Duna: Část druhá

Čekám na každý nový film Denise s velkým očekáváním. Dunu jako knihu zbožnuji, četl jsem i ostatní od Franka. Druhý film je rozhodně velkolepý a nadherna nasnímaný. Po prvním imaxovém shlédnutí nejsem zcela přesvědčen o plném hodnocení, řeknu proč. Je tu pár změny, poměrně dost se tlačí na ženské osazenstvo a ke konci se zvláštně zrychlí... a hlavně je to vlastně dost odtažitý film. Ještě si zopakuji kino a uvidím,kam se moje pocity posunou. I první díl nebyl za plno napoprvé. Přes vše ostatní, tohle je zasloužená adaptace pro slavnou knihu. A je přenesena s velkým citem. (28.02.2024)

Je fascinující, že když prohlásím, že Duna 2 byla výborná, ale jednička byla o chlup lepší, jsem v menšině a zním až nemístně kriticky. Možná je to mou neznalostí knižní předlohy, ale zkrátka epizoda ze života Fremenů mě bavila méně. Duna 2 představuje úžasný audiovizuální zážitek, je to velkofilm se vším všudy, ale rozhodně v něm nespatřuji onu proklamovanou genialitu. Samozřejmě film zdařile buduje protagonistu i antagonistu a za uhrančivé atmosféry směřuje vše k jejich nevyhnutelnému střetu, ale je to něco, co jsme nečekali nebo doposud neviděli? Je to něco, co svojí silou a katarzí překoná např. střet Batmana s Banem, či Jokerem? Je v tom osudovost silnější Matrixu? Nemyslím si. :) Je to jen další skvělý velkofilm... 8/10 (18.03.2024)

Vlastně žádné překvapení. Villeneuve za pět, Herbert za jedna. Dohromady za tři. Villeneueovi nemůžu upřít úžasnou schopnost vytvářet podmanivé obrazy a zhmotňovat fantastické knižní světy, jenže co naplat, Herbertova Duna s obřími červy a prapodivnou kombinací kosmických lodí a středověké společnosti vybavené sečnými zbraněmi na mě vždycky působila nefunkčně. Prostě se do toho světa nedokážu ponořit, neumím si ho vychutnat a nejsem schopný ho ocenit. Je mi líto, že podobné velkorysé zpracování neuplatnil Villeneuve se svým talentem na desítky jiných titulů sci-fi literatury, na kterých žánr ve skutečnosti stojí. Takový Piknik u cesty ve Villeneuvově podání by byl neodolatelnou chuťovkou. Ale co naplat. Celkový dojem: 60 %. (11.03.2024)

Spása světových kin po odkladu konečně nadešla a není ideálnější věci, kterou vidět v Imaxu, než právě tento kousek. Denis Villeneuve může konečně opustit expozici tohoto opusu a plně se věnovat tomu zajímavému, co lidi nyní již přes dva roky horlivě vyhlíží. Timothée Chalamet opětovně prokázal, že umí zahrát více poloh a proměnu v bezskrupulózního vůdce mu bezmezně věříte, ačkoliv z hlediska děje a zřejmě i původního příběhu, mi přišla mírně uspěchaná, ovšem to už zkrátka u filmového vyprávění, kde se navíc scénárista musí zaměřit na poměrně velké množství postav, tak občas je a mají s tím problém i seriály. Jednoznačně teď musím stvrdit, že se audiovizuálně jedná o naprosto dechberoucí dílo, které prostě musíte vidět v kině a ku prospěchu věci je, že vám naopak neudělá díru do hlavy svou typickou hollywoodskou tupostí. Ba naopak, ocenil jsem, že se tvůrci mírně oddělují od předlohy a předkládají modernizovaný příběh, upevněný v mantinelech světa Franka Herberta. Co z hlediska filmu mě mírně zamrzelo, tak že i přes mohutnou stopáž se nemohlo nasnímat z více úhlů a po delší čas sledovat závěrečnou a totálně epickou bitvu, která by si dle mého zasloužila ukousnout nějaký čas navíc oproti třeba prostředku, který se pro mě mírně táhnul. Taktéž mi jako nejslabší článek řetězu přijde Zendaya, u níž se mé sympatie už nepřelijou v její prospěch; ovšem to jsou jen drobné připomínky na jinak velmi lahodném dortu a už teď se těším, až Dunu 2 uvidím znovu. A snad ta miliarda už padne! (03.03.2024)

Audio-vizuálne dielo, u ktorého som prestal dýchať. Nikdy som "nepočul" film, ktorý by pracoval so zvukom tak vedomo a tak detailne. V určitých pasážach bol zvuk frekvenčne tak komplexný, že sa "hýbal" vzduch v IMAXu. Normálne ma prebasovaná hudba dokáže veľmi rýchlo fyzicky i mentálne vyčerpať, ale tu mal každý tón, každá rezonancia svôj opodstatnený dôvod. S bezchybným prepojením tohto zvuku s obrazovou stránkou, kde bol každý záber ako samostatná maľba, bol zážitok natoľko intenzívny, že pod čerstvým vplyvom katarzie sa odvážim vysloviť, že to bol audio-vizuálne najpôsobivejší film, aký som kedy videl. To, že príbeh od Franka Herberta je strhujúci, a herecké výkony neuveriteľne presné, sa dalo tušiť. Ale že to do seba takto neuveriteľne všetko zapadne, to sa nemohlo ani dúfať. Nebudem tvrdiť, že je to film desaťročia, lebo som sfetovaný endorfínmi z katarzie, - ale pre mňa JE. --- | 28.2.2024 - IMAX Praha, 13.3.2024 - IMAX Praha, 21.3.2024 - IMAX Praha, 11.4.2024 - IMAX Praha | (29.02.2024)