Srdečné pozdravy z Ruska

Enormně nudná sračka s nepříjemně roztahaným dějem, kde se dalo koukat snad jen na závěrečných dvacet minut, opomenu-li ten komický boj "na nože" s tou pseudo ruskou starou seschlou rašplí. Kdysi to snad mohlo diváky bavit, tohle je ovšem jeden z nejlepších příkladů, jak neúprosně si může vylámat všechny zuby chrup času. Neskutečně mě sralo, že se tvůrcům absolutně nepodařilo navodit atmosféru jakéhokoli místa, které se snažili ukázat. Snad možná kromě vlaku - to byla jediná pasáž, na kterou se dalo trochu dívat. Znovu nechyběly naprosto dementní zvraty typu - mám nepřítele na mušce, ale schovám zbraň, aby to bylo rádoby napínavé. Nemám nic proti napětí, ale proč tomu musí předcházet situace, kdy má Bond navrch a zachová se jako šulin, když stejně následuje očekávaná bitka, kde dojde konečně dle očekávání k využití kufříku z úvodu. Celkově je děj odporně předvídatelný a v dialozích stereotypní a nudný. [15 %] (09.08.2020)

Další parádní Bondovka s Connerym. Tentokrát se děj přesunul do Evropy, konkrétně do Istanbulu. Bond se zde má setkat s údajnou ruskou zběhlou agentkou, která mu má předat šifrovací zařízení. Nic ale není tak jednoduché, jak se zdá. Za vším má totiž prsty ona záhadná organizace Spectre. Bond musí spolu se zařízením utéct před jejími zabijáky a zároveň se snaží chránit svou novou lásku. Těším se na další díly. Opět nechybí dobré hlášky. "Mají o jednu helikoptéru méně." :D (17.12.2019)

Nedávno jsem navštívil muzeum, kde jsem mohl obdivovat dámské róby předních prvorepublikových krejčovských salónů, které byly určené ženám z vyšší společnosti. Říkám "mohl", ale neobdivoval, protože bylo zřejmé, že zub času neúprosně zapracoval nejen na vybledlých barvách, ale i na kdysi odvážných vzorech a střihu. To, co kdysi oslňovalo, je dnes už jen položkou v inventáři muzea. A podobný pocit mám i u raných bondovek. Sérii o neporazitelném agentu Jejího Veličenstva jsem vlastně vždycky považoval za ryze okrajovou část kinematografie a především snímky ze 60. a 70. let mám ve své mysli zafixované jako muzejní exponáty. Bondovky z 90. let začaly být zajímavé svou výpravou, triky a akcí, ale definitivně jsem jejich univerzum vzal na milost až s příchodem Daniela Craiga - stal se prvním Bondem, kterému jsem toho neprůstřelného akčního hrdinu uvěřil. Braková podstata Srdečných pozdravů z Ruska je zřejmá, ale ne dost výrazná na to, aby byl film zábavný sám o sobě. Určitý nadhled je sice ze snímku znát, není ale dostatečný. Bere se příliš vážně na to, jak naivně dnes celá zápletka vypadá a jak toporně funguje po akční stránce. V hlavičce snímku si sice můžu vybrat ze čtyř žánrů, ale ten jediný, který by dnes obstál, tzn. komedie, tam nenacházím a bohužel takto ani nebyl myšlen. Při nejdynamičtější akční scéně přepadení cikánského tábora jsem málem zadřímal. A tvrzení, že Sean Connery je jediný autentický Bond, přikládám stejnou váhu jako tvrzení, že nás ovládají zelení mužíčkové z Marsu. Celkový dojem: 45 %. (21.11.2013)

Druhá Bondovka je o dost jiná než skvělý Goldfinger, plně souhlasím s názorem že Hamilton stanovil pro Bonda standardy, které platí dodnes. Zatímco Terence Young nám nabízí spíše takový thriller. Děj Pozdravů mi nepřišel nikterak zajímavý nebo kvalitní až do momentu kdy na scéně promluví pan Grant v podání Roberta Shawa. Jeho dvacetiminutový duel s Bondem ve vlaku je pastva pro mé oči. Vše je podpořeno závěrečnou skvělou rvačkou. 65% (04.06.2010)

Bond č. 2 - Z literárního hrdiny je definitivně filmový tahák. Smělé činy, dravý špión, studená válka, osudové ženy. Žádná srdcovka z toho sice (pro mě) není, napětí mi prostě dnes s odstupem několika dekád skoro úplně schází, děj s několika hluchými místy také zrovna nechutná jak bych si představoval, přesto chápu, proč Bond zejména starší ročníky tak drží. Současná dobrodružství s Craigem táhnou snad všechny generace, ale to je tím, že dnes je prostě někde jinde. Conneryho charisma sahá do nejvyšších pater, potěší instinktivní souboj ve vlaku, nástup Q a jeho vynálezů, suché hlášky a kousavé narážky na image špióna. (19.02.2017)