Sid a Nancy

Postavit filmový příběh na osobě Sida Viciouse který byl podle všeho sice na první pohled zapomatovatelný, ale většinu hudebního života prožil pod vlivem, který z něj i díky nevysoké inteligenci vytvořil spíše hadrovou panenku musí být docela solidní scénaristický ořech. I proto je film dějově vlastně takový nějaký nijaký. Na druhou stranu to zachraňuje Oldman, který v tom prázdném prostředí dokáže vykřesat zájem a společně s Cloe dává divákovi chuť dívat se dále. Jako klasický film ne, jako připomenutí zajímavé události punkové historie proč ne. You know, I was so bored once that I fucked a dog. (12.08.2012)

Nejsem punker, neposlouchám punk, neposlouchám Sex Pistols, ale tahle prodrogovaná romance mě dokázala něčím zaujmout. Přece jenom život takového normálního anglického punkera sem mockráte neviděl. I tento snímek patří do té skupiny, který když shlédnete, slovu "drogy" se budete vyhýbat ještě hodně dlouho, neb celý film je doslova protkán heroinovými vlákny. Celou dobu jsem si říkal: "Kdo hraje toho hlavního pankáče?" Jaké překvapení tomu bylo, když jsem zjistil, že to byl právě Gary Oldman. Je pravda, že on dodnes dostává samé prémiové role, ale tahle byla dost ujetá a musím přiznat, že roli feťáka sem mu sežral i s jeho punkovou vizáží. Všechno toto zahaleno do prostředí hospod, barů, hotelů, feťáckých doupat, atd. A vše podtrženo nepřílišným osvětlením, takže např. záběr na sjetou Nancy právě telefonující v budce, kdy místro její tváře je vidět jen černá skvrna, působí dosti psychadelicky. Nevím z jakého důvodu, ale není zde uvedeno jméno režiséra, tak bych to rád dodal...režie:Alex Cox A na závěr snad jedno punkerské přísloví: Jen blbni, jen blbni, jen blbni...(a koukni jak dopadl Sid Vicious:) (29.09.2007)

Nesmyslnost a nehodnotnost celého příběhu, která měla možná evokovat vyprazdňující se poselství punku, mě ubíjela. Nedokázal jsem se přinutit cítit s žádnou postavou (a když už s někým, tak s rovněž nechápavě-znechuceným Johnem Rottenem) do té míry, že když (SPOILER) na konci zakrvácená Nancy v koupelně zaklepala bačkorama, zatetelil jsem se vlnou spokojeného očekávání závěrečných titulků. Mladý Gary Oldman vystřihl Sida moc pěkně a Chloe Webb stvořila v Nancy jednu z účině nejprotivnějších hereckých kreací minimálně osmdesátých let. Mé výlsedné hodnocení je z větší části postavené na nich. 40% (06.12.2009)

Moc jsem si od toho nesliboval. Gary Oldman mi jako Sid prostě nechtěl sedět. Naštěstí jsem se pořádně seknul a ten film stál za to. Nancy byla na pěst, ale v dobrym slova smyslu, protože takhle jí zahrát určitě nebylo snadný, Gary odehrál svý, hudba ve filmu byla parádní a jelikož asi neni jinej film o Sidovi a Nancy, tak to nemam s čim srovnat. Pistoláky poslouchám už řadu let a jsem rád, že jsem si zase rozšířil obzory. (22.08.2011)

Punkovou muziku jsem měl tak do dvaceti hodně rád, Pistole obzvlášť a Great Rock'n'Roll Swindle z ohraný VHSky jsem považoval za supr biják, hlavně jeho pařížskou pasáž se Sidem. A bavilo mě chodit chlastat a pogovat na punkový koncerty a lákal mě punkovej život. Ale v jádru jsem nebyl žádnej punker, jen pozorovatel. A dneska už mě nějaký výjevy ze života vysmaženejch a vypitejch degenů, jako byli Sid & Nancy, ani nebaví pozorovat. Starej dobrej Morrison byl sice taky smažka, vejpitka a kurevník, ale zároveň i intoš a mystik, svým způsobem. Zatímco tihle dva vylízanci... škoda slov. Ale co naplat, muzika je to pořád skvělá, mladej Oldman parádně špulí držku a drtí svůj anglickej přízvuk, a tenhle film je fakt zatraceně dobře natočenej. Škoda jen, že se neobjevila fatální postava Sidovy matky, ale to asi proto, že se to jmenuje jen 'Sid and Nancy', že jo. (21.12.2016)