Waterloo
Waterloo
Waterloo
Waterloo
Waterloo
Režie:
Sergej BondarčukScénář:
H.A.L. CraigKamera:
Armando NannuzziHudba:
Nino RotaHrají:
Rod Steiger, Christopher Plummer, Orson Welles, Jack Hawkins, Virginia McKenna, Dan O'Herlihy, Rupert Davies, Philippe Forquet, Gianni Garko, Ivo Garrani (více)Obsahy(2)
20. 4. 1814, Fontainebleau. Napoleon Bonaparte je po porážce u Lipska donucen svými maršály k abdikaci a nucenému vyhnanství na ostrov Elba. Odtud se ale po necelém roce vrací a nastává období posledních sta dnů jeho vlády. Období bouřlivé, které začalo obnoveným slibem věrnosti jeho bývalých vojáků, pokračovalo vyhnáním krále z Paříže a skončilo rychlým tažením do Belgie a závěrečnou osudovou bitvou u Waterloo. Italský koproducent snímku Dino de Laurentiis pojal záměr zadat tuto látku právě režisérovi Sergeji Bondarčukovi po zhlédnutí jeho velkolepého zpracování Vojny a míru – a Bondarčuk nezůstal své pověsti nic dlužen. Historicky věrné zpracování, epická výprava, dokonalé kostýmy, skvělý hudební doprovod Nina Roty a hlavně 17 000 statistů ve strhujícím zpracování samotné bitvy činí ze sledování tohoto filmu-monumentu skutečný zážitek. (Česká televize)
(více)Recenze (148)
Velkolepá výprava jak už to u ruských velkofilmů bývalo, tentokrát okořeněná Rodem Steigerem v roli Napoleona Bonaparta a dalšími "západními" hvězdami. Vzniklo velmi kvalitní dílo, na které jsme dokonce chodili povinně se školou :) Na rozdíl od "Osvobození Prahy" apod. to byl balzám. V roli krále Ludvíka hrál Orson Welles, ale přiznám se že to mi tenkrát fakt nic neřeklo. Že je to slavný "Občan Kane" jsem se dověděl až mnohem později. ()
Doteď nechápu, jak se něco podobného dalo natočit. Ale dalo, a navíc to Bondarčuk už měl nacvičené:) Ve Waterloo už se nepouštěl do uměleckých nepředložeností jako ve Vojně A Míru, respektive se velmi mírnil, takže je to podstatně stravitelnější záležitost. Byť úvodní emočně vypjatý (původně jsem chtěl napsat pološílený) monolog Roda Steigera mě poněkud znejistěl;) Waterloo je velkolepá a úžasně obsazená věc, obsahující všechny vděčné historické zkazky o Napoleonovi a jeho tažení, a po stránce hereckých výkonů mu nelze nic vytknout. Ostatně to ani po stránce technické - ty letecké záběry bitevního pole s formacemi pěchoty a jízdy halícími se do dýmu ze střelného prachu jsou neskutečné. Řemeslo at its finest a v pohodě přežitelné víc než dvě hodiny historického válečného filmu - bohatě stačí na 80%. ()
║Rozpočet $25miliónov║ ()
Bondarčuk co se velkoleposti a důrazu na detail týče má konkurenci jedině sám v sobě. A to je svým způsobem chyba, protože Waterloo je v zásadě naprosto stejně pojaté i servírované jako třetí část Vojny a míru s bitvou u Borodina. Od režiséra Bondarčukových kvalit bych přeci jen čekal něco jiného než co již jednou nabídl. A že to umí i jinak dokázal právě ve Vojně a míru, kde co bitva, to zcela jiný šálek kávy. Aby ovšem nedošlo k omylu, toto mé hnidopišské povzdechnutí bere za své ve světle neskutečné práce kamery a celé druhé poloviny s bitvou samotnou. Naprosto geniání je především "strategický" nadhled. Podivuji se, že to snad až na Stonea v Alexanderovi nikdo nezopakoval. Opravdový problém je tedy pouze v Rodu