Reklama

Reklama

Epizody(12)

Obsahy(1)

Už jako malá dívenka měla Hitori Gotó problém s tím najít si kamarády. Většinu času trávila sama, dokonce i během oběda seděla raději vedle paní učitelky. Hitori je totiž vzorový introvert, který si doslova vypěstoval sociální fóbii. Přesto dívka snila o kamarádech a když jednoho dne v televizi viděla rozhovor s jedním z členů známé a populární rockové kapely, který se zde přiznal, že byl v mládí také introvert, ale změnil ho vstup do hudební skupiny, protože na jevišti mohl i on zazářit, tak Hitori došlo, že tohle by mohla být i její příležitost. Od otce si vypůjčila jeho starou elektrickou kytaru a začala na ní pravidelně cvičit s vidinou slávy a budoucích koncertů, i kdyby to mělo být jen na jevišti středoškolského kulturního festivalu.
Bohužel ani nižší střední škola nepřinesla v životě Hitori přílišnou změnu, sice pilně cvičila, a dokonce začala svá hudební čísla prezentovat na sociálních sítích, kde slaví velký úspěch, ale v reálném světě je pořád sama. Nezabrala ani rocková vizáž, sbírka DVD, kterou si vystavila na lavici, ani všechny ty piny oblíbených kapel, co má na tašce. Nikdo za ní nepřišel. A tak se dívka dostala na první ročník vyšší střední školy a pomalu si začíná uvědomovat, že asi navždy bude jen hvězdou na internetu. Jako poslední možnost, jak zaujmout své okolí a najít si někoho se stejnou zálibou, vidí vzít si do školy svoji kytaru. Ani to však nezabere a dívka je tak po vyučování opět sama na lavičce v parku. Zde jí však náhle osloví úplně neznámá energická dívka, která si všimla její kytary a prakticky okamžitě jí nabídne, jestli by nechtěla dnes podvečer vystoupit jako druhá kytaristka v její kapele. Hitori se právě splnil její sen, a tak nadšeně přijímá. Má to však hned dvě velké vady na kráse. Hitori se svou sociální fóbií nikdy nevystupovala před živým publikem a také nikdy nehrála v kapele s dalšími hudebníky. Skončí to celé dalším fiaskem, nebo zde konečně započne cesta jedné dívky a její nové kapely ke slávě? (Jeoffrey)

(více)

Videa (28)

Trailer 3

Recenze (13)

Corpsegrinder 

všechny recenze uživatele

Pro introverty s nákloností k muzice bezpochyby kultovní záležitost, ale ve skutečnosti je to takový anime kde si každej něco najde. Perfektní osobnostní sestava kapely sama o sobě má komediální potenciál, ale na 200% tomu pomáhá kreativní animace a vizuální gagy. Že to i pro tvůrce byla srdeční záležitost dokazuje jak kvalita hudby fiktivní Kessoku Band, tak detailní kresba jejich vystoupení. Ze začátku jsem se bál že ty záchvaty úzkosti co má Hitori každý dvě minuty začnou lézt na nervy, ale nakonec jsem se s timhle v posledním díle loučil velmi nerad. ()

SirAduard 

všechny recenze uživatele

Příjemná, nenáročná hudební zábava o partičce čtyř dívek, které se sbližují hraním v rockové kapele a odkrývají společně své zkušenosti, či sny. Hlavní ústřední postavou je introvertní dívka Hitori, která má potíže navázat kontakt s lidmi, díky čemuž má problémy získat nějaké přátele i mezi vrstevníky. Ona se však nevzdává a po inspirující radě od rockového interpreta se rozhodne ponořit svůj život do hudby s nadějí se konečně prosadit a ukázat světu, že tu skutečně je. No a naštěstí někdo Hitori osloví, a tím se jí nakopne úplně nový život. No a dál už nic říkat nemusím, od toho je tu Bocchi the Rock! Seriál s překvapivě experimentální animací, testující různé formy animace, stop motion nebo dokonce hrané záběry. Do toho tu nesmí chybět chytlavá rocková hudba, která celý příběh příjemně doprovází. Příběh milý, poutavý, občas i slza ukápla, postavy sympatické, vtipné a v určitých chvílích i inspirující (má osobní favoritka je určitě Rjo; její osobnost mi strašně sedla a její trefné hlášky mi mluvily přímo z duše). Má jediná výtka k příběhu je občasné vynechání dramatu a posléze dost urychlené vyřešení, které sice sedí do stylu příběhu a vyprávění, ale v některých scénách mi zamrzelo, že nějakou problematiku o maličko více nerozpitvaly (např. když kamarádky navštíví Hitori doma a všimnou si některých věcí, které má v pokoji nebo když se Hitori zraní při skoku z pódia). Naštěstí se to děje málokrát, takže to neberu jako extrémní problém, protože ve směs je to skvělý odpočinkový počin, který možná i některé introverty povzbudí k lepším zítřkům. ()

