Vyhnání z ráje

Ten film je neskutečně nekomfortní. Nemá silnější dějovou linii, přestože dějové linie jsou tam hned tři. Navíc všechny tyhle linie nevypráví příběh, ale prostě nosí jednotlivé Chytilovské motivy příběhu: "Proč tvůj syn kope?" "Jen ho nech ať kope. Všichni bychom se měli naučit kopat." "Kdybychom kopali všichni, tak se ukopem." Stejně tak postavy jsou spíš nositelé jednotlivých motivů a myšlenek, což společně s absencí silnější linky vytváří to, že ty motivy nefungují vedle sebe.Faunovo velmi pozdní odpoledne těch motivů má taky spoustu, ale jednotná silná linka nám o ně udržuje zájem, tady v nás nemá co udržovat zájem o postavy a motivy, které se okolo nich vyskytují. Zájem se díky třem liniím, z nichž se linie A prolíná s linií B, z nichž linie B a C se odehrává jakožto film ve filmu linie A. O tom, že ten film je obsahově chvílema hnusnej se nedá diskutovat, k čemuž se režisérka IMHO vyjádřila prostřednictvím jedné z postav: "Ona se bojí říct prdel? Ona je nahatá a bojí se říct prdel?". Něco jinýho je kamera. Já chápu obsahovej hnus a chápu, že ta kamera ho má umocňovat, ale tohle jsou přesně ty věci, co odlákávají diváka od docela zajímavých motiv. Navíc vše zabíjí dvouhodinová stopáž. Takže ve zkratce: Je to moc dlouhý, hnusný a lyrický, ale není to špatný. (31.05.2014)

Ale tak vážně. Věděl jsem, že tohle nesmím brát vážně. Čtyři rohlíky a deset deka uzené šunky, DVDčko v přehrávači. Zprvu rozvaha, ukusoval jsem pomalu, navíc Bolka Polívku mám coby herce rád. Paní Chytilovou, respektive většinu jejich filmů zas právě naopak. Ale budiž, po obrazovce se mi proběhlo pár pěkných, mladých, sošných děvčat a taky pár zralejších, vyskozitnějších děvčat. Jenže bacha, tu hle náhle koule Pavla Lišky, záhy na to koule Tomáše Matonohy a než sem nahmatal žvejkačky, na také to domácí žvýkání - koule Josefa Poláčka. To už sem začal být znepokojený a vyjma uměleckého záměru, unikaly ze mě i věty, který se nehodí publikovat. Navíc ta má poslední barvitá věta, jestli si ze mě dělají pr*el a v pozadí se vylouplo pozadí Jiřího Pechy, to už bylo i na můj cit pro avantgardu poněkud silný kafe. Jistě, říká se, že aby mělo něco grády, musí to mít koule, ale po tomhle (ne, nedoukal jsem to) už koule nemůžu ani vidět. A to si ještě jednu kouli, bajli, pěťu schovávám k hodnocení 5% (kdyby tak byla pouhá nahota a rádobyfilozofický rozměr zárukou hodnoty, držim půlky u sebe a uznale pokyvuju). Konec, kašlu na to, stejně to není konstruktivní příspěvek. [0/10] (04.03.2009)

Pedofilnejší začiatok som eše nevidel. Michael Jackson a novodobí liberáli by sa isto potešili, ale mňa pohľady na nahé deti, niektoré v podozrivom veku, umelecky nijak nenadchýnajú. Keď tam začínajú behať obtlstlí päťdesiatnici s vytiahnutými čurákmi a 160 kilovými ňadrami, tak to som sa pozvracal druhýkrát. Ani dementný ksicht čašníka mi náladu nedvihol. (14.08.2019)

Věra Chytilová natočila pár špičkových a řadu dobrých filmů. Přesto nepatřila k těm šťastlivcům, jimž se povede všechno, na co sáhnou. Mám zde na mysli hlavně její kritikou i diváky velmi vlažně přijatý film Vyhnání z ráje (2001). Je zajímavé, jak skvělé filmy dokázala vytvořit za socialismu, a to navzdory cenzuře, s níž neustále zápasila, zatímco v období relativní tvůrčí svobody, jaká existovala v roce 2001 (všechno to LGBT, multikulturalismus a další neomarxistický hnůj se lidem tehdy ještě nevnucoval; dnes by jí natočení tohoto filmu možná zatrhli kvůli tomu, že se tam ukazují nahaté děti) vyprodukovala dílo tak slabé. Že by šlo o úpadek jejích tvůrčích schopností? To si ani nemyslím. Podle mého názoru byla Chytilová vizionářka, která tímto snímkem chtěla symbolicky poukázat na to, do jakého srabu se v dalších letech propadne česká kinematografie. (18.05.2023)

Upraveno v únoru 2024. Vyhnání z ráje, to je sebeironický pohled na filmařskou profesi, v němž se podává kritika společnosti, také jízlivá hříčka o moci a manipulaci a filosoficko-estetické orámování. Avšak Polívka není Krumbachová, v radosti i ve smutku zůstává především klaunem s těžkopádnými botami s nimiž rozšlapává i svůj vlastní úsměv. Chytilová stylizuje, karikuje, se sarkasmem předvádí stereotypy, do lidí i do společnosti cynicky hnípá. Anaximandros poznal pojem apeiron, Anaxagorás přišel s tezi, že na počátku bylo vše spojené, potom však přišel Rozum a všechno uspořádal. Ráj je vlastně prvotním stavem člověka, kdy se ještě neuctíval žádný bůh, neboť vše bylo božstvem a vše jím bylo prodchnuto. Ráj je stav absolutní jednoty, bez individuálního uvědomování a bez potřeby metafyzického či morálního vysvětlování smyslu existence. Přese všechno sebe-uvědomění člověka je však lidstvo ovládáno zejména pudy a instinkty, sadomasochistické principy jsou základními pilíři uspořádání společnosti a samotná moc využívá ke svému potvrzení autority pocity napětí a strachu. Hřích je zdrojem dynamického pohybu života vpřed. V politicko-ekonomickém područí bude ráj na zemi spíše peklem, než rájem. Průvodcem jízlivějších poznámek k lidskému životu je filmový režisér Rosťa, neboli doktor (Bolek Polívka), neúprosný organizátor situací a zajatec vlastního přístupu ke vztahům. Navíc, roviny se prolínají. K výraznějším postavám patří karikatura filmového producenta Igor (Milan Šteindler), nespokojená režisérova manželka a známá herečka Valerie (Chantal Poullain) a producentova dcerka s mladickou touhou nejen po hereckém uplatnění Lenka (Věra Havelková). Z dalších rolí: scénárista právě natáčeného filmu Petr (Jan Antonín Pitínský), karikatura režisérova asistenta Matěj (Petr Vacek), režiséra ne pokaždě uspokojující kameraman (Otakáro Maria Schmidt), herečka z Budějovic Andrea (Veronika Bellová), tvárný představitel Adama Pavel (Tomáš Matonoha), nevinný Franta (Pavel Liška), vyhnaný a potom omilostněný Krejza (Pavel Zatloukal) a další a další nudisté. Vyhnání z ráje, to je stylizace a karikatura pro kritický náhled na člověka a společnost. Je to podnětná myšlenka v buranském estétství. (12.11.2009)