PaRi

Tak tenhle film svoji filosofií a provedením považuji i dnes za nedostižný vzor. Pokud se někdo u sledování tohoto filmu nudí, vina rozhodně není na straně tvůrců a už vůbec ne v jeho stáří! Víc než 10 let po jeho uvedení se nikdo ve světě neodvážil přijít s vážnější filmovou sci-fi. Je neuvěřitelné vidět grafiku obrazovek ve vesmírné lodi a nakonec při pádu do černé díry u vědomí toho, že počítačová animace neexistovala a vše je animováno klasickou metodou, tedy ručním kreslením. Je úžasné vidět přistání na Měsíci, kdy máte pocit, že tam opravdu jste. A je naprosto zcestné dívat se na tento film, vytvořený pro panoramatické plátno na formátu 70 mm filmu, na televizní obrazovce např. s úhlopříčkou 92 palců! Kdo viděl velká plátna mistrů v Louvru a pak je viděl v reprodukcích v knize – ví o čem je řeč. První, kdo se pokusil prolomit ohromení z tohoto filmu, byl až George Lucas s Hvězdnými válkami. Co si o nich myslím naprosto koresponduje s tím, jak se vyjádřil Stanley Kubrick – lépe bych to nezformoval a tak jej budu částečně citovat: „Tihle hollywoodští chlapci dostali žánr sci-fi, a film vůbec, do roviny, že už se filmem nedá vyjádřit žádná závažná myšlenka.“ Jak se někdo trefně vyjádřil v nekrologu při úmrtí Kubricka, tento velikán dostal ony hollywoodské chlapce i po smrti. Nestačil již natočit svůj scénář o umělé inteligenci a tak se jej ujal Steven Spielberg ve své úpravě a vznikl zcela průměrný film. Někdo se v komentářích vyjádřil, že kniha byla lepší. Arthur C. Clark ale nejprve vytvořil spolu s Kubrickem scénář k filmu na základě své povídky a až po uvedení filmu a jeho kolosálního úspěchu vydal knihu. Narazil jsem na internetu na famózní hodnocení tohoto filmu. Plně rezonuje s tím, jak vnímám film já a protože můj výše uvedený komentář je proti tomuto textu slabý čajíček, rozhodl jsem se, že hodnocení sem překopíruji. Díky pane K. Browne a Jarmilo Bambuchová. 2001: Vesmírnou odyseu je třeba chápat jako intelektuální počin spíše než přímou zábavu, neboť Kubrick zde pouze využívá kulisy sci-fi a klade závažné otázky vědomí, existence a inteligence. Fanoušci akce se nedočkají výstřelů a explozí, Odysea je záměrně odměřené dobrodružství mysli, které vyžaduje trpělivost, zamyšlení a sebepoznání. Jak je známo, režisér odmítl podat svou interpretaci filmu, chtěl diváky přimět k vyvození vlastních závěrů. Krátce řečeno, film od svých diváků vyžaduje vysokou úroveň přemýšlení a inteligence, což se v moderní filmařině zřídka vidí. S jistotou mohu říci, že kolem Vesmírné odysey je téměř vše podnětné a netypické. Postavy jsou až bolestně naturalistické, vztahy jsou chladné a skličující a konec je mnohoznačný a experimentální. Kubrick se brzy rozhodl, že film bude především neverbální zážitek a výsledkem je tajemný a podivuhodný tichý snímek. Ticho je zdůrazněno klasickou hudbou, technickým vtipkováním astronautů, hučením a zvuky lodi a HALovým příjemným hlasem. Kubrick je jediný režisér, u jehož filmů se cítím jako loutka na provázcích a toto je jediný film, po kterém se mi hlava točí kolem dokola po každém jeho shlédnutí. Vždycky si myslím, že už už prstem vnímám puls Kubrickova metodického šílenství, pak si ale opět uvědomím, že myšlenky v tomto filmu asi nikdy zcela nepochopím. V naší technologicky pokročilé době mě neustále ohromuje, že futuristický snímek vytvořený v roce 1968 je stále ještě jeden z nejpřesvědčivějších filmových labyrintů všech dob. Už před lety jsem vzdal hádky o podstatě filmu s těmi, kdo jej považují za zdlouhavý a úmorný. Smířil jsem se s tím, že film bude navždy rozdělovat diváky na ty, kteří jej milují a ty, kteří jej nesnesou. Ať už si o něm vy osobně myslíte cokoliv, 2001: Vesmírná odysea vám bude po shlédnutí doslova strašit v hlavě. Myslím si ale, že 2001-ku by měl každý filmový fanoušek vidět alespoň jednou za život. Jarmila Bambuchová (Zdroj Kenneth S. Brown) To že bude tento film diváky rozdělovat je fakt a vidíme to ve zdejší diskusi. Co mne ale bere je to, že si ten, který dílo nechápe neřekne – bude to asi ve mne, ne v tvůrci a odvažuje se tu vyzvracet na genialitu hodnocením takto velkého díla jako odpad. No nic, dává tím známku sobě, ne dílu! (PPR doplnil 6. 1. 2016 )

