Vyhnání z ráje

Jestli měl film nějaké skryté poselství či sdělení, asi jsem ho nepochopil. Viděl jsem jen nepodařený film bez děje (působil na mě spíš jako dokumentární), příšerné (ne)herecké výkony a nekončící nudu v podobě bezcílně pobíhajících a po sobě válejících se nahých lidských těl. Od režisérky Chytilové jsem čekal ledaco, ale tohle bylo vážně „nad moje chápání“. (26.11.2008)

Pedofilnejší začiatok som eše nevidel. Michael Jackson a novodobí liberáli by sa isto potešili, ale mňa pohľady na nahé deti, niektoré v podozrivom veku, umelecky nijak nenadchýnajú. Keď tam začínajú behať obtlstlí päťdesiatnici s vytiahnutými čurákmi a 160 kilovými ňadrami, tak to som sa pozvracal druhýkrát. Ani dementný ksicht čašníka mi náladu nedvihol. (14.08.2019)

Na CHYTILOVEJ filmy som nikdy nehľadel ako na diela v ktorých by som primárne mal pátrať po "presahoch". Vlastne, ak mám byť úprimný, nedívam sa cez tzv. intelektuálnu optiku na žiaden film. Keď TO má prísť príde to. :-) Samozrejme je jasné, že tuná TO neprišlo. A za čo tie dve hviezdičky ? 1. za zvedavosť, ktorá si žiadala vidieť či sa odhalia aj nejaké pekné herečky 2. za zistenie, že napriek vrodenej hanblivosti som majiteľom celkom slušnej postavy :-) A to je obrovské plus pre moje sebavedomie. :-) (9.3.2009) (09.03.2009)

Upraveno v únoru 2024. Vyhnání z ráje, to je sebeironický pohled na filmařskou profesi, v němž se podává kritika společnosti, také jízlivá hříčka o moci a manipulaci a filosoficko-estetické orámování. Avšak Polívka není Krumbachová, v radosti i ve smutku zůstává především klaunem s těžkopádnými botami s nimiž rozšlapává i svůj vlastní úsměv. Chytilová stylizuje, karikuje, se sarkasmem předvádí stereotypy, do lidí i do společnosti cynicky hnípá. Anaximandros poznal pojem apeiron, Anaxagorás přišel s tezi, že na počátku bylo vše spojené, potom však přišel Rozum a všechno uspořádal. Ráj je vlastně prvotním stavem člověka, kdy se ještě neuctíval žádný bůh, neboť vše bylo božstvem a vše jím bylo prodchnuto. Ráj je stav absolutní jednoty, bez individuálního uvědomování a bez potřeby metafyzického či morálního vysvětlování smyslu existence. Přese všechno sebe-uvědomění člověka je však lidstvo ovládáno zejména pudy a instinkty, sadomasochistické principy jsou základními pilíři uspořádání společnosti a samotná moc využívá ke svému potvrzení autority pocity napětí a strachu. Hřích je zdrojem dynamického pohybu života vpřed. V politicko-ekonomickém područí bude ráj na zemi spíše peklem, než rájem. Průvodcem jízlivějších poznámek k lidskému životu je filmový režisér Rosťa, neboli doktor (Bolek Polívka), neúprosný organizátor situací a zajatec vlastního přístupu ke vztahům. Navíc, roviny se prolínají. K výraznějším postavám patří karikatura filmového producenta Igor (Milan Šteindler), nespokojená režisérova manželka a známá herečka Valerie (Chantal Poullain) a producentova dcerka s mladickou touhou nejen po hereckém uplatnění Lenka (Věra Havelková). Z dalších rolí: scénárista právě natáčeného filmu Petr (Jan Antonín Pitínský), karikatura režisérova asistenta Matěj (Petr Vacek), režiséra ne pokaždě uspokojující kameraman (Otakáro Maria Schmidt), herečka z Budějovic Andrea (Veronika Bellová), tvárný představitel Adama Pavel (Tomáš Matonoha), nevinný Franta (Pavel Liška), vyhnaný a potom omilostněný Krejza (Pavel Zatloukal) a další a další nudisté. Vyhnání z ráje, to je stylizace a karikatura pro kritický náhled na člověka a společnost. Je to podnětná myšlenka v buranském estétství. (12.11.2009)

IIuze, se kterými vstupovala naše země do posledního desetiletí XX. století, byly až dětinské. Ze sloganů touhy se poměrně rychle stal ring, v němž rozhodčí měl jedinou povinnost: sankcionovat výběrově založené porušování pravidel a bránit jejich následným trestáním. Z počátečních řečí o potřebě hlubokých myšlenek se postupně vyvíjela stále hořčí a hlubší deziluze, proslulá havlovská "blbá nálada". Z tohoto pohledu lze VYHNÁNÍ Z RÁJE chápat jako alegorii, skutečné zobrazení skutečné odvrácené tváře našich dnů. Natáčení ambiciózně pojatého klubového filmu, který je tak trochu teatrum mundi této země, plně zrcadlí zhnusení asi nejen své autorky a obou scénáristů. Passolini, jehož kritika hnusu postupně přerostla v uhranutí zrůdnostmi a chorobností, je asi to jméno, které vytane na mysli při sledování VYHNÁNÍ. Zdá-li se někomu, že hovadné zobrazení natáčení hovadného filmu je mrhaní penězi producentů i časem filmového diváka, je nutno upozornit na seriálovou "špagetovou" úlitbu nejrůznějších ULIC, ORDINACÍ V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ či reality show. Zobrazení a postižení hodnotové i idské bezvýchodnosti doby - pokud to byl skutečný Chytilové záměr - vlastně ani nevyžadovalo plnohodnotné herectví; protagonisté filmu se se svými kreacemi nejlépe vyrovnali záměrně topornými výkony, v nichž jim namnoze stačilo hrát sebe samy. Nad rámec takto pojatého kopíráku určitě dosáhli alespoň někteří z nich (Polívka, Steindler, Poullainová, Pitínský hrající sebe sama). Rozporuplné přijetí filmu za těchto okolností nemůže překvapit. Stejně tak je pravdou, že se ve VYHNÁNÍ dosaženou úrovní Chytilová svým zralým dílům sedmdesátých a osmdesátých let (KOPYTEM SEM, KOPYTEM TAM, PANELSTORY) v nejlepším případě jen přiblížila. Jako kdyby i tato autorská režisérka propadla chmurám a obavám naší doby natolik, že jimi i jí byla pohlcena a jen příležitostně v případě zvláště hlubokého místa (platí to o pasážích s klasickou hudbu) tento urputně až umanutě hájený prostor znovu a znovu klopotně dobývá s velmi proměnlivým zdarem. Snad právě proto pohled Chytilové proniká za kulisy do zákulisí, do prostředí, v němž pozlátko neobyčejně rychle opadává, a pod vznosnou klenbou za několika dveřmi zavřených prostor prolíná skutečné poznání. Poznání drsného primitivismu, neurčité směsi současné touhy po kasovním zisku i hlubokých myšlenkách v módně "adrenalínovém" balení. V tomto ohledu dílo, které při prvoplánovém sledování spíše odpuzuje svým vnějškovým diletantismem, ale při bedlivějším sledování naznačuje poměrně jednoznačně svou skutečnou, právě popsanou ambici, dosahuje zřetelně výš než většina české filmové polistopadové produkce. (09.03.2009)