Kouřové signály

Odkaz posledních žijících indiánů, je v tomto filmu jasně znát. Každý starý národ, žijící si po svém, ničí alkohol a moderní civilizační návyky. Vypráví se tu o mnoha věcech. Jak lidé celý život litují svých činů. Jak se synové zříkají své totožnosti aby ji posléze našli. Jak citlivé a křehké je spojení dvou odlišných kultur, z nichž ta moderní necitelně ničí tu starou. Film o posledních indiánech, kteří by měli být hrdí na to, jací jsou a udržovat svůj odkaz s hrdostí a úctou. Krásně natočený film o indiánech, který natočili indiáni. Více je třeba vidět. (02.09.2012)

Být to víc konzistentní a tu čtvrtou hvězdu bych klidně dal. Takhle je to pohodová buddy road movie o přátelství, odpuštěný starých křivd, historii Indiánů a jejich vztahu k (nepravým) Američanům a naopak (ačkoli to je do toho přidáno do několika scén a dialogů na první pohled nenásilně, ale na tu druhou to tam působí ne zrovna přirozeně a spíš na sílu) a do toho je zde i pár povedených vtipných scén, o které se většinou stará Thomas. Je to fajn, ale stejně z toho nemám silnější dojmy. Navíc co se nějaké hloubky týče, nepřišlo mi to úplně dotažené. Ale i tak jsem to rád viděl, špatné to rozhodně není a třeba časem tu čtvrtou hvězdu přidám... Lepší 3* (16.07.2021)

Obsah včetně závěru: Dva indiánští mladíci z Idaha se vydávají do Phoenixu pro popel otce jednoho z nich. Viktor se snaží držet kamennou tvář indiánského bojovníka a jeho společník je spíše zženštilí pošuk s neustálými patetickými historkami, který se stará o babičku. Viktorův otec zachrání „pošuka“ jako miminko vyhozené z patra hořícího domu. Viktor otci nemůže odpustit, že od nich odjel, když mu bylo jedenáct. Ve Phoenixu se dozvídá od tátovi kamarádky, že odjel kvůli tomu, že tehdy ten dům, kde uhořeli lidé, v opilosti nechtěně zapálil. Společníci se vracejí tátovou dodávkou do rezervace a Viktor tátovi odpouští a sype jeho popel do řeky. (11.12.2008)

Indiáni a vše co k nim patří - alkoholismus, mlácení žen, zapalování domů a karavanů, neúcta k bělochům, vyprávění nesmyslných historek a rádoby válečnická povaha. Victor Joseph a Thomas Builds-the-Fire žijí v indiánské rezervaci v Plummeru, stát Idaho. Thomas je brýlatý podivín, který vypráví smyšlené příběhy a všichni se mu smějí, zatímco Victor je naštvaný a nepříjemný mladý muž, který hraje basketball. Ti dva se znají díky Victorovému otci Arnoldovi, obřím tlusťochovi, po kterém jedou hezké ženské. Film začíná tragédií, při které hoří dům, patřící Thomasově rodině. Při požáru se Arnoldovi povedlo zachránit Thomase jako kojence, zatímco jeho rodiče v domě uhořeli. To bylo v roce 1976 a děj se odehrává ve dvou liniích - v roce 1982 a 1997. Thomas považuje Arnolda za hrdinu, zatímco Victor na něj má jiný názor. Arnold je totiž ožrala, násilník a opustil svého vlastního syna, a hlavně mlátil jeho matku. Thomas a Victor jsou tedy sousedé a známí a jejich přátelství je celkem zvláštní - baví se spolu, ale moc si nerozumějí. Jednoho dne přijde zpráva, že Arnold zemřel ve Phoenixu v Arizoně, kde žil v karavanu poté, co opustil Victora a jeho matku Arlene. Victor má vyzvednout jeho popel, a Thomas mu nabídne, že zaplatí výdaje za cestu. Cestu absolvují dálkovým autobusem a stihnou při tom urazit pěknou bělošku a nechat se vystrašit dvěma burany. Oba hoši hledají svou identitu a i když jsou oba indiáni, tak jsou mezi nimi velké rozdíly. Victor je více stoický a má výraz válečníka, a Thomas je zase tradiční a romantický, protože už dvěstěkrát viděl Tanec s vlky. Jejich dichotomie je patrná v celém filmu a vede k tomu, že Victor je podrážděný z Thomase a Thomas je naopak fascinován Victorem. Kamarádi dorazí do Phoenixu a zde musí čelit svým rozporuplným pocitům ohledně otce a vlastní identity. Otec měl mladou a hezkou přítelkyni (nechápu, vždyť to byl vyžraný ožrala) Suzy Song, která jej brala jako otcovskou postavu. Ale hlavní je skandální odhalení, že Arnold odpálil ohňostroj, který způsobil požár, jenž zapálil Thomasův dům. No a nakonec si všichni tak nějak vzájemně začnou rozumět a pochopí toho druhého. Občas jsem se zasmál, občas jsem se nudil a občas jsem se nestačil divit, jaká jsou ti indiáni paka.  (09.06.2023)

Prechadzka so sympatickymi iducimi nacelnikmi a bleskovymi pohladmi smerom spät, nedopadla najhorsie. V podstate sa slo pomalsie po rovnom asfaltovom terene , ale trafil som aj hrbol, neskor trikrat prilozil som si ruku k ustam, lebo je to slusnost pri zívaní, ale na druhu stranu nakoniec moja dusa ostala pohladena, takze silnejsie tri, kedze sa tie pohyblive obrazky indianskeho povodu vyskytuju ako safranu v mojej kuchyni .POW WOW (22.06.2015)