Kouřové signály

Je to takovej film, u kterýho se člověk cítí dobře. Bavili mě herci, prostředí rezervace, i to, že režisér nehraje lacino na city nebo nezkouší story o utlačovaných chudácích (policista, vyšetřování nehody) a nemaskuje negativa (alkoholismus, život od ničeho k ničemu, násilí). Prostě dva mladí kluci z hodně jiného prostředí na cestě z Idaha do Arizony. Není to vyloženě komedie, ale má to momenty, které jsou dost vtipné (Frybread Power, John Wayne song, tvář bojovníka a dotaz na to, kolikrát kolega viděl Tanec s vlky). (10.02.2022)

Být to víc konzistentní a tu čtvrtou hvězdu bych klidně dal. Takhle je to pohodová buddy road movie o přátelství, odpuštěný starých křivd, historii Indiánů a jejich vztahu k (nepravým) Američanům a naopak (ačkoli to je do toho přidáno do několika scén a dialogů na první pohled nenásilně, ale na tu druhou to tam působí ne zrovna přirozeně a spíš na sílu) a do toho je zde i pár povedených vtipných scén, o které se většinou stará Thomas. Je to fajn, ale stejně z toho nemám silnější dojmy. Navíc co se nějaké hloubky týče, nepřišlo mi to úplně dotažené. Ale i tak jsem to rád viděl, špatné to rozhodně není a třeba časem tu čtvrtou hvězdu přidám... Lepší 3* (16.07.2021)

Indiáni a vše co k nim patří - alkoholismus, mlácení žen, zapalování domů a karavanů, neúcta k bělochům, vyprávění nesmyslných historek a rádoby válečnická povaha. Victor Joseph a Thomas Builds-the-Fire žijí v indiánské rezervaci v Plummeru, stát Idaho. Thomas je brýlatý podivín, který vypráví smyšlené příběhy a všichni se mu smějí, zatímco Victor je naštvaný a nepříjemný mladý muž, který hraje basketball. Ti dva se znají díky Victorovému otci Arnoldovi, obřím tlusťochovi, po kterém jedou hezké ženské. Film začíná tragédií, při které hoří dům, patřící Thomasově rodině. Při požáru se Arnoldovi povedlo zachránit Thomase jako kojence, zatímco jeho rodiče v domě uhořeli. To bylo v roce 1976 a děj se odehrává ve dvou liniích - v roce 1982 a 1997. Thomas považuje Arnolda za hrdinu, zatímco Victor na něj má jiný názor. Arnold je totiž ožrala, násilník a opustil svého vlastního syna, a hlavně mlátil jeho matku. Thomas a Victor jsou tedy sousedé a známí a jejich přátelství je celkem zvláštní - baví se spolu, ale moc si nerozumějí. Jednoho dne přijde zpráva, že Arnold zemřel ve Phoenixu v Arizoně, kde žil v karavanu poté, co opustil Victora a jeho matku Arlene. Victor má vyzvednout jeho popel, a Thomas mu nabídne, že zaplatí výdaje za cestu. Cestu absolvují dálkovým autobusem a stihnou při tom urazit pěknou bělošku a nechat se vystrašit dvěma burany. Oba hoši hledají svou identitu a i když jsou oba indiáni, tak jsou mezi nimi velké rozdíly. Victor je více stoický a má výraz válečníka, a Thomas je zase tradiční a romantický, protože už dvěstěkrát viděl Tanec s vlky. Jejich dichotomie je patrná v celém filmu a vede k tomu, že Victor je podrážděný z Thomase a Thomas je naopak fascinován Victorem. Kamarádi dorazí do Phoenixu a zde musí čelit svým rozporuplným pocitům ohledně otce a vlastní identity. Otec měl mladou a hezkou přítelkyni (nechápu, vždyť to byl vyžraný ožrala) Suzy Song, která jej brala jako otcovskou postavu. Ale hlavní je skandální odhalení, že Arnold odpálil ohňostroj, který způsobil požár, jenž zapálil Thomasův dům. No a nakonec si všichni tak nějak vzájemně začnou rozumět a pochopí toho druhého. Občas jsem se zasmál, občas jsem se nudil a občas jsem se nestačil divit, jaká jsou ti indiáni paka.  (09.06.2023)

Tenhle film jsem viděl ještě v minulém tisíciletí, nejspíš v Aeru na Žižkově, a až dodnes, kdy jsem si dal repete, jsem si ho docela dobře pamatoval. Některé filmy se holt člověku vryjí do paměti, ačkoliv Victor a Thomas, mladí kluci z rezervace, se příliš nepodobají těm pomalovaným ječícím divochům na koních, s luky, šípy a tomahawky, které jsem v dětství tak bezmezně obdivoval. Popravdě mě ale druhá projekce už neoslovila tolik jako ta první, dávám přednost trochu vážnější notě, a odlehčená a úsměvná forma filmu na mě byla místy až příliš komediální a cukrkandlová, stejně jako dialogy a hlášky Victora a Thomase byly často až příliš vyumělkované. Ale za úplně největší průser považuju tu děsivou paruku, kterou tvůrci narazili na hlavu jakoby ostříhanému Victorovi, tenhle neestetický detail mi závěr filmu docela otrávil. Na druhou stranu se pak filmu i přes svou zkratkovitost, grotesknost a nadsázku podařilo výborně vykreslit realitu života v takové indiánské rezervaci, i pocity Indiánů mimo ni, je holt znát, že ho psali i režírovali domorodci. (08.11.2022)

Film, který natočili indiáni, hrají v něm indiáni, je o indiánech a je pro... indiány? Ani ne. Kouřové signály by za běžných okolností byly průměrným nezávislým filmem o klucích, kteří si na cestě ke kamarádství museli projít několika peripetiemi poděděných po předcích. Díky prostředí indiánské rezervace, v níž se jiní lidé na věci dívají jinak (a přesto tolik stejně), je však vyprávění o otcovské lásce, chybě, odpuštění a vlastní identitě netuctové. Netroufám si soudit, zda je místy opravdu tak teatrální, jak se zdá. V první řadě je lehké, chápavé a v nejlepším možném smyslu slova zadostiučiňující. Nevšední zážitek vítězí. (27.02.2012)