Ve stínu upíra

Hodně zajímavý pohled jednoho režiséra na to, jak se asi natáčel nejslavnější upírský film všech dob... Strašidelné, překvapivě velmi snadno uvěřitelné (hlavně spaní v rakvi, brrr) a především notně atmosférické. Willem Dafoe přímo démonický! Při finální scéně v ložnici mne polil ledový pot a zároveň jsem téměř plakal dojetím. (22.10.2009)

Tenhle film me nikdy moc nebral, patrne z toho duvodu, ze jsem ho videl jen dabovanej v televizi bez znalosti Nosferatu. Oboje se ted zmenilo, Nosferatu uz sem videl a film jsem si pustil v originalnim zneni a i kdyz ani tentokrat me to vylozene neoslnilo, urcite se mi to libilo daleko vic. Film totiz funguje i jako slusne atmosferickej horor, tak jako "dokument" o nataceni Nosferatu. Pricemz nektery zabery skutecne jak kdyby z Nosferatu vypadly. Jinak film stavi hodne na hercich, paradnim Malkovichovi a radne uchylnym Dafoeovi, ale u nej si nemuzu pomoct, Schreck to proste neni, porad vypada jen jako namaskovanej uchylne koukajici Dafoe. Celkove slusne atmosfericka zalezitost s dementnim koncem za lepsi 3*. (06.12.2009)

Pokud jste neviděli původního Nosferata, Shadow of the Vampire vám toho řekne hodně málo. Přelomový snímek ze dvacátých let si však přímo říká o podobnou "rekonstrukci", která přiblíží dnešnímu divákovi situaci, ve které se nacházeli filmaři oné doby, kdy filmový průmysl teprve začínal vznikat. Zaznamenaný fakt, že tehdejší režiséři byli fetující maniaci a herci "stanislavského" školy skuteční upíři, je nejpíš lehce přehnaný, ale ideálně dokresluje atmosféru, kterou členové štábu při natáčení zažívali. (11.10.2011)

Pocta Nosferatovi. Malkovich je skvělý herec a posedlost dokonalostí mu člověk věří až za hrob. Dafoe? Ne tak děsivý jako Schreck. Ale určitě stejně nepřirozený a animální jako Nosferatu. Atmosféra je hutná a nekompromisní, stejně jako Murnauova vidina jeho zpodobnění Draculy. Herecký koncert, který i přes občasnou monotónost, určitě stojí za svůj čas. (09.11.2023)

Film, který si v plnosti a ve vší hloubce vychutná především znalec Murnaova veledíla Nosferatu. Scénář Stevena Katze je neobyčejně zasvěcený a staví dramatiku příběhu na jedné z možných intrepretací klasického expresionistického filmu – jako metafory filmového vampírství. O tom svědčí hned několik scén: Grétina slova o tom, že jí kamera vysává duši, Orlokovo fascinované hledění na ubíhající film, jeho slova o tom, že Murnau je stejný jako on a především naprosto strhující závěr, ve kterém už si divák nutně klade otázku, kdo je vlastně tou život vysávající stvůrou, zda je to brilantní Daniel Dafoe v kůži prastarého hraběte, nebo démonický John Malkovich v kůži muže za kamerou. Za kamerou, mimo níž přestávají věci existovat a v jejímž obskurním oku přežívají obrazy, kterým vysála život. Tyto myšlenky jsou Merghigem uchopeny dovedně a přeneseny do filmu se vší plností a provokativností. Za poněkud horší považuji střední pasáž filmu, která působí zmateně a nesoustředěně, zacykleně a místy bohužel jaksi prázdně. Je tu však stále přítomný černý humor, o který se stará fakt, že Murnauův štáb považuje Orloka za fanatického příznivce Stanislavského metod. Určitý cynismus, který to generuje v každém záběru z placu, je neodolatelný. Ve stínu upíra tak dovedně prolnulo mystifikaci, nadsazenou autbiografii (o "Herr Doktorovi" jako osobnosti film říká hodně, otázkou je, zda pravdivě... :o)), vizuálně dokonalou citaci Nosferata a tím pádem i jakýsi intelektuální horror. Navzdory všem výtkám jsem na konci zůstal konsternovaný. Tohle je velký film, který mnohé pije ze stínu své předlohy. (31.01.2006)