Jsou filmy, které už podruhé vidět nemusím, a stále příbývá těch, které nechci vidět ani jednou. Ani nespočítám kolikrát jsem Sedm statečných viděl a rozhodně tenhle film můžu vidět opět znovu. A to ve filmu jediným trikem je ostrý střih a prolínačka.

Tak tenhle film je samozřejmě perlou mé videotéky a řadím jej k absolutní špičce žánru. Film, který můžete vidět mnohokrát a vždy je to znovu zážiek. Nezapomenutelná je obzvlášť sekvence detailů ze začátku filmu za doprovodu pouze vrzajícího vodojemu a bzučící mouchy.

Velmi dobře udělaná sci-fi. Patří k mým oblíbeným. Rozhodně ji řadím výše než Hvězdné války. Jen ten konec mi trochu připadá americky kýčovitý. To si mohl Spieelberg odpustit.

Člověka mimoděk bere hrdost, že tenhle skvělý režisér je Čech. A to ho komouši vyštvali do emigrace. Osobně si myslím, že o Mozartovi už nikdy nikdo nemůže natočit poutavější film. Forman měl vždy nos na téma a na lidi. Věděl i koho přizvat jako scénáristu.

Inu, můj velmi oblíbený režisér a doba secese. Připočteme-li k tomu výbornou literární předlohu génia pábitelů, skvělé herecké obsazení a hudbu, pak nemohlo vzniknout nic jiného, než nadčasové dílo, které si mohu pustit vždy znovu a znovu.

Tenhle film, je černobílou básní filmového plátna, která působí, a věřím, že působit bude, nadčasově. Když se tento film promítal na festivalu v Moskvě v polovině devadesátých let minulého století, mohli nadšení Moskvané přítomného Františka Vláčila umačkat, takže jej nakonec museli pořadatelé vyvést zadním vchodem. Inu setká-li se geniální spisovatel s geniálním filmařem, musí vzniknou něco výjimečného. Zde hodnotící Galadriel a Duglasovi bych chtěl říci, že pokud se u tohoto filmu nudili, musí příčinu hledat u sebe. Prostě tenhle film není a ani nebyl dělán pro většinového diváka a většinového diváka naší doby už vůbec ne. Ale to už tak bývá - velká divácká úspěšnost bývá často v nepřímé úměře k hodnotě díla a jeho nadčasovosti. Výborných komentářů je zde hodně. Za nejhorší považuju komentář od Crawler-D, dosmen, Tsuki, gijm.

Chcete-li se seznámit dokonale s výtvarností secese, pak si určitě pusťte tenhle snímek.

Naprosto skvělý nápad nechat natočit olympiádu významnými režiséry. Pohled Formana na desetiboj vás pobaví. Je to mistrně sestříháno s vynikajícím vtipem za využití kontrapunktu zvuku a obrazu.