Steigerovi, který Napoleona příliš nezvládá. V abdikační předtitukové scéně zbytečně teatrálně tlačí na pilu a je tak mnohdy spíše karikaturou Bonyho než jeho nejlepším představitelem. I když i on rozhodně má své silné momenty. Krom toho naprosto nechápu jak jde dohromady "rovnice" Bonaparte + Bondarčukova snaha o naprostou historickou věrnost i toho nejposlednějšího stébla trávy + angličtina(!). Přesným opakem Steigera jsou pak Welles (navzdory minimu času na plátně) a Christopher Plummer, který již od začátku nemohl být lepší. ()
Impozantní bitevní rekonstrukce od nadšenců, o tom žádná, ale jako svébytný film tolik neobstojí - výstavba před střetem se vleče, nejste-li předem v obraze a chcete se zorientovat v konfliktu, charakteru a motivaci jednotlivých postav vojevůdců, nahlédnout do mocenských poměrů, velká spokojenost vás tu nečeká. Jinak solidně obsazená a pěkná cesta do doby, než staré romantické představy o válce nadobro smetl tvrdý efekt průmyslové revoluce. ()
Absolutní zážitek, který zatlačí hluboko do sedačky. Přitom zdaleka nejen kvantitativní machrovinky, ale i úžasná Bondarčukova režie, která kontrastu člověk/armáda skvěle využívá a v úžasně komponovaných záběrech na hranici pochopení uhrane jako nic srovnatelného. ()
Čtyři a půl - leč tady zaokrouhlím nahoru. Vrcholná éra skvělých "sovětských" filmů. Velkolepé, rusky viděné a pojaté. Mnoho lze vyčítat - ale u těchhle filmů ptám se PROČ? - - - P.S. Kdysi v první půli >sedmdesátek< pouštěli tyhle historické veleskvosty (spolu s filmem "Vojna a mír" od téhož) ze 70mm promítaček na obrovské plátno i v tuzemských kinech, v Brně konkr. v kině Panorama Jadran... Úžasné filmové zážitky... Jojo, chtělo by se to všechno vidět znovu, leč v dnešních >multikinech< už na něco takového holt nejsou zařízení... :-/ . . . Fyzicky ani duševně... ;-) ()
Velkofilm podle mých představ, jmenuje se Waterloo, a je skutečně o Waterloo (ne žádný příběh, na jehož pozadí by se bitva odehrávala). Zvláště potěšující je, že film působí přesvědčivě i po více než 30 letech, na rozdíl od mnoha jiných z té doby a koneckonců i dnešních. Velkolepé, skvěle zrežírované a nasnímané, poměrně věrné, technicky precizní a zahrané. Zvláště mě překvapil skvělý zvuk, nevím, nakolik to je práce při převodu na dvd, ale působí velmi dynamicky. Autoři dnešních velkofilmů by si měli vzít z Bondarčuka poučení, jak natočit BITVU. ()
Peníze italského producenta a Bondarčukova schopnost zvládat monumentální scény se šťastně spojily a daly vzniknout velkolepé rekonstrukci jedné z nejslavnějších bitev historie. Dost možná je to vrchol svého žánru, protože dnes už takový válečný velkofilm s mnohatisícovým komparzem může vzniknout snad jedině v Číně, a to je přece jen úplně jiný kulturní okruh. Osobně mám s tímhle stylem filmařiny trochu problém. Je to moc velké, utápí se v tom jednotlivec, oko kamery zálibně spočívá na pochodujících formacích, vlajících praporech, pestrobarevných uniformách a slavných vojevůdcích. Jen ty sovětské uniformy plné metálů tam chybí. Svým způsobem to opravdu připomíná sovětskou společnost a její pohrdání jednotlivcem. Výborná kamera, silné herecké obsazení, osobně nemám ani problém s výkonem Roda Steigera, který Napoleona ztvárnil jako poněkud psychicky labilního vyčerpaného muže za zenitem. Celkový dojem: 80 %. ()
