Portrét dámy

Rozhodnutím natočit film podle literární předlohy Henry Jamese se Jane Campion-ová vrhla na nebezpečné pole filmových adaptací. Portrét dámy trpí všemi nedostatky pro tyto adaptace typickými. Filmové médium si vynucuje dramatické zjednodušení příběhu, což se logicky dotkne čtenářů knihy. Citlivé motivační pohnutky v jednání postav se stávají ve filmu mnohem méně srozumitelnými a průměrný divák je proto pochopitelně zmatený. Film je také poznamenán dalším jevem typickým pro filmové adaptace: Režisér se buď může otrocky držet předlohy a tak riskovat, že bude obvinět z nedostatku invence. Nebo se pokusí příběh někam posunout a nově interpretovat, ovšem pak hrozí, že mu bude vyčitáno pokřivení klasického díla. Jane Campion -ová zůstala někde napůli cesty. - Její film se skutečně jemným až portrétním způsobem snaží vyjádřit vnitřní zápas ženy mezi touhou po svobodě a touhou (p)oddat se. Příběh je zároveň jakousi parafrází na Nebezpečné známosti (Isabel = madam se Tourvel, Madam Merle = Madam de Marteuil, Osmond = Valmont, Pansy = Cecil). Na rozdíl od paní de Tourvel není však hlavní hrdinka pouhou pasivní obětí. Její podlehnutí a pád je zapříčeněn i vlastními chybami, jakýmsi osudovým, přímo geneticky zakódovaným předurčením. Její odpor k přijetí všedního života manželky, hledání čehosi vyjímečného - to vše ji nakonec nezíská svobodu, ale naopak vžene do spárů nejdémoničtějšího z mužů v jejím okolí. Řešení Isabelina dilematu nám zůstane autor dlužen. Zůstává nejisté, zda-li takové řešení vůbec existuje. (25.02.2004)

Jane Campion občas použije odvážnejšie, až experimentálne scény cez subjektivizované vnímanie Isabel. Potešilo najmä časozberné zhrnutie jej cestovania, štylizované do nemého filmu, prípadne snová erotická scéna. Nerozumiem ale, prečo je zvyšok nakrútený tak striktne akademicky a na istotu. Portrét dámy je najmä o hercoch, ktorí sú bez výnimky skvelí a naskytuje sa otázka, prečo sa z Nicole stala veľká hviezda až po Moulin Rouge, pričom toto je jedna z jej najlepšie stvárnených úloh. Asi kvôli tomu, že nie každý vydržal sledovať v kine Campionine dvojapolhodinové nie príliš dramatické rozprávanie, kde dochádza k väčším časovým skokom a tak vás napadne, či nejde skôr o materiál vhodnejší pre seriálové spracovanie. Prípadne divák začal porovnávať s Nebezpečnými známosťami a tie mu prišli objektívne strhujúcejšie. (23.06.2018)

Oceňuji pěkné vystihnutí atmosféry doby, příjemné herce, či výtečný hudební podkres. Bohužel mi chyběl jakýsi mohutnější spád, či alespoň takové dokořenění, díky němuž by na mě děj nepůsobil tak umělým dojmem. Způsob výpravy mi přišel natahovaný a paradoxně mu nedělaly dobře ani ty často vizuálně povedené (což je mimochodem celý film), ale podle mě ne zcela fungující „rychlá převinutí“ kupředu. Nemám nic proti trochu infantilnímu závěru, za což samozřejmě samotný film nemůže a jelikož tu i přes něj bylo několik příjemných zpestření, ale celkový způsob prezentace u mě na ty tři hvězdy není. Možná jsem nebyl správně naladěn, ale na můj vkus to jednoduše nemělo takovou jiskru, abych postupem času nezačal pociťovat značné příznaky nudy. A může za to z velké části i zbytečně přetažená stopáž. 50% (13.07.2011)

Portrét dámy je môj prvý film na VHS a momentálne posledný na DVD, takže som si povedal, že by bolo načase pridať komentár. Psychologický román Henryho Jamesa by si mali prečítať všetky mladé "dámy", pre ktoré je ideálnou úrovňou existencie lahodné spočinutie v pracháčovom náručí. Jamesova hrdinka Isabel si to nemyslí, divím sa, že k niečomu takému dospel práve Američan. Campionová preberá z románu celé dialógy en bloc, čo nepovažujem za šťastný prístup k adaptácii literárneho diela. Kidmanová nekoordinovane pobehuje sem a tam, čím navodzuje dojem emocionálne nevyrovnanej osobnosti, ktorou Isabel rozhodne nebola (bola iba blbá). Wojciech Kilar nedokáže zabudnúť na úspech svojej hudby k Draculovi a vykráda sám seba. Ak však prítomnosti temného čardáša v danom kontexte rozumiem, írskej či keltskej archaickej spievanke už nie. To je ale asi tak všetko, čo by som vytkol. Film je totiž skutočne "grand" (výstižnejšie slovo ma nenapadá), k čomu prispieva aj jedna marginálna vecička - druhá polovica románu i filmu sa odohráva v roku 1877 a po, teda v krátkom údobí poslednej tretiny 70-tych rokov 19. storočia, kedy milosrdná prozreteľnosť obdarila v odievaní ženy siluetou, ktorá z nich robí bohyne. O očarení týmto aspektom svedčia dve scény, v ktorých Campionová necháva Kidmanovú k všeobenej poteche oka prechádzať sa len tak naverímboha a zároveň zvýrazňuje kontrasty svetla a tieňa. Neviem, či autor kostýmov a účesov dostal Oscara, ale určite mal, skvelá práca s líniou, tvarom i farbou. (09.02.2020)

Je to film typu Nebezpečných známostí, též s démonickým a nehodným Malkovichem, kterému ale dobové kostýmy víc než sluší. Pak je tu alabastrová Kidmanová, která je tradičně bezchybná a mladičký Bale. Mno, a taky příběh vášní a intrik a velkých lásek a krásných kostýmů. Není to příběh prvoplánově líbivý a lákavý, je odkrývající i tu druhou stránku, která je za staženými korzety a vyčesanými účesy a je to příběh o složitosti lidské duše, která dokáže někdy velmi překvapit. Stojí za shlédnutí. (10.03.2011)