Reklama

Jeoffrey 

všechny recenze uživatele

Jednoznačný vítěz celé zimní anime sezóny a naprosto úžasné a originální anime, které si mě naprosto získalo. A evidentně nejen mě, protože všude kam se podívám nejde uživatelské skóre pod 8/10 a valná většina recenzí je veskrze pozitivních. Z naprostého outsidera, seriálu, od kterého nejspíš moc lidí nemělo žádná očekávání se stal naprostý poklad a možná i budoucí kultovní záležitost, ale to ukáže až čas. Jak se to stalo a co je na té Bočči vlastně tak vynikající? No řekněme, že tolik lásky a tvůrčí kreativity v jednom animovaném projektu se prostě jen tak nevidí. Bočči the Rock je totiž dle mého kombinací toho nejlepšího ze seriálů jako je K-ON! (hudební prostředí), Hitoribočči (osamělá hrdinka hledající kamarády), Watamote (sociálně zvláštní hrdinka a celková bláznivost) anebo třeba Eizóken (neskutečná animační nápaditost) a vše úžasně kombinuje do jediného a neopakovatelného zážitku. Je to něco neuvěřitelného a některé gagy obsahují takové věci a výrazové prostředky, které jsem v anime snad ještě neviděl (i když možná kdybych si pustil třeba Pop Team Epic), které s diváky rezonují a vedou k vytváření mnoha nezapomenutelných memů, které pak kolují internetem a dál rozšiřují povědomí o tomto výborném kousku. Bočči the Rock je také unikátní v tom, že je adaptací, která je dle mého dokonce i lepší než originální manga, do které jsem také nahlédl. Manga je sice také skvělá, ovšem teprve obrovská láska k ní, kterou autoři evidentně měli, vedla k tomu, že jsou mnohé vtipy v anime ještě lépe vypointované, dotažené o kousíček dál, nebo doplněné o něco nového, co v manze ani nenajdete, ale co k celkovému vyznění naprosto dokonale sedí. Tvůrci nejen že mají předlohu rádi, ale také pochopili její smysl, co má divákovi předat, v čem tkví její síla. Dalším důležitým aspektem, který dělá z Bočči the Rock perfektní záležitost a dílo, které má tolik lidí rádo, je totiž samotná hlavní hrdinka a její sociální fóbie. Autor mangy toho o tomto problému evidentně hodně věděl a dokázal velice kreativně a s notnou dávkou typické japonské nadsázky zachytit styl uvažování člověka se sociální fóbií a předvést spoustu situací, v kterých se mnozí lidé, kteří si nejsou v sociálních interakcích příliš jistí, bez problémů uvidí. Zkrátka spousta diváků se v samotné Bočči našla, prožívala všechna její trápení, zamilovali si humor, s jakým k nim seriál přistupuje a možná jim to i pomohlo najít nějakou tu vlastní odvahu, protože když vidím, co všechno tu ta Bočči dokázala... Ovšem i pro ty ostatní, kteří fóbiemi netrpí je tu vše tak vizuálně působivé a vtipné, že se minimálně výborně zasmějí a budou si užívat hrdinný boj, který Bočči svádí sama se sebou a který se jí občas podaří vyhrát. Po pravdě jsem u prvních dílů nevěřil, že Bočči dokáže celý seriál utáhnout, počítal jsem, že se to časem ohraje – jak jsem se mýlil! Není to ale jen Bočči, která je výraznou a zajímavou osobností, v které se mnozí zhlédnou. Viděl jsem v nejrůznějších žebříčcích popularity i ostatní tři dívky ze skupiny (Kitu, Jamadu i Idžiči), tedy je zřejmé, že i ony mají silnou fanouškovskou základnu a lidé jim také fandí, stejně jako hlavní hrdince. A já to naprosto chápu, je to originální a velmi dobře zapamatovatelná směsice charakterů se svými vlastními sny, silnými i slabými stránkami. No a snad už poslední, o čem se tu chci rozepsat a čím je pro mě Bočči the Rock tak skvělá je animace. O neuvěřitelné originalitě a nepřeberném množství nejrůznějších animačních stylů a dalších výrazových prostředcích už jsem se zmínil, ale když si vzpomenu na keramickou Bočči, nebo Bočči Monopoly, tak si říkám, že to možná bylo málo. Jenže ono to není jenom to. CloverWorks odvedl tak výbornou práci, že jsem například viděl nejlepší animované vyobrazení hry na hudební nástroje vůbec. Ruce, které se realisticky pohybují po hmatníku kytary, detailní záběry na struny, nebo zachycení rytmu při hře na bicí, to všechno tu je a vypadá to neuvěřitelně, působivě, prostě skvěle. Už jsem to chtěl ukončit, ale vzpomněl jsem si, že jsem ještě nezmínil výkony hlasových herců, nebo zkrátka že mám potřebu napsat, že výkon Jošino Aojamy byl dle mého bezchybný, nezapomenutelný a úžasný, dala Bočči opravdický charakter, vystihla její sociální fóbii – zahrála to na jedničku. Také stojí určitě i za zmínku, že tvůrci pracovali i velmi kreativně se zvukem, takže tu třeba máme i skvěle použité ASMR v poslední epizodě. Pokud bych měl na seriálu najít nějaké chybičky (a každé dílo nějaké má), pak musím přiznat, že závěrečné vystoupení z dvanáctého dílu pro mě nemělo takovou sílu jako ta, která byla v dílech předchozích (třeba ve vynikající epizodě 8) a pak jsem měl také ze začátku trošku problém s jedním doprovodným hudebním motivem, který se ozýval v takových těch rozpustilejších pasážích a mě do nich moc neseděl a zase jednou mi zněl jako něco, co vyluzoval v devadesátkách můj Game Boy. Ale to jsou v rámci celkového dojmu fakt jen drobnosti, kvůli kterým nemám nejmenší potřebu cokoli strhávat z pro mě naprosto jasného hodnocení, stejně jako to nezmění fakt, že je tohle moje Anime of the Season a dost možná i Anime of the Year 2022. Bočči Rocks! Bočči Rulez! Give me more Bočči! 10/10 () (méně) (více)

