105% alibi

Být tam jen Karel Höger, bylo by to možná za ****, ale Bek to snižuje. České detektivky těchhle let mne berou i bez ohledu na socialistická morální a jiná témata. Odmysleme si to a máme Maigreta jak vyšitého. Höger hrál s noblesou, kterou vládl málokterý herec nejen tehdejší, ale zejména současné doby, jeho čeština byla kultivovaná a libozvučná, hlas neopakovatelný. On i ty Tůmy a jim podobné pozvedl na umění. A moc se mi líbil Lackovič, sedělo mu to jak ulité. (04.06.2008)

Na konci temných 50. let se objevila tato výborná česká detektivka. A mě napadá jediné - stal se zázrak. Žádní imperialisté, žádní protistátní živlové, žádní záškodníci. Pouze zloděj a vrah. Co se stalo? Soudruzi se tak opili, že při schvalovačce nevěděli co činili? Ale k filmu. Jedná se o povedenou klasickou detektivku s Karlem Högerem a Josefem Beckem v titulních rolích. Jejich postavy jsou ukázkou literárních vyšetřovatelů, kteří s důvtipem a detektivní všímavostí jdou po stopách zločinu. Nejdříve jsme svědky událostí vedoucí k vraždě. Známe všechny aktéry podezřelých a snažíme se spolu s vyšetřovateli vypátrat onoho padoucha. Klasika žanru má stále své kouzlo a to i dnes po tolika letech. (13.11.2014)

Na tú dobu plnú sračkových propagandistických filmov to mohlo byť celkom fajn. Temná krimi s prvkami noir. Po čase je to ale taká slabšia jednohubka. Najviac mi vadil na filme Hoger, ktorý sa na tú úlohu vôbec nehodil. Ostatní boli fajn. Dokonca aj Bek, ktorý mi vo všetkých filmoch pripadá ukričane a primitívne, tuto hral výborne a pôsobil konečne ako naozajstný herec. (14.03.2021)

O režiséru Vl. Čechovi jsem dosud neměl valného mínění, tímto filmem si mě však zcela získal. Asi budu za kacíře, ale kam se hrabou Hříšní lidé i s radou Vacátkem. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl českou kriminálku, která by této mohla konkurovat. Především nebývá samozřejmostí, že logika zločinu ani logika vyšetřování v žádném bodě nekulhá. 105% alibi má však ještě daleko silnější zbraně. Naprosto odzbrojující Högerův kpt. Tůma, jemuž Bek coby npr. Líbal skvěle sekunduje. Lackovič s Vinklářem brilantní. Vrah je jenom jeden, ale čisté svědomí nemá nikdo. Psychologická přesvědčivost všech možných podezřelých a hlavně výslechy patří k tomu zdaleka nejlepšímu, co znám. Odhlížím ovšem od toho, že jde samozřejmě o neautentickou fikci, pokud budeme srovnávat s dobovou realitou. Nicméně ani stopa po soudružské propagandě. Rok 1959. Mezidobí. Gottwaldovský teror se už přehnal, do pražského jara daleko. Zřejmě ta správná doba, kdy mohly dostávat prostor neangažovaná psychologie, ryze soukromé problémy, ryze soukromé zločiny. Arciže na pozadí fabrik a v rámci socialisticky zestátněné společnosti. Také v této době ulice a restaurace nějak vypadají, lidé se nějak strojí. Je příjemné to vidět. Nebyla to ostatně tak zlá doba, když mohlo u výslechu v policejní kanceláři zaznít: - Smím si zakouřit? - Ano, samozřejmě. To už by dnes asi nešlo. SPOILER Ani skutečnost, že vrah je z prostředí „buržoazních přežitků“, tady nevadí. Příležitost pro kavárenský band. A jediná diverze, totiž roztomile pokleslé zápaďácké časopisy ve stole pana vedoucího – prostě nádhera. (18.08.2011)

Příležitost dělá zloděje. A někdy také vraha. Zdánlivě obyčejný krimifilm s poněkud prvoplánovým morálním pozadím, ale precizní scénář jej v jistém ohledu posouvá o laťku výš. V dialozích je znát určitá ironie a předvedené postavy oplývají nepopiratelnou autenticitou (sic!) i nemalými sympatiemi. Což je vzhledem k době, která zdaleka nebyla tak svobodomyslná, jak se může zdát, malý zázrak. Napětí stupňované atmosférou vlastního strachu, v němž rezonuje jak mladická nerozvážnost, jíž se dopustili nezkušení chlapci toužící po výhře snů, tak zkušenost a moudrost policejních vyšetřovatelů se daří udržet až do úplného závěru a film má navíc velkou oporu jak ve vynikající práci s kamerou, tak především v hereckých výkonech, které 105% alibi trvale zařazují mezi to nejkvalitnější, co na konci padesátých let u nás vzniklo. (10.03.2012)