Vskutku velkolepá a poctivá filmařina. Nejdříve jsem si posteskl, že Napoleona nehraje Herbert Lom, který ve Vidorově verzi Vojny a mír (tu Bondarčukovu paradoxně neznám) byl právě v této roli výborný, ale brzy mě Rod Steiger přesvědčil o tom, že on je ta pravá volba a jeho velmi uvěřitelné herectví si plně získalo moje sympatie. Jeho souboj s Christopherem Plummerem stál zato, ale šlo tu především o bitvu monstrózních rozměrů, ktetá nemohla žádného příznivce válečné filmové tvorby nechat chladným. Kvůli trochu rozvleklé zhruba první půli to na plný počet není, ale poctivé 4* jsou to každopádně. ()
„Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů.. ()
Ohlas oskarové VÁLKY A MÍRU vedl k rozhodnutí převést do filmu - už nad rámec Tolstého literární předlohy - i závěr Napoleonovy politické dráhy. Jakkoliv WATERLOO nedosahuje úrovně předcházející epopeje (vycházím z vlastních vzpomínek a dojmů z té doby), v dostupných srovnatelných kontextech skvěle reprezentuje mimořádně vysokou úroveň tehdejšího sovětského a také světového válečného historického filmu. Bondarčukovo poctivé - byť i nákladné - filmové nastudování doby těsně předpočítačové v bitevních scénách, krajinných záběrech, znamená - máme-li mysli hodnotu nebo kvalitu takovéhoto přístupu - zhruba totéž jako poměr (vztah) ručně, strojově nebo roboticky vyrobené obuvi nebo kteréhokoliv jiného výrobku. Umělecká "rukodílná" výkonnost osobností, jejichž životy se již dávno uzavřely, ale které před čtyřiceti lety byly v plné síle, představuje další pozitivum tohoto zdařilého velkofilmu. Je nepochopitelné, že už dávno nebyl zveřejněn na DVD nosičích. (Každého svého povzdechu přirozeně lituji, nesnáším jeho suchou mentorující mravokárnost, ale jinou možnost nevidím; platí to tím spíš, vidíme-li, co všechno se na tyto nosiče dostává.) ()
Velkolepý dojem, že filmu se účastní stejný počet osob jako skutečné bitvy o Waterloo, tentokrát zastiňuje vše ostatní. I když žádné "ostatní" de facto není, což u filmu, jehož konec zná předem úplně každý, nemusí být to nejšťastnější scénáristické rozhodnutí. Doporučuju také prostudovat alespoň stručný manuál k oné bitvě, jinak vám může uniknout důležitost a fatálnost některých strategických rozhodnutí. Ale podobný film jako tento už se zkrátka NIKDY nenatočí. Ani v Číně. ()
Tak přesně takové by měly velkofilmy být: Velké! Skvělí herci, režisér, který se s tím zkrátka nebabral, dvacet tisíc komparzistů z řad Rudé armády, vynikající Rotův soundtrack... A pak samozřejmě TA bitva. Řež, kterou nám Bondarčuk ukazuje především jako souboj dvou stratégů, nemá chybu - záběry typu slow-motion útoku skotské kavalerie, "vítězného" pochodu francouzské Staré gardy nebo (věrohodně vystavěného) bojiště s perfektními formacemi snímaného z helikoptéry jednoduše nemají chybu. Steiger coby Napoleon skutečně válí (Už jen ta úvodní desetiminutovka!), Plummerův Welington je mu ale rovnocenným soupeřem. Vidět to v kině, by muselo být skutečně něco.__P.S. Levnoknižní DVD nabízí ohavné menu, lehce ořízlý obraz (není to naštěstí fullscreen, ale jak naznačují úvodní titulky, po stranách zkrátka kus filmu schází) vcelku obstojné kvality (ovšem žádný zázrak) a dá se snad i říci, že slušný zvuk. Zážitku to neuškodilo. ()