Katakimiku 

všechny recenze uživatele

Sice mi to bylo z názoru většiny lidí předem jasné, ale tohle je prostě výjimečná záležitost a to ve všech směrech. Příjemný pohodový příběh, který však díky kvalitnímu provedení nikdy nespadne do kategorie "nuda", s moc fajn sympatickou partou hrdinek, z nichž každá má něco do sebe a hlavně Hitori, hlavní hrdinka, má v seriálu takový pozvolný a uvěřitelný vývoj a snad v každém díle jsem se v ní z části aspoň trošku poznala. Je hodně anime, kde je hlavní postava hodně introvertní, ale tohle je jeden z mála případů, kdy mi to přišlo vážně dobře a reálně zpracované. Hudba použitá v seriálu se mi taky líbila (i když nejsem vyloženě "rockovej člověk"). A co jednoznačně pozvedlo úroveň zážitku byla vizuální stránka. Art style sám o sobě je moc pěkný, postavy jsou trochu do "kawaii" stylu, ale v přiměřené míře, pak animace je vážně moc pěkná, živá a hlavně se spoustou kreativních nápadů, které hodně zvyšují kvalitu vtipů. I když vyloženě nemusím podobná anime, tohle mě přesvědčilo, abych na pohodovky ze střední ještě úplně nezanevřela. 8.8/10 ()

q66 

všechny recenze uživatele

Bocchi má jednu věc, co to celé zachraňuje, a to nepochybně luxusní produkci - samozřejmě je za tím opět CloverWorks (někteří by řekli Cloverworked), a i když ne všechny epizody jsou si rovny, často je to parádně experimentální a "volné", a prostřídá se tu spoustu stylů. Bohužel co není výhrou je samotný obsah - v jádru jde v podstatě o další z řady terminálně 4koma adaptací 4koma mangy (u každé scény si jde představit ty původní panely, aniž by to člověk četl), a ničím z toho nevybočuje, mimo to, že tentokrát je ten relatable faktor asi tak 10x větší, což bezpochybně vede ke spoustě meme materiálu, ale ve výsledku mě to spíš otravuje. Špatné to sice jako celek není, ale masivně nadhodnocené každopádně, protože bez produkce tohoto kalibru by šlo o úplně klasický sezónní průměr. 6/10 ()

Galerie (572)

Zajímavosti (3)

  • Pes, kterého vlastní rodina hlavní hrdinky, je shiba-inu a jmenuje se Jimihen. Jeho jméno je odvozené od slavného amerického kytarového mága, zpěváka a skladatele Jimiho Hendrixe. (Jeoffrey)

Reklama

Reklama