Smrtelná čára

Menej známy horor bez veľkých cieľov, s nízkym rozpočtom a jednoduchým námetom. Aj napriek tomu zásluhou herectva Donalda Pleasencea ako inšpektora Calhouna, atmosféry strachu, vyvolaniu pocitu špiny a hnilobného puchu u diváka pri sledovaní, mixom medzi ľudským sarkazmom a vážnym prístupom k práci, striedaniu romantických melódii s tými napätými, či kombináciou seriózneho hororu s gore predstavením, robí z “Death Line“ (v Anglicku titul známy pod názvom “Raw Meat“) viacvrstvový zážitok. Zdevastované priestory dávno nepoužívaných častí londýnskeho metra skrývajú nejedno tajomstvo. O nikdy podrobne a jednoznačne objasnené zmiznutia v tuneloch nástupišťa miestnymi úradmi sa po čase začína zaujímať opäť polícia. Posledným impulzom pre obnovenie vyšetrovania - spočiatku prípad bez nadviazanosti na minulé prípady, je objavenie/neobjavenie údajne opitého muža v strnulej polohe ležiaceho na schodoch metra. Keďže sa jedná o váženého, dobre situovaného štátneho úradníka, prípad sa rozbieha. Jeho pozadie je ale hlboké ako čierna kamenná studňa, na ktorej dne sa môže nachádzať kadečo. Mysľou, ale aj fyzicky chorý potkan zo stoky – kanibalský šialenec huhňajúci nezmysli, svoju zbierku obetí/potravy/lások nemá v úmysle len tak opustiť. K jeho zmýšľaní a ľudskom osude ktorý ho postihol, nie je podobne ako tomu je u iných zložiek filmu, si možné vytvoriť jednoznačné stanovisko. Beštiálne hovado? Zlomená existencia? Osamelý muž? Hnusný potkan?, ...Súcit? Opovrhnutie? Nenávisť? ... (22.01.2010)

„Nakazený by vás musel pohrýzť, aby vás nakazil.“ – „To znie lákavo.“ V podzemnom metre sa nikdy nič dobré nestalo (Mimic, Polnočný vlak, Metro s Frankou Potente) a inak tomu nie je ani v tomto americko-britskom horore z roku 1972. Z Death Line mám zmiešané pocity. Na jednej strane je to skvelá urban legend o zasypaných robotníkoch, prostredie UK skvele pochmúrne, je to drsné, ale nie za každú cenu a atmosféra je celistvá. Bohužiaľ sa to jednak ku koncu dosť rozdrobuje, jednak to trocha šumí do prázdna, jednak ústredný magor je na môj vkus napriek všetkým zverstvám, ktoré postvára, dosť slabý a jednak som sa cítil ako hlavný (Američan) hrdina, ktorý zavíta do cudzieho (anglického) prostredia, v ktorom sa síce dejú smrteľne vážne veci, ale miestni sa správajú natoľko absurdne, že som si ako on pripadal ako v nejakom wtf sne, ktorý vás otravuje keď si tesne pred spánkom dáte pečenú krkovičku a štyri pivá k tomu. Donald Pleasence je ako hlavný detektív famózny a neskutočne si to užíva, od opičiek (strašne sa mi páčilo, ako pekne, ľudsky, sa usmial na policajtku, keď mu doniesla čaj, musel som si to prehrať štyrikrát po sebe) až po odzbrojujúce hlášky, ale zároveň to hnal od drsného hororu k čiernej komédii (vydvihnúť musím aj jeho podriadeného v podaní Normana Rossingtona, ktorý určite mal čo robiť, aby pri ňom zachoval vážnu tvár). (22.06.2019)

Na Raw Meat je krásně vidět, co chybí většině současných hororů- chuť riskovat, nebát se do toho pořádně šlápnout, nezapomenout na nadhled (a humor), mít správné a zapamatovatelné charaktery a hlavně- atmosféru. To všechno tenhle kousek z roku 1972 splňuje, krásný nebo spíš krásně nechutný masky, kanibala v anglický podzemce, britskej suchej humor (Pleasence je týpek k pohledání, co hláškuje jak o život), Christophera Lee, co je tam sice asi jen dvě minuty, ale i tak zaperlí, no a tu dneska tolik chybějící atmosféru. Jop, takhle má vypadat horor, co má koule. (17.11.2016)

Nevím, ale od jistého okamžiku, kdy jsem tento britský horor sledovala, mě začínala více zajímat další hláška či eso, které vytáhne z rukávu Donald Pleasance, než děj v zatuchlém a špinavém Londýnském podzemí:) Jako sarkastický, ironický a nevrlý inspektor Calhoun je dokonalý a připomínal mi svým charakterem několik současných kultovních sociopatických idolů televizní obrazovky. Stačí jmenovat Sherlocka, či Dr. House:) Působivá je scéna točená na jeden dlouhý záběr, během níž se nám dostává pohledu na "vkusně" zařízený byteček tamního kanibalského páru. I když... ten chlapík byl v podstatě nešťastný potom, co se stalo jeho ženě. Ale nepředbíhejme, že...:) (26.07.2014)

Při stavbě tunelů v roce 1982 se zřítil strop a zůstalo tam uvězněno i pár dělníků. Přesněji 8dělníků a 4ženy. Muži tehdy kopali a ženy vynášely vykopanou hlínu na povrch. Jenže společnost realizující stavbu zbankrotovala a nemohla si dovolit vyprostit těla. Práce byly zastaveny a těla tam zůstaly pohřbeny. Dle některých odborníků je však možný, že nějaký čas mohli přežít díky vzduchovým kapsám. Vody tam byla spousta a bez jídla tam taky úplně nebyli. Pokud by někdo umřel mohli ho ostatní v nejhorším sníst. A jak se zdá odborníci měli pravdu, protože v londýnských zákoutích metra začínají mizet lidé. Zní to možná dobře ale zas až takovej nářez to není. Pochválit lze kanibalskej kutloch, pár hnijících a rozkládajících se mrtvol a hereckej výkon Donalda Pleasence. Jinak mě ale film popravdě až tak nechytil. Asi jsem od něho čekal podstatně víc než jsem nakonec dostal. Přemýšlel jsem dokonce jen o 2hvězdách ale nakonec ty 3slabší hvězdy dám. (12.12.2023)