Prvotřídní film a řemeslně bezvadné. Celé je to dobře vymyšlené i natočené. Bitva je takřka dokonalá, herci jsou ozdobou filmu, věrné kulisy včetně kostýmů. ()
Rozťahaný a príliš pompézny úvod plný osláv a velebenia Napoleona ma príliš nenadchol. Jedine, ak by bol o polovicu kratší. Dialógov si vo filme neužijete a ja by som ich aspoň v prvej polovici vrelo privítal. Určite by to film trochu oživilo. Druhá polovica venovaná bitke pri Waterloo je niečo úžasné i na dnešnú dobu plnú trikov, nie to ešte na rok 1970! Davové scény s tisíckami komparzistov sú skvelé, do toho množstvo koní a strašného blata a špiny, ktoré sa stalo Napoleonovým druhým nepriateľom. Tak famóznu a dlhú bitvu len tak skoro v inom filme neuvidíte. Až od druhej polovice filmu som začal chápať, že Bondarčuk nechcel veľmi rozoberať osobu Napoleona, zaujímala ho iba rekonštrukcia bitky pri Waterloo a to čo jej predchádzalo. Stačilo trošku zaujímavejšie a pestrejšie vyskladať prvú hodinu filmu a bola by to nezabudnuteľná a určite uznávaná historická dráma. Samozrejme skvelý R. Steiger....80%. ()
Čistý monumentalizmus. Klasický príbeh chýba. Prvú hodinu sa vymýšľa taktika a tú druhú sa spustí najväčšia neCGI bitka, akú som videl. Niektoré zábery a pasáže doslova berú dych a medzi tým prebieha, medzi dvomi veliteľmi, komorný súboj ideí na diaľku Ako sa dá vlastne niečo také urežírovať? Vidieť to v kine na veľkom plátne, tak si ešte dva týždne po projekcii odlepujem čeľusť od podlahy. 10/10 ()
Drobná historická vsuvka o tom jak psaly pařížské noviny o Napoleonovi:Netvor unikl z Elby. Vlkodlak přistál u Cannes. Nestvůra dorazila do Grenoblu. Tyran je v Lyonu. Bonaparte se blíží. Napoleon bude zítra v našich branách. Jeho veličenstvo je v Paříži. Tak teď k Bondarčukově filmu. V s porovnáním s ním, co se bitevních scén týká (díky komparsu sovětské armády), je většina filmu o napoleonských válkách jen málo obsazenými divadelními představeními. Dokáže tomu konkurovat jen Vojna a mír a tedy tu, kterou natočil taky Bondarčuk a možná ještě Vidora Kinga. Film nemá jen bitvu, ale i dobře propracované a zajímavé postavy. Bondarčukovi se to zkrátka povedlo. Ta jeho verze je tak mezinárodní, že jsem ji dlouho považoval za britskou a ne sovětsko-italskou. Finančně to možná bylo možná Waterloo, umělecký nikoliv. ()
Opravdu Velkofilm se vším, co má mít, bravurní pevnou režií, s výraznými herci, dobrým scénářem a výpravou. Rozhodně stojí za vidění... ()
Související novinky
Stalingrad jako nejdražší ruský velkofilm
Syn slavného Sergeje Bondarčuka Fjodor to slušně rozjel a daří se mu kráčet v otcových šlépějích – přinejmenším co se rozmachu jeho filmů týče. Po afgánské akci 9. rota a dvoudílném sci-fi velkofilmu… (více)
