Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň

Kdyby byl ten film natočen tak v 50. nejpozději v 60. letech, byl by dodnes určitě uznáván jako velice povedená fantasy-pohádka pro děti. Ale dnes už máme trochu jiná léta a tohle absolutně neobstojí. A přitom jde o materiál, do kterého kdyby se někdo nebál pořádně zasáhnout, dalo by se z něj vytěžit myslím opravdu hodně. Kdyby se tvůrci nechali trochu poučit od Jacksona. Ale oni ne (i když třeba já jsem to hodně očekával). Tohle všechno se přece dalo zpracovat v daleko svižnějším stylu. Ale někdo se tu řídil podle hesla co se vleče neuteče. A nic neuteklo. Ani těm co si tenhle snímek nechali ujít... O tom že zde neukápne ani kapka krve už se napovídalo dost, a neomlouvá to ani známý argument "je to přece film pro děti". Neříkám, že se tu nenajdou silné scény, a že jsem se v průběhu jenom nudil. Pokud si ale myslím, že je na tom filmu něco špatně, určitě se mnou nesdílí názor ty spokojené davy diváků po celém světě. A tady se dostáváme k hlavnímu problému. Úspěch Narnie totiž vůbec není dobrým znamením pro budoucnost fantasy filmů. Je to znamení, že se vyplatí investovat do neškodné, na děti orientované fantasy produkce, a tím pádem (pokud někdo rychle nenatočí úspěšný fantasy krvák) to půjde s tímhle žánrem zase pěkně z kopce. A to už tu jednou bylo. Po úspěchu kvalitních filmů, jako Excalibur nebo Barbar Conan na začátku 80. let paradoxně nastal úpadek žánru, způsobený záplavou laciných napodobenin. Teď, po zázračném oživení způsobeným Jacksonovou trilogií, hrozí opětovné vyšumnění v podobě hezkých, nudných a skrz naskrz politicky korektních pohádek pro spokojené masy... Po tak velkém úspěchu první zfilmované knihy o Narnii, budou asi natáčet i ty další. Na ty už ale do kina nepůjdu. (17.01.2006)

Veľká, veľká detská fantasy od kamarata Tolkiena C.S. Lewina. A mňa bavila. Pekne efekty, výborná hudba od Harryho Gregson-Williamsa, výprava a umenie Richarda Taylora, ktorý nám už predviedol čo dokáže v Lord of the Rings. Jeden z tých lepších dobrodružných fantasy filmov. Obľúbený soundtrack: Evacuating London, To Aslan's Camp, Battle, Only the Beginning of the Adventure. 85% - 4* (20.02.2010)

Staré skříně schovávají všemožná tajemství; od smradlavých ponožek až po magické pohádkové světy. A jednu takovou skříň, podle fantazií C. S. Lewise, najdeme v lednu i my za kouzelnými vrátky kinosálů... Po fantastickém úvodu, kdy se naši hrdinové přesouvají z válkou zmítaného Londýna na barvitý venkov, nás čeká první návštěva útrob prastaré almary, kterou při hře na schovávanou objeví nejmladší ze čtyř sourozenců, Lucinka. A čím hlouběji Lucinka kráčí, tím kouzelněji to na diváka působí. Najednou se ocitáme v pohádkově zasněžené říši, kde si žádní silničáři nestěžují na kalamitní situaci a špatné podmínky na cestách. A když se dívenka vydala bílými závoji a dostala se až k osamnělé pouliční svítilně uprostřed bororvého lesa, byl ´sem okouzlen. Toto místo se také stává záchytným bodem celého vyprávění. Lucinka zde poprvé potkává pohádkovou bytost, fauna, který nám osvětlí, s jak zlou situací se se teď obyvatelé Narnie potýkají. Dovídáme se o zlé sněhové královně, která se snaží podrobit si celou říši a zabít každou lidskou bytost, aby zabránila naplnění proroctví. Nálada, jenž nás dosud provázela se ale začne vytrácet, jen co se do Narnie dostanou všichni sourozenci a počnou se rozvíjet jejich osudy. Tady pomalejší tempo úvodu vystřídá rychlá stať, která jakoby se snažila dohnat čas ztracený na začátku. Události následují tak rychle po sobě, až se v nich člověk ztrácí a přestává si je pořádně vychutnávat. Místy se také ozývají dosti hluchá místa a bohužel ani počítačové triky studia ILM nejsou příliš přesvědčivé. Dokonce i závěrečná bitva proti sněhové vládkyni, v níž jsou děti nuceny bojovat, vyzní tak trochu okatě a samoúčelně a bez jediného krvavého chlístance i poněkud vyumělkovaně. Příliš práce si filmaři nedali ani s výrobou kostýmů a brnění, které vyhlíží hodně lacině. Samotná Narnie vypadá vylidněně a bez života. Přesto mou největší výtkou zůstává modré pozadí, tak špatně synchronizované, až je z toho jednomu do pláče. Na druhou stranu, film se může pochlubit úžasnými maskami i celou řadou monumentálních scén, jakou je třeba - mimo již zmíněného úvodu - útěk na zamrzlém vodopádě ze spárů vlčí policie, setkání s "opravdovým" Santou Clausem a Aslanovo ponižující mučení. Tou pravou podstatou Letopisů Narnie je ovšem jejich kouzlo. Kouzlo, které nespočívá ve velkolepých bitvách či špičkových vizuálních efektech, nýbrž kouzlo, které leží na samotném Kamenném stole. To je celá Narnie, tady je její krása. Máte ji přímo pod nosem, jen se trochu zamyslet. A k závěru jen malé upozornění. Vyhněte se, pokud možno, české verzi. Ale už mě, prosím, omluvte. Musím prozkoumat všecny skříně, které doma najdu. Obzvláště ty staré, zaprášené... (18.01.2006)

Prvá Narnia je zhruba na úrovni prvých dvoch Potterov. Príbeh šitý na mieru prvému stupňu na zš, obrazovo krásne, hudobne ultimátne. To potom aj nám starcom dve a pol hodiny ubehne ako voda, keď sú zmysly bombardované načechranými fantasy vôňami od výmyslu sveta. Rovnako ako v prípade Pottera po Narnii z nudy druhý krát nesiahnem, ale výlet do sveta Heores of the Might and Magic to bol nad mieru príjemný. Kentauri! 70% (18.02.2009)

Cesta do nebe je strastiplná s nejistým výsledkem. Cesta po pekel byla dlážděna dobrým úmyslem vzít do kina mladšího sourozence a trvala 125 minut,při nichž se mozek přehříval,vnitřnosti protestovaly a končetiny samovolně cukaly. Na otravné dětičky si člověk vytvoří protilátky, ale na mluvící bobry, pana Tumnuse a lva Aslana na jedné ploše zatím žádné antibiotikum nevynalezli...A to miluji pohádky a Lewise jsem jako malá hltala. Ta druhá hvězdička je paradoxně za první část filmu, než se sourozenci dostanou do země Narnie. Adamsone, Adamsone, tys to tedy vymňoukl! (26.04.2007)