Anglický pacient

Očekávala jsem velkou, epickou love story s tragickým koncem a emotivními momenty. Dostala jsem zdlouhavý příběh s množstvím scén, které celkově vyzněly poměrně nezáživně, díky zbytečně dlouhé stopáži. Ve spoustě z nich se ani nic moc neděje a s jejich stále častějším opakováním začala má soustředěnost mírně upadat. Mnou očekávaná romance se projevila pouze v pár vskutku erotických a lákavých scénách. Film mě nijak nezasáhl a nedostaly se ke mně z něj žádné hlubší, či silnější emoce, jak jsem čekala. Neprožívala jsem ho. Nedokázala jsem se vcítit do postav. Možná jsem na něj jen neměla to správné rozpoložení. A možná takový prostě je a každý divák ho vnímá jinak. (06.06.2010)

Jsem asi necita, ale mně ten příběh po chvíli neskutečně lezl na nervy. Pan režisér brnká na emotivní strunu s takovou okázalostí, že ta má praskla asi po půl hodině a zbytek příběhu jsem jen prokroutil hlavou. Na konci jsem se cítil jak po konzumaci dvou kil přeslazených kremrolí... Takový Doktor Živago, to byla jinší podívaná! (25.01.2004)

Tak tohle opravdu bolelo!! Anglický pacient mě zklamal snad ve všech směrech, v jakých diváka film zklamat může a navíc, když jsem šel do projekce po nádherném zážitku u Cold Mountain s chutí. Přijde mi to poněkud paradoxní hodnotit tento klenot osázený devíti Oscary 2*, ale jak tu tak koukám, tak nejsem sám, komu připadá English Patient nemilosrdně dlouhý, tudíž nudný a po romantické stránce dost nevkusný. Juliette Binoche je mi krajně nesympatická, což by mi nějak extra nevadilo, ale že by její výkon byl hoden Oscara, to si myslím, že ne. S touhle skladbou žánrů si dám na nějaký čas pauzu, protože na podobné špatné zážitky nejsem momentálně duševně připraven. Promiň Anthony. 50% (10.07.2011)

Příliš dlouhé! Spíše než film jako celek se mi líbí jednotlivé scény: skoro vše s Binocheovou, příchod písečné bouře, odjišťování bomby u mostu a hlavně závěr v jeskyni. Tedy spíše se mi líbí ty scény smutné, než ty zamilované. Krásná hudba (Yared), herci a kamera. Ale všechny Oscary rozhodně zasloužené nebyly (07.06.2003)

„Můj milovaný, čekám na Tebe. Jak dlouho trvá den v temnotě, nebo týden. Právě zhasl oheň je mi hrozivá, strašná zima. Když se doplazím ven spálí mě slunce. To světlo jsem vyplýtvala na malby a k napsání těchto řádků. Umíráme, umíráme obklopeni milenci a bližními, cítíme dávnou chuť opuštějíce tělo plujem v toku řeky. Strach jenž jsme v sobě dusili zahyne s tělem nehynoucím v jeskyni. Prosím tě pomaž mi tím pískem celé tělo. Neboť jsme skutečné krajiny. Nejsme dobyté oblasti na mapách nesoucí jména mocných vojevůdců. Já vím, že se vrátíš a odneseš mě do větrného paláce, to je mé poslední přání. Chci letět do těch nejvzdálenějších krajů s Tebou můj milovaný. Bez mapy vznášet se nad zemí. Lampa zhasla a já píšu potmě..“ (21.09.2007)