A Thousand and One Nights
Režie:
Karel ZemanKamera:
Bohuslav PikhartHudba:
František BelfínHrají:
Jan TřískaObsahy(1)
Klasik domácího trikového filmu Karel Zeman se na od 70. let začal vracet k čistě animované tvorbě. Jako inspirace mu posloužily arabské pohádky o námořníku Sindbádovi. Původně samostatné krátké snímky (celkem jich bylo sedm) později sestavil do celovečerního tvaru, aniž by potlačil epizodický charakter: líčí, jak se hlavní hrdina ocitl v zemi obrů, jak zmáhal nástrahy magnetové hory či mořského sultána, nechybí ani létající koberec. Výtvarně se Zeman pokusil napodobit styl perských a arabských miniatur. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (99)
Karel Zeman byl mistrem nápadů, o tom není sporu. Příběh Pohádek tisíce a jedné noci musím ale dle svého citu přiřadit spíše k jeho slabším počinům (Baron Prášil, Vynález zkázy), jelikož mě střídavě bavil a nudil. Animace je ovšem velmi poutavá, stejně jako styl vyprávění Jana Třísky. Objektivně za čtyři, subjektivně za tři. 65% ()
Dobrodružství Sindibáda námořníka bylo jedním z nejzásadnějších knižních příběhů mého dětství a Zemanovo zpracování mu rozhodně nedělá ostudu. I když si ani tady neodpustím poznámku, že to mohlo být ještě krapet drsnější, zejména některé humorné pasáže se sem prostě nehodí. Animace je opět unikátní a jiná než dřív. Zeman třikrát, možná dokonce čtyřikrát za život převlékl kabát a změnil svůj výtvarný styl, což je v jakémkoliv uměleckém oboru něco nevídaného. 75 % ()
Nezapomenutelné dětské dobrodružství, které se mi téměř čtvrt století nedařilo vidět znovu. A když se mi poštěstilo na Festivalu Karla Zemana (v Muzeu Karla Zemana) mezi hromadou malých capartů na židličce vysoké asi třicet centimetrů, na které jsem občas nebezpečně balancoval, chytila mě taková nostalgie, že být na projekci sám, snad i slza ukápne. Obři, létající koberec, Magnetová hora, za každým rohem nějaký sultán s nepostradatelnou krásnou dcerou. V jednotlivých příbězích se nejedná o bezchybnou záležitost (a zejména epizoda u opic, u diváků většinou oblíbená, mě vyhodila z tempa až nepříjemně moc), ale celková atmosféra bere v kombinaci s Třískovým hlasem dech i téměř půl století po svém vzniku. ()
Velmi pěkně zpracované putování námořníka Sindibáda. Hlasem Jana Třísky o svých trampotách vypráví, jako by to byly úplně běžné věci. Divák se mezitím baví a fantazie jede na plné obrátky. Nemyslím si, že by film nebyl pro děti, naopak, jde o šablonu, která se s obměnami opakuje - to je jasná rekvizita pohádek pro děti. Moje oblíbené místo je na ostrově opic, které nechtějí Sindibáda pustit, a tak je všechny opije a uteče. ()
Já teda všeobecné nadšení nad tímto dílem nesdílím. Animace nepříjemně připomínala ilustrace v učebnici němčiny pro jazykové školy blahé paměti, jednotlivé barvy patrně Zeman vybíral pomocí generátoru náhodných čísel, pokud nebyl přímo barvoslepý. Nějak jsem nepochopil, proč se ta zvířátka tolik hrnula pomáhat Sindibádovi. Já mám opačné zkušenosti, na mě třeba kašle i vlastní pes. Nemohu tedy říct, že by neposlouchal, poslouchá, to zas jo... Vždycky si se zájmem poslechne, co mu přikazuju, a pak udělá, co se líbí jemu. Ale to sem nepatří. Dál, Sindibád se chová tak, že by v každé jiné pohádce byl za to tvrdě potrestán, ale tady ne. Např. umíraje hladem, dost nelogicky vymění mluvící rybu za perlový náhrdelník, z kterého by se najedla tak maximálně prasata (aspoň předpokládám podle toho známého přísloví). Anebo vymění svou milovanou loď za váček chrlící peníze, jen aby pozdějc prokázal, že mu na zlatě vlastně nezáleží. ()
Galerie (12)
Reklama