Úžasně geniálně natočený historický film! Sergej Bondarčuk předvedl tehdejšímu filmovému světu něco, co si mohl dovolit jen režisér, který měl za zády neuvěřitelné možnosti socialistické kinematografie. Jistě, ta dokázala ve většině plodit příšerné ideologické paskvily, ale pokud tyto možnosti mohl využít skutečný filmový tvůrce, děly se věci. Waterloo je tak dodnes filmem, který ohromí a má spoustu nepřekonatelných NEJ. Byl použit největší živý kompars pro filmové bitevní scény, a to zejména proto, aby bylo možné točit bitvu z nadhledu, z leteckých záběrů. Osobně jsem si teprve u tohoto filmu, z takto se shora natočenými záběry, dokázal představit, jak vypadala karé obrana (sestavení do čtverců) pěchoty proti jízdě. Vojenští nováčci v počtu cca 23 000 (aspoň tento počet byl uváděn nejčastěji) místo na skutečnou vojnu, narukovali rovnou na „vojnu“ filmovou. To proto, aby nenačichli moderním výcvikem. Otázkou je jest-li pro ně ta filmová vojna, která trvala několik měsíců, nebyla horší, než by byla ta skutečná. Byly pro ně ušity skutečné repliky historických uniforem, vyrobeny funkční repliky pušek, děl a chladných zbraní. Vojáci byli cvičeni podle historických vojenských cvičebních řádů, a to hned tří armád – francouzské, anglické a pruské, a navíc na několik druhů zbraní. Rozděleni byli jen na pěší a jízdu. Jinak u pěších museli zvládnou všichni všechno, včetně obsluhy děl a u jízdy také. Přestože se jednalo o tak obrovský kompars, na pokrytí celého počtu všech armád u Waterloo a druhů zbraní, by pochopitelně nestačil a o počítačových dokreslovačkách si nemohl Bondarčuk v roce 1970 nechat ani zdát. (Ještě, že PC nemohl používat! Jeho Waterlo by zřejmě dnes nepůsobilo dojmem, že se filmaři, jakýmsi strojem času, přenesli do doby bitvy a tam ji snímali li-fe. U Tróji či Alexandra Velikého jsem tento pocit rozhodně neměl. Především „vyžehlená“ počítačová Trója, svítící barvotiskovou novotou, mi přišla úsměvná.) Vidíte-li ve filmu zahajovací salvu francouzské artilerie v předlouhé řadě cca dvou set děl, vidíte skutečné funkční repliky děl a slyšíte autentickou ozvěnu, kterou právě taková salva vyvolávala. Jen dělostřelecké granáty byly samozřejmě slepé. Další NEJ filmu Waterloo - realistické vymodelování bitevního pole 1:1. Bylo jasné, že točit tuhle rekonstrukci bitvy přímo u Waterloo, je zhola nemožné, a nemožné to bylo i kdekoliv jinde - vyjma tehdejšího SSSR. V rozdělené Evropě železnou oponou nebylo možné přesouvat kontingent 23 000 ruských vojáků. Krajina u Waterloo se tedy postavila na Ukrajině. Dva měsíce jezdily nákladní vozy a vršily kopec Mont-Saint-Jean, na kterém stál Wellington. No a protože Bondarčuk byl perfekcionalista a chtěl věrohodně natočit známou skutečnost, že Wellington poschovával pluk Skotů ve vzrostlém obilí, jako překvapení pro útočící Francouze, obílí se zasadilo a se záběry této části bitvy se čekalo až dozraje. Předtím byl ještě celý uměle vytvořený kopec zatravněn. V měřítku 1:1 byl také postaveny dvorece Hougoumont, Haie Sainte a Belle-Aliance, o který se po celou bitvu sváděly urputné boje. Je historicky notoricky známou reálií, že Napoleon prohrává bitvu v okamžiku, kdy na bojiště místo očekávaného Napoleonova Maršála Grouchyho překvapivě dorazí Prusové, které tento Maršál měl pronásledovat. Jen odborníkům je pak známo, že Prusové se na bojišti zjevují vyjíždějíce z