Úžasně geniálně natočený historický film! Sergej Bondarčuk předvedl tehdejšímu filmovému světu něco, co si mohl dovolit jen režisér, který měl za zády neuvěřitelné možnosti socialistické kinematografie. Jistě, ta dokázala ve většině plodit příšerné ideologické paskvily, ale pokud tyto možnosti mohl využít skutečný filmový tvůrce, děly se věci. Waterloo je tak dodnes filmem, který ohromí a má spoustu nepřekonatelných NEJ. Byl použit největší živý kompars pro filmové bitevní scény, a to zejména proto, aby bylo možné točit bitvu z nadhledu, z leteckých záběrů. Osobně jsem si teprve u tohoto filmu, z takto se shora natočenými záběry, dokázal představit, jak vypadala karé obrana (sestavení do čtverců) pěchoty proti jízdě. Vojenští nováčci v počtu cca 23 000 (aspoň tento počet byl uváděn nejčastěji) místo na skutečnou vojnu, narukovali rovnou na „vojnu“ filmovou. To proto, aby nenačichli moderním výcvikem. Otázkou je jest-li pro ně ta filmová vojna, která trvala několik měsíců, nebyla horší, než by byla ta skutečná. Byly pro ně ušity skutečné repliky historických uniforem, vyrobeny funkční repliky pušek, děl a chladných zbraní. Vojáci byli cvičeni podle historických vojenských cvičebních řádů, a to hned tří armád – francouzské, anglické a pruské, a navíc na několik druhů zbraní. Rozděleni byli jen na pěší a jízdu. Jinak u pěších museli zvládnou všichni všechno, včetně obsluhy děl a u jízdy také. Přestože se jednalo o tak obrovský kompars, na pokrytí celého počtu všech armád u Waterloo a druhů zbraní, by pochopitelně nestačil a o počítačových dokreslovačkách si nemohl Bondarčuk v roce 1970 nechat ani zdát. (Ještě, že PC nemohl používat! Jeho Waterlo by zřejmě dnes nepůsobilo dojmem, že se filmaři, jakýmsi strojem času, přenesli do doby bitvy a tam ji snímali li-fe. U Tróji či Alexandra Velikého jsem tento pocit rozhodně neměl. Především „vyžehlená“ počítačová Trója, svítící barvotiskovou novotou, mi přišla úsměvná.) Vidíte-li ve filmu zahajovací salvu francouzské artilerie v předlouhé řadě cca dvou set děl, vidíte skutečné funkční repliky děl a slyšíte autentickou ozvěnu, kterou právě taková salva vyvolávala. Jen dělostřelecké granáty byly samozřejmě slepé. Další NEJ filmu Waterloo - realistické vymodelování bitevního pole 1:1. Bylo jasné, že točit tuhle rekonstrukci bitvy přímo u Waterloo, je zhola nemožné, a nemožné to bylo i kdekoliv jinde - vyjma tehdejšího SSSR. V rozdělené Evropě železnou oponou nebylo možné přesouvat kontingent 23 000 ruských vojáků. Krajina u Waterloo se tedy postavila na Ukrajině. Dva měsíce jezdily nákladní vozy a vršily kopec Mont-Saint-Jean, na kterém stál Wellington. No a protože Bondarčuk byl perfekcionalista a chtěl věrohodně natočit známou skutečnost, že Wellington poschovával pluk Skotů ve vzrostlém obilí, jako překvapení pro útočící Francouze, obílí se zasadilo a se záběry této části bitvy se čekalo až dozraje. Předtím byl ještě celý uměle vytvořený kopec zatravněn. V měřítku 1:1 byl také postaveny dvorece Hougoumont, Haie Sainte a Belle-Aliance, o který se po celou bitvu sváděly urputné boje. Je historicky notoricky známou reálií, že Napoleon prohrává bitvu v okamžiku, kdy na bojiště místo očekávaného Napoleonova Maršála Grouchyho překvapivě dorazí Prusové, které tento Maršál měl pronásledovat. Jen odborníkům je pak známo, že Prusové se na bojišti zjevují vyjíždějíce z lesa. Bylo tedy, i s kořeny a za pomoci vojenských vrtulníků, vytrháno cca 1500 jehličnanů a tento les z nich, opět pomocí vrtulníků „vysázen“ na modelu bojiště u Waterloo! Inu mocná a