Režie:
Michail KalatozovKamera:
Sergej UrusevskijObsahy(1)
Veronika s Borjou jsou zamilovaní až po uši a letní Moskva patří alespoň na chvíli jen jim. Jenže se píše rok 1941 a země vstupuje do války s Německem. Borja odjíždí jako dobrovolník na frontu, aniž by se stihli rozloučit a tak před narukováním nechá Veronice dárek k narozeninám doma. Oba milence dělí stovky kilometrů, válečná vřava se však rozléhá na bojišti i nad hlavním městem. Zatímco Borja bojuje mezi zákopy o život zraněného vojáka, Veronika přijde při jednom z prvních náletů na Moskvu o rodinu. Borjovi rodiče vezmou dívku k sobě, tam ale musí neustále uhýbat před Markovým pohledem a dotěrnými návrhy. Když o Borjovi dlouho není žádných zpráv, souhlasí zlomená a apatická Veronika s Markovou nabídkou k sňatku. Snaží se pak najít aspoň nějakou útěchu v práci ošetřovatelky, jednoho dne však z jejího pokoje zmizí narozeninový dárek od Borji a Veronika v sobě nachází dosud netušenou sílu... Jeden z nejoceňovanějších sovětských filmů ve své době zasáhl filmaře a diváky ve všech zemích, kde se promítal. Jeřábi táhnou (1957) vešli do kin jen rok a půl po Chruščovově kritice Stalina, na počátku období tání, a svojí rozpohybovanou kamerou, extrémními úhly snímání i zaměřením na bolestnou nejistotu dívky uprostřed válečných let představovali v rámci sovětské kinematografie naprosté zjevení. Snímek Michaila Kalatozova otevřel ve své domovině nový pohled na válečná léta a mimo jiné získal nejvyšší ocenění na filmovém festivalu v Cannes. I díky tomuto úspěchu dostaly v zestátněné kinematografii později prostor válečné filmy jako Balada o vojákovi (1959) či Ivanovo dětství (1962). Příběh Veroniky podává osobní i osobitý náhled na druhou světovou válku, jehož sílu nyní můžete poznat skrze nově zrestaurovanou verzi. (Česká televize)
(více)Recenze (120)
Umělecký dojem za 100%, sám příběh však není natolik silný, působí uspěchaně, charaktery jsou málo prokreslené (zřejmě na úkor času věnovaného originální kameře) a konec nekoresponduje s dosavadním laděním díla. Úžas nad promyšleností obrazů ruší okamžiky "sexuchtivě" vytřeštěných Markových očí, degradující výrazový pokrok zpět k němým filmům. ()
Tento film mohol vzniknut az po smrti Josifa Vissarionovica Stalina v obdobi destalinizacie a chruscovovskeho tani. Sovietsky film rezisera Michaila Kalatozovova sa vysielal aj v byvalom Ceskoslovensku a ja som si jeho projekciu po dlhom case opat zopakoval. Krasny pribeh o laske on + ona, do ktorej zasiahne Velka Vlastenecka Vojna ma stale co ponuknut, lebo II. svetova vojna je v ramci dejin 20. storocia uz vlastne folklor : vieme prakticky vsetko od A az po Z. Poniektori to uz prehanaju - idu zbytocne do hlbky a ak to takto pojde dalej, budeme zachvilu vediet aj to, ci Georgij Konstantinovic Zukov cistil hajzly po vysrani v smere pohybu hodinovych rucicek alebo proti! A nepochybne budeme vediet aj to, aky typ hajzlovej kefy pouzival a kde ich chodil nakupovat. To vsak tu nepatri. On sa musel v dosledku vojny od nej odlucit a neskor pocas bombardovania sa tato pani Tatjana Samoljova opat vydala za akehosi Marka. A moze sa rozbehnut pribeh. Herecke vykony su tu dost o nicom a chybaju realne sceny /aspon chcelo to vybuch tanku alebo zhorenie nejakej drevenice/, a nuda TeptiChumbanzial dostala isty priestor, a to nie je dobre. Potesi aspon optimicky koniec vojny a tym aj filmu. V ramci mimoamericke vojnovej kinematografie vsak rozhodne silny snimok. 80 % ()
Nehledě na příběh, herecký výkony, hudbu atd., který jsou všechny skvělý, tak jen kvůli kameře a vizuálnímu pojetí to je zcela výjimečnej film. To jsem poznal i jako laik. Kdybych chtěl hovořit v superlativech, tak výkon kameramana je jeden z nejlepších v dějinách filmu, což je názor i mnoha filmových znalců. ()
Kdyby ve mně tento velmi dobrý válečný snímek vyvolal větší emoce, dal bych 5*. Jeřábi táhnou ukazují, jak válka poznamenala život obyčejným mladým lidem, z bojové vřavy toho moc neukáže, což je možná malinko škoda, ale jak jsem řekl, zaměřuje se spíše na životy hrdinů, kteří v době války žijí, na území, kde jsou nálety, kde se pracuje pro armádu, kde se pomáhá raněným a kde panuje strach o vlastní životy, ale také o životy synů, manželů či snoubenců. Scéna, kdy se harmonikář ocitne u Veroniky je jednou z nejsilnějších v celém filmu, dále bych zmínil snahu o loučení v davu odcházejících nováčků na frontu či závěr na nádraží. Vyloženě nepříjemnou scénou byly fanatické oči Borisova bratrance Marka. To bylo opravdu až moc. ()
Film je sice prostoupený vlastenectvím a přesvědčením, že morální povinností jedince je položit oběť pro dobro kolektivu, ale nejde o nic, co by ho činilo "propagandistickým" - to jen ideologie, které už se přežily, nebo zrovna nejsou v naší společnosti dominantní, jsou pro nás v uměleckých dílech nápadnější a více viditelné. Jeřábi táhnou nicméně stojí především na humanistických základech a strojenost dříve oficiálního socialistického realismu přímo odmítají - když třeba za Borisem dorazí kolegyně z továrny a spustí naučený proslov o práci a plnění plánu, otec rodiny je hned usadí s tím, ať už jsou ticho a raději se napijí. ____________ Přes důraz na lidské osudy se Jeřábi neuchýlili k realistické estetice a jsou naopak poměrně silně stylizované. V rovině herectví a typizovanosti postav to možná chvílemi úplně nenadchne (viz Markovo mnohanásobné provinění, abychom si byli opravdu jistí, že je to darebák), v rovině filmového stylu však snímek nabízí unikátní zážitek. Krom mimořádně působivých obrazových kompozic (postavy na náměstí obklopené protitankovými zátarasy, válečné scény v bažině) nadchne Kalatozovo dílo zejména virtuózním užitím jeřábových jízd - třeba scéna, v níž Veronika / Bělka / Veverka běží po bombardování do bytu svých rodičů je ztělesněním čiré filmařské brilance. ()
Galerie (81)
Photo © Potemkine / Ministerstvo Kinematografii
Zajímavosti (18)
- Po úspěchu filmu zvali představitelku Veroniky Taťjanu Samojlovou do Hollywoodu, ale sovětská vláda nedovolila jakoukoliv práci za hranicemi. (Hans.)
- Záverečný záber na žeriavy tiahnuce nebom sú odkazom na počiatok filmu, kedy sa ešte pred vypuknutím vojny objavil rovnaký motív. Prepojenie počiatku i konca diela je vyjadrením večného obnovovania lepších časov, taktiež, že po vojne sme nezostali živí len pre odkaz skazy, lež pre nový život. (Biopler)
- Jeřábi táhnou je prvním poválečným sovětským filmem, který byl oficiálně distribuován i na západě. Práva k filmu zakoupila americká společnost Warner Brothers. (ČSFD)
Reklama