South Park: Peklo na Zemi

Pořádná pecka do žeber pro všechny povrchní odpůrce seriálu - záplava vtipů (které sice staví na kontroverzních tématech, ale využívají neselhávajících postupů), písničky které by mohl Disney závidět a primitivní animace dovedená do dokonalosti. Osmdesát minut takovéhleho obsahu možná neskousne každý, ale... co je mi vlastně do toho - seru na ně, jdu do kina :) (21.12.2002)

Americký způsob myšlení v praxi. Násilí je naprosto v pohodě. Proč bychom vlastně nemohli své děti uchránit před něčím, co je podle nás špatné tím, že vyvoláme třetí světovou válku. Paráda, mazec, sekec. Tenhle film je fakt brutálně nekorektní a dělá si srandu ze všech možných amerických hodnot. A nejen z nich. Všem můžu doporučit, pokud nejste příliš útlocitní a sprostá slova při vyjadřování vám nebudou vadit. (29.10.2008)

Mám rád South Park. Film má navíc ještě ke všemu hodně povedenou hudební stránku a některé písně jsou skoro až nakažlivé. I když je příběh prakticky jenom rozvedením nápadu z jedné episody, kdy rodiče proti vulgaritě tohoto dua už jednou bojovali v episodě, kdy ovšem zvítězil "výbušný průjem", přesto i tentokrát jsem se dobře bavil. Tedy kvalit seriálu možná film nedosahuje, ale u mě to dohání tím zpíváním a hlavně konstatováním, že: "Bůh, to je ta největší kurva ze všech", něco tak krutě pravdivého jsem už dlouho neslyšel, ovšem pouze za předpokladu, že Bůh existuje... (02.04.2015)

"Nevěřím ničemu co krvácí pět dní a neumře." Tři kulaťoučcí beznosí chlapečci s vykulenýma očima, doprovázeni jednou kamarádsky zakuklenou mrtvolou, tentokrát ještě přiostřili svůj již dostatečně obhroublej slovník v muzikálu, jehož neoddiskutovatelným přínosem pro lidstvo je nález mluvícího klitorisu, odhalení Satanovy citlivý duše, nový svěží pohled na Boha a zejména smrt všech bratří Baldwinových. Já tedy do South Parku pravidelně nejezdím, ale od MS hokeji 1997 nemám Kanaďany rád a tak mi tento debilní útok na Kanadu připadal naprosto oprávněnej. (11.04.2018)

Čtyři sprosté dětské postavičky ze South Parku asi není třeba fanouškům představovat. Jednak u nás v televizi běžel (či zrovna běží) seriál, podle něhož je film natočen, a jednak se docela dobře prodávají trička, hrnky a bůhví co ještě, s tlustým Ericem Cartmanem, jak zarputile křičí: "Píííp na vás, jdu domů". Na seriál nedám dopustit. Těch jeho 20 minut si vždycky dost užiju, ale je to přesně ona časová hranice, po níž jsem ochoten se nechat tímto druhem humoru bavit. Filmových 80 minut nadávek a úchylných písniček už na můj vkus trochu zavání stereotypem. Děj se točí kolem Terence a Phillipa, kanadského seriálu, který naši kluci milují, ale jejich matky nenávidí. Samozřejmě hlavně autoritativní matka Kyleova, takže nikoho nepřekvapí, když spunktuje celostátní bojkot seriálu, jenž vyústí ve válku s Kanadou, vybombardování Baldwinových a odpravení Billa Gatese. Nakonec sice všechno dobře dopadne, ale Kenny stejně umře - ale to už asi víte... Blame Canada! (18.11.2018)