Portrét dámy

Je to film typu Nebezpečných známostí, též s démonickým a nehodným Malkovichem, kterému ale dobové kostýmy víc než sluší. Pak je tu alabastrová Kidmanová, která je tradičně bezchybná a mladičký Bale. Mno, a taky příběh vášní a intrik a velkých lásek a krásných kostýmů. Není to příběh prvoplánově líbivý a lákavý, je odkrývající i tu druhou stránku, která je za staženými korzety a vyčesanými účesy a je to příběh o složitosti lidské duše, která dokáže někdy velmi překvapit. Stojí za shlédnutí. (10.03.2011)

,,ČO PRE TEBA PREDSTAVUJE BOHATSTVO?" ,,BOHATÝ JE TEN, KTO DOKÁŽE VYHOVIEŤ NÁROKOM SVOJEJ PREDSTAVIVOSTI." __ Na základe prvého pozretia je ,,Portrét dámy" uťahané, nezáživné dielo bez potrebných dramatických momentov, ktoré sa vzhľadom na pomerne časté zložito prednesené dialógy a myšlienky od neho očakávajú. Na druhej strane disponuje precízne zvládnutou výpravou, kostýmami, precitenými hudobnými melódiami a nádhernou kamerou vytvárajúcou niekoľko naozaj pamätných momentov (príchod kočiara do Florencie), na ktoré nestačia tvorčie schopnosti režisérky. Takáto nevyrovnaná kombinácia mala za následok môj opakovaný útlm a mikro/makro spánok počas zbytočne výdatnej 140 minútej stopáže. A práve opakované prehratie oných spánkom poznačených scén mi pomohlo k tomu, aby som sa na film pozrel z iného pohľadu, lepšie porozumel niektorým veciam a zauvažoval nad tým, aby som mu niekedy v budúcnosti dal príležitosť zdvihnúť jeho priemerný kredit. Okrem toho tiež zdvíham ruku v skupine užívateľov, ktorým film - nielen pre účasť Johna Malkovicha - ale tiež pre podobnosť zápletky pripomenie dejovo predsa len prepracovanejšie ,,Nebezpečné známosti" . Nuž a úvodná titulková sekvencia zasadená do súčasnosti ostáva pre mňa záhadou. (1081. hodnotenie, 51. komentár k filmu) (21.06.2018)

Rozhodnutím natočit film podle literární předlohy Henry Jamese se Jane Campion-ová vrhla na nebezpečné pole filmových adaptací. Portrét dámy trpí všemi nedostatky pro tyto adaptace typickými. Filmové médium si vynucuje dramatické zjednodušení příběhu, což se logicky dotkne čtenářů knihy. Citlivé motivační pohnutky v jednání postav se stávají ve filmu mnohem méně srozumitelnými a průměrný divák je proto pochopitelně zmatený. Film je také poznamenán dalším jevem typickým pro filmové adaptace: Režisér se buď může otrocky držet předlohy a tak riskovat, že bude obvinět z nedostatku invence. Nebo se pokusí příběh někam posunout a nově interpretovat, ovšem pak hrozí, že mu bude vyčitáno pokřivení klasického díla. Jane Campion -ová zůstala někde napůli cesty. - Její film se skutečně jemným až portrétním způsobem snaží vyjádřit vnitřní zápas ženy mezi touhou po svobodě a touhou (p)oddat se. Příběh je zároveň jakousi parafrází na Nebezpečné známosti (Isabel = madam se Tourvel, Madam Merle = Madam de Marteuil, Osmond = Valmont, Pansy = Cecil). Na rozdíl od paní de Tourvel není však hlavní hrdinka pouhou pasivní obětí. Její podlehnutí a pád je zapříčeněn i vlastními chybami, jakýmsi osudovým, přímo geneticky zakódovaným předurčením. Její odpor k přijetí všedního života manželky, hledání čehosi vyjímečného - to vše ji nakonec nezíská svobodu, ale naopak vžene do spárů nejdémoničtějšího z mužů v jejím okolí. Řešení Isabelina dilematu nám zůstane autor dlužen. Zůstává nejisté, zda-li takové řešení vůbec existuje. (25.02.2004)

Skvělý dobově laděný příběh, spíše intimně komorní, s velmi pečlivým provedením, jak v celku i v téměř zanedbatelných drobnostech, tak působivě je v každém záběru vykreslený portrét mladé dámy, Američanky Isabel žijící v reáliích tehdejší movité společnosti, nemá vzhledem ke svému společenskému postavení žádné jiné poslání, než jak být co nejlépe provdána, je velmi půvabnou ženou, ale v citech navenek odtažitá až chladná, o to více poutá pozornost mužů, různého věku, postavení a vlivu, ona je však tvrdohlavě k jejich snahám o dvoření odmítavá, až její vlastní svéhlavost a zamilovanost jí dovede k uzavření sňatku s mužem, o kterém si zaslepeně myslí, že je pro ní právě ten nejlepší, ten vysněný, až běh dalších událostí jí bohužel odhalí velmi trpkou skutečnost, jak prohnanou intrikou ona byla do manželství s ním lstivě vmanipulována, poznává kdo jí naopak celou tu dlouhou dobu vroucně a nezištně miloval, k čím citům ona byla tak hloupě slepá, krásné, smutné a poučné. (27.08.2012)

Knihu Henryho Jamese The Portrait of a Lady mám na snadno dosažitelném místě několik desítek let, vpradě skoro padesát, protože jsem si ji koupil ještě za studií. Ale pokaždé, když si chci číst Jamese sáhnu po Aspernových listinách, Co všechno věděla Maisie či Utahování šroubu či něčem jiném, menším. Teď už vím, že si tuto knihu nepřečtu nikdy. Tento film mi ji dokonale vytěsnil. Nicole Kidmanová byla v roli Dámy vynikající a pohled na ni okouzlující (o Malkovichovi bych to netvrdil). Kostýmy, odvážná kamera (která chtěla působit spíš konvenčně) a režie, to jsou další příznaky úspěchu. U všech filmových adaptací Jamesových románů je něco nepřevoditelného, zda je tomu tak i zde se nedozvím, a tak snad proto dávám plný počet hvězd. Tím se ovšem nevyhýbám kritice belldandy: Režisér se buď může otrocky držet předlohy a tak riskovat, že bude obvinět z nedostatku invence. Nebo se pokusí příběh někam posunout a nově interpretovat, ovšem pak hrozí, že mu bude vyčitáno pokřivení klasického díla. Jane Campionová zůstala někde napůli cesty. - Její film se skutečně jemným až portrétním způsobem snaží vyjádřit vnitřní zápas ženy mezi touhou po svobodě a touhou (p)oddat se.. Také mě napadlo, co by se s tímto filmem stalo, kdyby hlavní role hráli jiní herci. U Malkoviche by to asi moc nevadilo, kdyby však Kidmanovu zastoupila jiná herečka, byl by to možná úplně jiný film. (08.01.2022)