnil a jak mu léta ubraly na síle. Melancholicko - temně - depresivní atmosféra sálající z každého políčka je dnes jev poměrně častý, a nikoliv ojedinělý, a tady v případě tohoto díla dávno překonaný. Dětský divák tedy sotva ocení pro něj "divně" provedenou animaci, když může sáhnout po veselých kreslených filmech a být tak ušetřen nepříjemných pocitů. Dospělý divák sice Zemanovu charakteristickému stylu porozumí lépe, ale stejně bude postrádat to příslovečné něco navíc, co film odděluje od průměru. To právě tenhle film nemá, ale kdysi měl. Tohle už je dnes opravdu jen dílo pro pamětníky. 60% (19.12.2011)

Musím s lítostí přiznat, že vývoj příběhu se mi téměř vůbec nelíbil (nahatý rytíř, divná Honzova rozhodnutí, zabitý kůň, netopýří zjev - to mi vůbec nepřijde pro děti vhodné). Ani vzhled postav se mi nelíbil. Co ale musím pochválit je animace, která byla jako vždy téměř dokonalá, celkový nápad příběhu s kronikami a obyčejném lidském štěstí (hlavně konec). Co jsem si zamilovala především byla hudba, která byla úžasná od začátku dokonce. Díky nápadu, hudbě a animaci dávám 65%. (24.08.2020)

"Zpívám své zpívání, nejvroucněji jak vím, o první setkání s úplňkem a sním. Zpívám své zpívání dobráčkům a dál o šťastném setkání, s tím kdo klid mi vzal...." Nevím jestli je to jen díky této písni Heleny Vondráčkové či všeobecně mě povědomé hudbě mého oblíbence Karla Svobody, ale měl jsem pocit, jako bych tuhle pohádku už určitě musel někdy vidět. Každopádně kromě té výrazné (ale určitě ne kýčovité, jak tu někdy píše) Svobodovy hudby, kterou jsem opravdu prožíval každým coulem, jsem si tohle "vyprávění, co se nevešlo do oslavných kronik" užíval i díky umění mistra animace Karla Zemana stejně jako třeba díky Františku Filipovskému, který pro sebe typickým způsobem namluvil postavy hodného i zlého skřítka. (10.01.2019)

Tak opět naprostá paráda. Spojení těchto dvou českých velikánů (Zeman a Svoboda) udělala něco téměř nadpřirozeného. Krásný příběh, který není sice tak drsný a strašidelný jako Čarodějův učeň, ale i tak je to velice netradiční, ponurá pohádka i pro dospělé. Nejvíc se mi líbil kopřící andílek, který hrál na liru nohama :o). Pohádky Karla Zemana budou navždy nesmrtelné a já je rozhodně budu pouštět svým potomkům :o) (12.08.2009)

Ani Sindibáda, natožpak Čarodějova učně tady Mistr nepřekonal, ale stejně má tahle jeho pohádka svoje kouzlo. Pana gunmakera Svobodu, ani Helenku želvu teda rád nemám, ale tady nemají ani jak vadit. Spíš mi chyběly ty hororové prvky jako byly třeba právě v Krabatovi a Sindibád je prostě také daleko lepší. Spíš zklamání, ale jen díky vysoko nastavené laťce, kterou u Karla Zemana mám. (24.10.2009)