Amityville: Dollhouse

„Amityville: Dollhouse“ rozhodně patří k tomu lepšímu, co bylo v sérii „Amityville“ natočeno, což je velmi povzbuzující, protože pět filmů před tímto opravdu za moc nestojí. „Amityville: Dollhouse“ nedosahuje kvalit prvních dvou filmů, ale přesto budete mít v některých scénách celkem příjemný hororový zážitek. Především proto stojí za to na tento film kouknout. (19.02.2015)

Po několika filmových průjmech v rámci série je Dollhouse téměř zjevením. Opět dokonale dodržuje zásadu nenávaznosti na předchozí části, ve zkratce - původní dům shořel i s předchozími majiteli, otec od nové rodiny vystavěl nový dům kolem zachovalého krbu a v požárpřeživší stodole nachází domeček pro panenky, který by jako z okna vypadl našemu starému známému stavení, ten daruje své malé dcerce a horor začíná.. Všichni členové rodiny počnou prožívat všelijaká dobrodružství, tak třeba dcerku díky domečku vystraší obří myš, otci se zdají hrůzné sny, matka ( macecha), kterou představuje krásná Starr Andreef začne toužit po svém nevlastním pubertálním synovi, ten po návštěvě hmyzu ve svém uchu musí navštívit ORL a syna macechy navštěvuje jeho umrlý otec. Vše spěje k epickému finále, kde se všichni střetnou s démonickým osazenstvem prokletého domu. Onu epiku si ale musíte představit v kontextu s domem pro panenky, kdo viděl např. Puppetmastera nebude překvapen vzezřením zplozenců pekla. Pokud tedy od tohoto filmu nečekáte důstojné pokračování skvělého Hororu v Amityville ( nečekal jsem) můžete se i příjemně pobavit, zklamalo mne vlastně jen !SPOILER! nenaplnění poloincestní touhy Starr Andreef, ale to je opravdu jen problém mé hormonální nerovnováhy. (02.01.2014)

Dollhouse mi dlouho unikal, což mě hrozně mrzelo a nakonec jsem zjistil, že to byla i škoda. Rozjezd je hodně zajímavý, plný dobrých nápadů, zajímavých masek a povedené atmosféry. Což na půlku devadesátých (nahá prsa!) let a po mnohých předchozích dílech série, potěší i překvapí zároveň. Ono to nakonec sice stejně sklouzne do té klasické, snad bych řekl až infantilní, jednoduchosti, ale jistou dobu to prostě těší a baví. (18.01.2015)

O desivých udalostiach, ktoré sa odohrali v sedemdesiatých rokoch minulého storočia v koloniálnom dome v luxusnej new yorkskej rezidenčnej štvrti Amityville na Long Islande sa natočilo mnoho snímkov. Niektoré sú fakt strašidelné horrory, iné za moc nestoja. V roku 1996 využil príležitosť priživiť sa na tejto téme aj akýsi Steve White. Natočil film "Amityville: Dollhouse". Bol to jeho prvý a zároveň aj posledný režisérsky počin. Už viac na režisérsku stoličku nesadol. Po zhliadnutí tohto titulu sa tomu vôbec nedivým. ** (12.11.2016)

Poslední ze „starých“ Amityvillů zkusil jít novou cestou. Zlé síly tentokráte umístil do domečku pro panenky coby miniatury skutečného domu, kam se nastěhuje nová rodinka. Postupem času začne jednotlivým členům domácnosti hrabat, což je motiv pro tuto sérii velmi typický. Tentokráte ale dostane zlo fyzickou podobu – třeba Jimmy začne komunikovat se svým zesnulým otcem, jehož mrtvolný kukuč je myslím ozdobou snímku. Také finále, ve kterém se objeví tři démoni opravdu pekelného vzezření, je výborné. Jenomže celé to působí velmi laciným dojmem, protože na rok 1997 je tohle už prostě málo. Kromě povedeného finále totiž film nemá atmosféru, je značně předvídatelný a rozhodně to není horor, u kterého by člověk výskal strachy. V rámci celé série ale představuje solidní průměr. (07.10.2012)