lesa. Bylo tedy, i s kořeny a za pomoci vojenských vrtulníků, vytrháno cca 1500 jehličnanů a tento les z nich, opět pomocí vrtulníků „vysázen“ na modelu bojiště u Waterloo! Inu mocná a hlavně finančně bezedná sovětská kinematografie. A nyní další lahůdky. Někdo v komentářích k filmu se vyjádřil že Rod Steiger, jako Napoleon, ni moc. Opak je pravdou! Napoleon v podání Roda Steigera je považován za vůbec nejlepší ztvárnění této postavy, dodnes nepřekonané. Steiger měl životní sen si právě Napoleona zahrát a proto přímo řičel nadšením, když mu tuto roli Bondarčuk nabídl. V té době však už měl podepsanou smlouvu na nějaký TV seriál. Okamžitě ji vypověděl, což ho stálo nemalé peníze. Kdo něco ví o Napoleonovi, musel jej v podání Steigera mít přímo před očima jako živého. To nebyla postava z většiny dnešních takyhistorických filmů, kdy vidíte jen současníky oblečené do kostýmu a máte spíš pocit, že jste na maškarním plese. Steiger měl Napoleona dokonale nastudovaného! Byl jsem na festivalu v Karlových Varech, kdy Bondarčuk popisoval závěrečnou scénu filmu, kde ve tmě a v dešti stojí Napoleon u stromu a je vyzýván pobočníkem, aby urychleně odjel z bojiště nebo bude zajat. Zvuk se točil živě a Steiger zahrál tuhle scénu takovým způsobem, že filmový štáb zapomněl na to, že se jede naostro a roztleskal se jako na divadle. Volba Steigera do role Napoleona stála produkci jednoho koprodukčního partnera. Produkce filmu byla od počátku koncipována jako koprodukce Itálie-Francie a SSSR. Francouzi se však urazili, že do role Napoleona nebyl zvolen francouzský herec a z koprodukce odstoupili. Samozřejmě, že filmu prospělo i velké hvězdné obsazení dalších rolí, a to především Wellingtona. A jak se říká, není malých rolí, zvláště když se jedné z nich chopila taková hvězda, jakou byl Orson Welles. Ludvík XVIII. v jeho podání byl dokonalý! Ale abych jen nechválil. Film má i několik pih na kráse. Předně je na několika místech filmu poznat, že Bondarčuk musel udělat úlitbu směrem k táboru socialismu, kdy Napoleona nemohl zas až tak glorifikovat. Je škoda, že si k takovému předvedení Bondarčuk pomohl poněkud zpřeházením časového toku. V Grenoblu na balkóně Napoleon rozhodně nekřičel: „Já jsem Francie!“ To je věta z období vrcholného císařství. No, odpustil jsem mu to za větu podobenství, kterou zařadil na konec filmu do komentáře mimo obraz: „A přikovají vás ke skále jako Prométhea a vzpomínka na vaši slávu a velikost vám bude rvát vnitřnosti“. Tím pro mě Bondarčuk jasně vyjádřil, jak Napoleona vnímal. No řekněte, dají se slova antického podobenství o slávě a velikosti, použít třeba na Hitlera? Nevěrohodně také působí snaha dávat tehdejším vojákům do úst věty jako – proč se zabíjíme apod. Osobně je pro mě i poněkud přehnaná „citlivost“ Wellingtona procházejícího bitevním polem a pronášejícího větu, že nejhorší po bitvě prohrané je bitva vyhraná. Tento britský aristokrat rozhodně nebyl takto útlocitný – několik měsíců po Waterloo utopil v krvi povstání rolníků v Anglii. Na rozdíl od bitvy se Bondarčuk nedrží historie při prvním střetnutím Napoleona po vylodění. Nestál proti němu slavný maršál Ney, to bylo až později. Film Waterlo považuji dosud za nepřekonatelný historický válečný film a zasloužil by si obnovenou premiéru v kinech. Počítačovými triky ve filmech odkojená mládež by zapomněla sahat do pytlíků pro popcorn a srkat colu!