hlavně finančně bezedná sovětská kinematografie. A nyní další lahůdky. Někdo v komentářích k filmu se vyjádřil že Rod Steiger, jako Napoleon, ni moc. Opak je pravdou! Napoleon v podání Roda Steigera je považován za vůbec nejlepší ztvárnění této postavy, dodnes nepřekonané. Steiger měl životní sen si právě Napoleona zahrát a proto přímo řičel nadšením, když mu tuto roli Bondarčuk nabídl. V té době však už měl podepsanou smlouvu na nějaký TV seriál. Okamžitě ji vypověděl, což ho stálo nemalé peníze. Kdo něco ví o Napoleonovi, musel jej v podání Steigera mít přímo před očima jako živého. To nebyla postava z většiny dnešních takyhistorických filmů, kdy vidíte jen současníky oblečené do kostýmu a máte spíš pocit, že jste na maškarním plese. Steiger měl Napoleona dokonale nastudovaného! Byl jsem na festivalu v Karlových Varech, kdy Bondarčuk popisoval závěrečnou scénu filmu, kde ve tmě a v dešti stojí Napoleon u stromu a je vyzýván pobočníkem, aby urychleně odjel z bojiště nebo bude zajat. Zvuk se točil živě a Steiger zahrál tuhle scénu takovým způsobem, že filmový štáb zapomněl na to, že se jede naostro a roztleskal se jako na divadle. Volba Steigera do role Napoleona stála produkci jednoho koprodukčního partnera. Produkce filmu byla od počátku koncipována jako koprodukce Itálie-Francie a SSSR. Francouzi se však urazili, že do role Napoleona nebyl zvolen francouzský herec a z koprodukce odstoupili. Samozřejmě, že filmu prospělo i velké hvězdné obsazení dalších rolí, a to především Wellingtona. A jak se říká, není malých rolí, zvláště když se jedné z nich chopila taková hvězda, jakou byl Orson Welles. Ludvík XVIII. v jeho podání byl dokonalý! Ale abych jen nechválil. Film má i několik pih na kráse. Předně je na několika místech filmu poznat, že Bondarčuk musel udělat úlitbu směrem k táboru socialismu, kdy Napoleona nemohl zas až tak glorifikovat. Je škoda, že si k takovému předvedení Bondarčuk pomohl poněkud zpřeházením časového toku. V Grenoblu na balkóně Napoleon rozhodně nekřičel: „Já jsem Francie!“ To je věta z období vrcholného císařství. No, odpustil jsem mu to za větu podobenství, kterou zařadil na konec filmu do komentáře mimo obraz: „A přikovají vás ke skále jako Prométhea a vzpomínka na vaši slávu a velikost vám bude rvát vnitřnosti“. Tím pro mě Bondarčuk jasně vyjádřil, jak Napoleona vnímal. No řekněte, dají se slova antického podobenství o slávě a velikosti, použít třeba na Hitlera? Nevěrohodně také působí snaha dávat tehdejším vojákům do úst věty jako – proč se zabíjíme apod. Osobně je pro mě i poněkud přehnaná „citlivost“ Wellingtona procházejícího bitevním polem a pronášejícího větu, že nejhorší po bitvě prohrané je bitva vyhraná. Tento britský aristokrat rozhodně nebyl takto útlocitný – několik měsíců po Waterloo utopil v krvi povstání rolníků v Anglii. Na rozdíl od bitvy se Bondarčuk nedrží historie při prvním střetnutím Napoleona po vylodění. Nestál proti němu slavný maršál Ney, to bylo až později. Film Waterlo považuji dosud za nepřekonatelný historický válečný film a zasloužil by si obnovenou premiéru v kinech. Počítačovými triky ve filmech odkojená mládež by zapomněla sahat do pytlíků pro popcorn a srkat colu! () (méně) (více)