Reklama

Reklama

Panelové vztahy

(festivalový název)
  • Maďarsko Panelkapcsolat (více)

Obsahy(1)

Tretí film režiséra Bélu Tarra tematicky i formálne nadväzuje na režisérov debut Rodinný krb. Dokumentuje rozpad manželského páru žijúceho na veľkom mestskom sídlisku s dvoma malými deťmi. Muž jedného dňa bez upozornenia i slova vysvetlenia nahádže pár vecí do cestovnej tašky a napriek protestom svojej manželky odíde, sám nevie kam, jednoducho preč. Režisér potom v retrospektíve a až nemilosrdne autenticky zachytáva udalosti, ktoré muža k tomuto kroku viedli. To, čo u neho spočiatku vyzeralo ako nezáujem o rodinu a snaha ujsť za lepším životom, sa postupne začína kryštalizovať ako dôsledok neustálych výčitiek zo strany manželky, ktorá trpí izoláciou na materskej a nedokáže sa realizovať inak ako obmedzovaním a ponižovaním svojho manžela. Titul Panelové vzťahy je metaforou ľudí, uväznených vo vlastných životoch, v rutine partnerských a pracovných vzťahov, ale aj v pasci socializmu, z ktorého sa nedá ujsť. Je nielen trpkou analýzou je (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (22)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Asi není zrovna optimální studovat díla Bély Tarra proti toku času. A tak nemohu jinak, než konstatovat, že panelové nebo prefabrikované vztahy jsou chudé na nápady (nejlepší byl nejspíš bobby-mcferrinovská trubka na plese) a ztrácejí se v dokumentu. A taky ty "dotěrné detaily tváří" (jak píše Matty), děj spíš rozmazávají než zostřují. Avšak "socialistická podoba „šťastného“ manželství" (jak píše poněkud jízlivě v první větě) to rozhodně není; o tom bych musel něco vědět. Zato je tu místo na test: držíte s babou nebo s chlapem? Manželství jako instituce má podle Signunda Freuda dvě oddělené funkce: sexuální a rodičovskou. Jinými slovy je třeba se vyhýbat vzájemnému znásilňování (znásilnění manžela je, když mu manželka nedá) a vychovávat děti alespoň do věku 6 let. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Jako umělecké zachycení manželských problémů film funguje dokonale, jako dokumentární a sociologizující výpověď s širšími přesahy už film funguje hůře. Objektivizující tendence jsou patrné v na kameru pronášených monolozích, což jako formální prostředek filmu celkově neuškodí, ale z monologů se divák nic obecně platného o životě tehdejší společnosti nedoví. Není tu nastolen téměř ani jediný problém, který by nezažíval kterýkoliv pár kdekoliv jinde na světě na stejné sociální úrovni. Proto jsou narážky na socialismus ukvapené a vychází nejspíše z toho, že spojení panelákové reality s maďarským režisérem (Maďaři, jak známo, stejně jako Poláci, socialismus zrovna v lásce neměli a nemají...) vyvolává automaticky zavádějící očekávání. O to je však příběh logicky univerzálnější a ze schopnosti, s jakou dokázali autoři v plynulých záběrech kamery zachytit ubíjející bezútěšnost klaustrofobického manželství, až mrazí. ()

Reklama

honajz2 

všechny recenze uživatele

Tady mě Béla Tarr překvapivě celkem potěšil. Sice některé scény trvají příliš dlouho, jiné scény tam zas podle mě úplně chybí (protože se tu pár věcí stane úplně zničehonic) a i na té psychologii se tu mělo víc zapracovat, protože bez ní to vyobrazení nefunkčního vztahu není úplné a částečnou kompenzaci psychologie mi prostě nevynahradí pokus ji do toho zakomponovat způsobem "tohle s nimi udělalo to šedivé panelákové prostředí". Tedy takhle, vynahradil by ji, ale já ji z toho prostě dostatečně necítil. Kamera se o to sice snaží, ale ta vykresluje především (ať už vědomě či nevědomě) vztah těch dvou namísto atmosféry prostředí okolo nich. A pár kritických narážek na socialismus, objevujících se taky zničehonic, něco takového nevynahradí a ani nevytvoří. Jako mám tomu co vyčítat, ale zase na druhou stranu musím uznat, že to Tarrovi tentokrát konečně funguje, vyznění některých scén a práce s nimi je tu prostě dokonalá (hlavně u té "nekonečné" taneční oslavy, kterou Tarr natočil úplně geniálně) a ačkoli výše kritizuji slabou psychologii postav, podstatné je, že tu Tarr nějakou má a sem tam ji umí podat pouze obrazem, což nezvládne každý. Dlouho jsem chtěl dát i čtvrtou hvězdičku, ale na tu tam těch mínusů vidím bohužel pořád dost, nicméně to nemění nic na tom, že se mi poprvé něco od Tarra líbilo. Asi bych se měl víc zaměřit na jeho ranou, dokumentárně působící tvorbu, než na jeho pokusy o slow cinema a Tarkovského, kde si oba styly bere jen do formy, ale přesahem jsou banální a vlastně bez větší hloubky. Silné 3* ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Dostalo mě to. Jeden z nejpravdivějších a nejreálnějších filmů vůbec. Vlastně téměř geniální celkový tvar, kde v sobě každá scéna skrývá mnoho velmi skutečných poznatků - některé z nich jsem asi ještě nikdy žádném filmu nezachytil. Ani náznak nějaké křeči nebo umělosti. Tarr byl pán i v raných letech tvorby. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Nech mi nikto nehovorí, že tento chlapík, hrajúci v práci futbal na stoličke a doma si apaticky otvárajúci jedno pivo za druhým, nebol predobrazom Homera. Takže osobne sa domnievam, že Béla by mal byť vďaka tamtiemom ťažký multimilionár. Lenže to by zase jeho mohol zažalovať Miloš Forman, že mu kradne jeho patent na filmy trapnosti. Takže pozrime sa radšej na Panelové vzťahy ako na samostatný film. No je to trápne a vtipné zároveň a pripomína mi to socialistickú variáciu Simpsonovcov.....ok tak nič. Ibaže scéna futbalu v práci mala byť tá, čo sa zapíše do análov svetovej kinematografie a nie nejaká alegorická kúpa práčky :) ()

Galerie (5)

Zajímavosti (1)

  • Cena: MFF Locarno 1982: Zvláštní uznání (Béla Tarr). [LFŠ 2010] (Krouťák)

Reklama

Reklama