Dnes neumírej

"Játra nejsou v nejlepším stavu, takže je to určitě on." Identifikovat Bonda podle stavu jater je vskutku brilatní počin, ale dost důležitej. Třeba já jsem ho moc nepoznával - samá akce, stále v tempu a ani v posteli se příliš nezdrží. Kdyby se pořád nepředstavoval, tak bych vážně pochyboval o jeho totožnosti. Jasně, že jsou tu ty játra a hračky od Q, ale já mám radši protřepat, nemíchat, procvičit kámasútru a pak v klídku ledabyle zachránit svět. Jenže tady je to neviditelnej Aston, neviditelný kluzáky, box mezi lasery, surf s padákem, dobíhání letadla a vtipy na úrovni Fidela Kastráta. Nic proti, ale od Bonda obvykle dostávám víc. (10.12.2021)

Typická moderní bondovka nabitá technologiemi, digitálními triky a dynamickou akcí. Podobné záležitosti se mi hodnotí těžce, protože nejsem ctitelem žánru. Na jednu stranu se jedná o vysokorozpočtový snímek s řadou divácky atraktivních scén, režijně i herecky je to slušně odvedená práce. Ve filmu se najdou půvabné momenty, jako je slovní přestřelka mezi Brosnanem a Cleesem, na druhé straně pro tento film platí totéž co pro většinu bondovek. Z hlediska scénáře je to neskutečná ptákovina, byť se naštěstí netváří ani trochu vážně. Čtyři hvězdičky tomu dát nemohu, méně než tři si nezaslouží. Mimochodem, jsou to slušné tři hvězdičky. Celkový dojem: 65 %. (29.12.2006)

Vizuálně nejrobustnější a nejopulentnější bondovka na velmi dlouhou dobu s přihlédnutím k tomu, že je dnes trendy úsporná, syrová a přízemní filmařina. Zprasené digitální efekty se dají přežít není jich tolik, ale celé je to občas až příliš over the top. Brosnan slušně hláškuje a bondgirls se povedly na jedničku. X exotických lokací, skvělá akce a nabitá technická stránka. Chybí šarm, napětí, atmosféra. Úlet jak blázen a završení jedné filmařské dekády. (07.05.2005)

Nejslabší brosnanovská Bondovka... Stejně ale čtyři hvězdy, protože mě bavila od s přivřenýma očima téměř realisticky pojatého začátku do megapřepísknutého konce. Je to dárek k Bondovým narozeninám, a tak si ho užijí hlavně jeho fanoušci, kteří budou poznávat jednu citaci za druhou a budou se cítit jako v sedmém špionážně-akčním nebi. Písnička od Madonny je děs. Hudba (až na "kubánské rytmy") také... Ach jo, kde ty Barryho časy jsou. (17.01.2010)

Bondovi se oslava čtyřicátin hodně povedla, byť nezastírám, že k plnému požitku z filmu je třeba mít staré bondovky v malíku a všímat si příjemných detailů, které odkazují až hluboko do časů Dr. No, Srdečných pozdravů z Ruska či Thunderballu. Brosnanova interpretace Bonda je svá, chlapácká, charismatická, akční... 007 v jeho podání nehýří vtipem, ale spíš pohybem a akcí (absenci opravdu dobrých hlášek beru za velké mínus filmu), která občas překračuje míru dobrého vkusu, ale přesto je zábavná a dobře natočená. Klidně bych se ale obešel bez přepáleného závěru, který je umělý jak silikony Pamely Anderson. Příběhem neudělá Bond číslo dvacet díru do světa (satelit, diamanty, zloduch s proměnlivou tváří, to všechno už tu bylo), ale je to urovnané do poutavého proudu děje, který navíc koření Bondovo zlidštění skrze utrpení a následné "povstání z popela". Vážný a temný tón úvodu filmu moc sluší... Vadí mi následující – Halle Berry je na prostou Bond girl až moc dobrá herečka, Toby Stevens v roli ústředního zloducha nemá ten správný šmrnc a Lee Tamahori úplně zbytečně pašuje do jinak řemeslně slušně zmáknuté režie moderní kamerový stop time a další klipové vychytávky, které jsou samoúčelné a dojem z filmu kazí... Dnes neumírej je totiž stará dobrá bondovka převlečená do hávu moderny, ale se srdcem pěkně staromilským, lehce naivním, avšak upřímným. A tak se mi musí líbit... se znatelnými ale. Edit 2012: Která roky bobtnají. Předně - ta slepá ulice z filmu doslova křičí a potvrdí ji i doprovodný materiál z Blu Ray. Brosnanův Bond se nedá nikam posouvat, posouvat se dá jen jeho okolí, a to do absurdní fantasy. S odstupem času se tenhle film jeví skutečně jako výkřik absolutní nostalgie smíšený s opozdilou touhou z Bonda udělat i konkurenceschopnou komoditu v době sílícího CGI spektáklů. Je to úplně mimo, hlavně v druhé polovině, jejíž digitální hnusota léty narůstá. Jinak jako sbírka fetišů a odkazů mě to baví, ale Tamahori je nedokázal zakomponovat jinak než jako náhodné "nostalgické předměty" - to o něčem hovoří. Předislandská část je ale pořád víc než tolerovatelná. (09.11.2004)