Irati

„Bez bázně a hany, s mečem na pohahy!“ (Ne)obyčejná fantasy, která (ne)řeší pohanské dilema, zda zůstat přisátí k již povislému ňadru jeskynní bohyně, nebo jít s dobou a pořídit si na hlavu trnovou korunu a do hlavy výčitky svědomí kvůli prvotnímu hříchu. Nebo zda o pár století předběhnout Angelu Merkelovou a radostně otvírat náruč Saracénům. A teď babo raď. OKÉNKO MOHYLY: [][] Čím se pohani vyznačují? [] Zajímavými válečnými taktikami. Mručením v křoví, krupobitím na objednávku a schopností překvapit protivníka... svou sebevraždou. [] Zanedbanou pedikúrou a schopností nepříteli vyškrábat oči nohama. [] Moderním sebepoškozováním, viz Irati, při depresích si nožem pižlající nohu. [][] Ocenil jsem mírně přerostlou stometrovou užovku i  pyrenejské Stromovousy a Kamenožrouty, vrostlé do skal a mechu v lesích, a pobavilo mě, jak Mira žárlila na Pannu Marii a jak ji dopalovalo, když vesničané, klečící postaru před pohanskou mohylou, se pro sichr i křižovali, ale samotný příběh nic moc. Přitom kovářský divous v Alijově Errementari mě stáhnul až do pekla. (28.03.2024)

Pěkná mytologicky laděná fantasy situovaná do zajímavé doby. Škoda, že o baskické mytologii česky nevyšla ani informační brožura, natož fundovaná podrobná studie. Kromě bájných či báchorečných (dříve se říkalo báječných) bytostí mě zaujala i zvířata, konkrétně třeba mlok, ať už byl skutečný nebo digitální. Živého mloka jsem v přírodě viděl jen jednou, když jsem si někdy v červenci 1970 ráno čistil zuby u jednoho horského potůčku v Krkonoších. Pamětliv toho, že jde o chráněného živočicha, jsem zubní pastu plival stranou, i když mě napadlo, že by modrozelená Fluora mohla zajímavě barevně kontrastovat s jeho černožlutým designem. – Filmový příběh končí docela smutně. Však i to pohanství křesťané převálcovali a inkvizice se svého času v Baskicku pěkně vyřádila. (10.08.2023)

Tvorca vynikajúcej hororovej rozprávky Errementari pokračuje vo svojich šľapajách a opäť úspešne kombinuje viaceré žánre. Výsledok je opäť parádny, toto fantazijno dobrodružné putovanie po lesoch s mytologickými bytosťami- vodnými vílami, jaskynným kyklopom a podobne, zaujme prostredím, atmosférou, hudbou, a čo je hlavné, neskĺzne do filmu pre maloletých. Keď je totiž nutná krv, tak dôjde aj k pekným podrezávačkám či rúbačkám. Dejovo sa film dosť točí okolo otravného kresťanstva verzus pohanského folklóru, no našťastie mal ten folklór dosť navrch a kúzelný les s tajomným podsvetím určite zanechajú výrazný zážitok. (08.05.2023)

Po velmi nadějném začátku pojatém jako Píseň o Rolandovi z pohledu druhé strany zřejmě tvůrčí štáb zpronevěřil rozpočet na nákup dvou cisteren toluenu, pročež snímek velmi rychle zdegeneroval ve velmi neinvenční a lacinou hodinku a půl pyrenejské speleologie s poměrně nepříjemným Antrikristním odérem, takže pokud už náhodou budete mít chuť na nějaký ten legendární úsvit lokálních dějin, sáhněte raději po tomhle Hoffmanovi. (14.08.2023)

Začíná to legendární bitvou v průsmyku Roncevaux, která sice patřila spíše k těm průměrným bojovým sekvencím, ale jestli se nepletu, je to snad poprvé, co se někdo odvážil hodit jeden ze základů rytířské kultury na plátno. A to se cení. Jenže celkem záhy film sklouzl do klasické přetahované, kterou mezi sebou vedli křesťané s pohany. Sem tam se tu mihne nějaká mytologická potvora, divák nahlédne pod pokličku baskického folklóru a něco do sebe mají i exteriéry. Jenže marná sláva, připadalo mi, že se tu toho zase tak moc neděje. Hodně se tu mluvilo a Alijo především sázel na mystickou atmosféru, kterou se mu ale dost často nepodařilo navodit. Ani herecky mě to moc neoslovilo. Škoda. S vyšším rozpočtem a lepší produkcí to mohla být pecka. Takhle je to, bohužel, jenom průměr. 50% (12.08.2023)