Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veronika s Borjou jsou zamilovaní až po uši a letní Moskva patří alespoň na chvíli jen jim. Jenže se píše rok 1941 a země vstupuje do války s Německem. Borja odjíždí jako dobrovolník na frontu, aniž by se stihli rozloučit a tak před narukováním nechá Veronice dárek k narozeninám doma. Oba milence dělí stovky kilometrů, válečná vřava se však rozléhá na bojišti i nad hlavním městem. Zatímco Borja bojuje mezi zákopy o život zraněného vojáka, Veronika přijde při jednom z prvních náletů na Moskvu o rodinu. Borjovi rodiče vezmou dívku k sobě, tam ale musí neustále uhýbat před Markovým pohledem a dotěrnými návrhy. Když o Borjovi dlouho není žádných zpráv, souhlasí zlomená a apatická Veronika s Markovou nabídkou k sňatku. Snaží se pak najít aspoň nějakou útěchu v práci ošetřovatelky, jednoho dne však z jejího pokoje zmizí narozeninový dárek od Borji a Veronika v sobě nachází dosud netušenou sílu... Jeden z nejoceňovanějších sovětských filmů ve své době zasáhl filmaře a diváky ve všech zemích, kde se promítal. Jeřábi táhnou (1957) vešli do kin jen rok a půl po Chruščovově kritice Stalina, na počátku období tání, a svojí rozpohybovanou kamerou, extrémními úhly snímání i zaměřením na bolestnou nejistotu dívky uprostřed válečných let představovali v rámci sovětské kinematografie naprosté zjevení. Snímek Michaila Kalatozova otevřel ve své domovině nový pohled na válečná léta a mimo jiné získal nejvyšší ocenění na filmovém festivalu v Cannes. I díky tomuto úspěchu dostaly v zestátněné kinematografii později prostor válečné filmy jako Balada o vojákovi (1959) či Ivanovo dětství (1962). Příběh Veroniky podává osobní i osobitý náhled na druhou světovou válku, jehož sílu nyní můžete poznat skrze nově zrestaurovanou verzi. (Česká televize)

(více)

Recenze (120)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Tenhle film mi připomněl Májové hvězdy (1959). Není to ryze válečný film. Je to o lidech uprostřed války. Normálních lidech, kteří si před napadením SSSR žili své životy, prožívali své lásky... Bál jsem se propagandistických keců i zpracování vzhledem k době vzniku snímku. Ale byl to omyl. Hlavní hrdinka je na ruské poměry krásná a dobře hraje svojí proměnu ze zamilované dívky ve výčitkami hryzanou manželku někoho jiného... Nechci spoilerovat a tak nebudu psát o konci, jehož závěr mne potěšil, o to více, že jsem konec čekal jiný. Všichni lidé v tomto filmu byli velmi uvěřitelní ať už se jednalo o odvedence, nemocné v lazaretu, lékařský personál v nemocnici nebo vojáky vítající své blízké na nádraží po příjezdu z války domů. Úžasně bylo zpracováno i postřelení hlavního hrdiny... Tenhle film se zkrátka může směle řadit mezi klasiku ruské válečné (v tomto ohledu spíše protiválečné) tvorby. 4 jeřáby. * * * * ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Intimní a intenzivní film. Málokdy jsem se s hrdiny sžila tak rychle a sama cítila jejich emoce. Stali se mými přáteli hned od prvních scén. Dovádivá Veverka a přemýšlivý seriózní Borja jsou lidi, které bych ráda pozvala na návštěvu. ___ Herecké výkony nejde dostatečně vyzdvihnout, oni to snad doopravdy žili. Příběh je zdánlivě prostinký, ale kolik různých emočních rovin a psychologických odstínů se za ním skrývá. ------ Ano, občas je něco šablonovitého - buržoazní dámička na komunistické Sibiři, bezpáteřní Marek, jeho prospěchářský šéf, ale to se dá odpustit a dokonce i přijmout u filmu, jehož vyznění je jednoznačně protiválečný apel a poklona obyčejným lidem v příšerných časech. Tohle klišé však dokázal film oživit a prodchnout vášní. Připočtěme k tomu artovou kameru, její lichoběžné úhly, které nám však hrdiny ještě více přibližují. Uvolněnost prvních milostných scén střídá nervózní napětí, kdy jenom bez dechu čekáme, jak se s ním Veverka vypořádá. Protože je jak tikající bomba, která může stejně tak dobře skončit výbuchem a sebezničením, jako tím, že nabere druhý dech. V některých scénách exaltované ruské herectví beru, jsou prostě emocionálnější než my. SOUHRN: Když válka zasáhne i rozkošnou Veverku. ()

Reklama

Tommy987 

všechny recenze uživatele

Tak tomu hovorím brilantný filmový zážitok. Malý veľký film o vojne bez vojny, ktorý nielen že disponuje príbehom, ktorý na diváka zapôsobí väčšou silou ako "pôsobili" letecké útoky na Moskvu a hercami hrajúcimi úžasne a neskutočne prirodzene (najlepší je opäť Alexej Batalov, ktorý by si už konečne zaslúžil byť pridaný do databázy ČSFD...), ale aj formálne a režijne je na mimoriadne vysokej úrovni - geniálna scéna leteckého útoku na pozadí s dokonalou klavírnou hudbou a už "Bumerangom" spomínaná scéna behu pozdĺž koľajníc sú niečo, na čo sa len tak nezabúda. Celkový konečný dojem mi takmer skazil patetický prejav jedného generála na konci po príjazde vlaku a hlavne potom Veronikina reakcia naň, ako sa zrazu zmyslela a začala rozdávať kvetiny všetkým naokolo (už som si ju začal predstavovať o 20 rokov - malomestská komunistická predáčka, ktorej najväčšou radosťou je organizovať prvomájové oslavy), ale chvalabohu prišla posledná veta "Hele, jeřáby táhnou...", predošlá myšlienka sa mi rozplynula a ja som bol zase odrovaný :-)... 9/10 ()

mm13 

všechny recenze uživatele

Asi bola chyba pustiť si to po Svetluškách... necítil som nič, láska zamilovanej dvojice so mnou nepohla, ich osud mi bol ľahostajný. A neuveril som ani novému vzťahu hlavnej hrdinky, nechápal jej rozhodnutie - ja viem že čakala dlho (ale ta čo čakala?), ja viem že bol ten druhý neodbytný - no a čo? Buď nemilovala Borisa a potom je celý film zbytočnosť alebo si niekto nedal dosť práce s tým, aby jej rozhodnutie napriek veľkej láske k Borisovi dostatočne odôvodnil alebo ešte lepšie - prinútil diváka jej napriek všetkému fandiť, pochopiť ju, súcitiť s ňou alebo rovno 'spoluprežiť'. Chcelo by to remake, príbeh sám núkal viac. Úplne najhorší je fujtajblový, dobe vzniku poplatný záver. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Chtěl bych pohovořit o ideologické problematičnosti, která se dotýká každého filmu bez výjimky. Jeřábi táhnou nabízejí milostným příběhem zdánlivou alternativu ke zpívajícím rolníkům a uvědomělým dělníkům. Jako by film zrealizoval Otčenášek podle románu Romeo, Julie a tma z exilu. Ovšem je třeba mít na paměti, že každý pokus o společenskou kritiku, o critical theory, jak se dnes říká, má smysl jen na ostré a zraňující hraně mezi dvěma otázkami. Za prvé, co musím sdílet se systémem, legitimovaným starou hegemonií, aby to byla kritika, a ne akt nepřátelství, útok z vnějšku, který nelze uvnitř systému nijak legitimizovat (tuto ideu film splňuje, protože tvůrce finančně zaopatřuje zpravidla člověk, jež patří do systému, tedy producent); a za druhé, co nesmím sdílet s představiteli staré hegemonie, aby to ještě byla kritika, a ne kolaborace se systémem (tomu film vyhovuje rovněž, a to odmítnutím falešného patosu stalinistické propagandy). Jeřábi táhnou tudíž vyhovují představě o kritice establishmentu, a je celkem jedno, že jsou tezovité (protože i dobrý úmysl je teze). Přesto platí ono známé Pilátovo: „Co je pravda?“, protože v každém konvenčním filmu je kus přesně dávkované ideologie a kus neúmyslné podvratnosti. A naopak, v každém nekonvenčním filmu je vždy kus uměle tlačené anarchie a kus nevědomé podpory systému (už třeba tím, že si zapůjčíte drahé kamery, které pronajímají dobře zavedení kapitalističtí „tygři“). Samozřejmě, rozhodující je to převažující, některé filmy zřetelně dávají událostem řád (order-giving), jiné řád hledají (order-finding), ale nikdy nelze dosáhnout stoprocentního příklonu na námi požadovanou stranu. A často ani nelze říct, co převažuje, protože filmy sice financují mecenáši a zavedení producenti, ale tvůrci sami nemají daleko k levicových, solidaritou poznamenaným intelektuálům (extrému tohoto bylo dosaženo v italském neorealismu). ____ Ve filmu se nachází (mimo jiné) jeden dosti sofistikovaný dlouhý záběr, kdy Veronika vybíhá z autobusu a kamera ji sleduje přes „steadicam", načež se kamera začne zvedat přes jeřáb. Pointa je, že to je bez střihu, tudíž je zjevný, že se kameraman pouze postavil na plošinu, která ho vynesla. P.S. Ta čtvrtá hvězda je hlavně za Taťjanu, jinak bych zůstal u tří. ()

Galerie (81)

Zajímavosti (18)

  • Napriek tomu, že sa film odohráva v období druhej svetovej vojny, Kalatozov sa absolútne vyhol zobrazeniu Nemcov ako nepriateľov, ako nejakých démonov. Skôr sa upriamil na Rusa Marka (Aleksandr Shvorin), ktorého expresívne nerealisticky zobrazil ako zvádza Veroniku (Tatyana Samoylova) v najfamóznejšej scéne snímky. Filmovou rečou a kamerovými podhľadmi zobrazil Marka ako hororového protivníka, ktorý sa postupne zmocňuje dievčiny, v ktorej vyhasla nádej v budúcnosť vzťahu s Borisom (Aleksey Batalov). (Biopler)
  • Kritikom film pripomínal francúzsku kinematografiu a domnievali sa, že bol natočený v Paríži a nie v stalinistickej Moskve. (vander19)
  • Sergej Urusevskij sa objaví v cameo roli v poslednej vlakovej scéne ako muž držiaci 35mm kameru v pravom rohu. (DrSKusa)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno