Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Miloš KratochvílKamera:
Milan DostálHudba:
Vadim PetrovHrají:
Jana Hlaváčová, Lukáš Vaculík, Hana Igonda Ševčíková, Dana Syslová, Otakar Brousek st., Mário Kubec, Vladimír Marek, Roman ŠtolpaObsahy(2)
Princ (L. Vaculík) má ke svým 18. narozeninám poněkud neobvyklé přání. Po královských rodičích nechce majetek či vládu nad půlkou království, ale touží vládnout pouze sám sobě. A tak se mladík odebere na tajemný hrad Blouzov, o němž kolují prapodivné zvěsti. Jak se princ vyrovná se lstí, chamtivostí a kouzly, jimiž komorná Johana (J. Hlaváčová) celý Blouzov ovládá, o tom všem bude vyprávět tato pohádka. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Pohádka hlavně pro dospělé. Děti neocení totální psychóznost dvou hlavních záporných postav a navíc by se opravdu mohly bát. Na to, že pohádku točila Janečková, to má skutečně mysteriózní a psychedelický nádech, mezi tím tak jaksi proplouvá Vaculík a sympatický Kubec. Pohádka pro děti nevhodná, pro dospělé průměrná a docela originální. ()
Mám tu pohádku celkem rád, i přes nelogičnosti v ději. Hlaváčová je totiž jako zlá čarodějnice nezapomenutelná. Prince Vaculíka víc ocení holky, ale mně v těch rolích nevadí, na rozdíl od většiny pozdějších představitelů tohoto užitečného pohádkového řemesla. Kubec sympatický. Částečně ovšem souhlasím s Honajzem ohledně Ševčíkové. Byla to hezká holka, ale taky mi přijde, že ve zlé poloze je mnohem víc ve svém (přirozeném) živlu. ()
Pohádka na klasické téma vítězství dobra nad zlem obohacená o motiv pubertální vzpoury mládí nesené přirozeným procesem dospívání a proměny jinocha v muže vyniká i netradiční rolí čarodějnice vždy vynikající Janou Hlaváčovou a při dobrém režijním vedení Janečkové i mladí herci neční z inscenace jako hrábě z tlumoku. Miloš Kratochvíl jako scénárista názorně demonstruje nejpatrnější rozdíl mezi pohádkami komunistické a postkomunistické éry - kvalitu scénáře. "Zdlouhavost" trvající necelou hodinu to jen dokresluje. ()
Princ horečně, a vzhledem k věku i logicky, touží, aby mu královští rodiče ve své opičí lásce přestali utírat nos i zadek a dostane tak od svého otce hrad, aby tam dokázal, jak zralým a dospělým jedincem je. Princ předvede mistrovství v mladistvé důvěřivosti a naivitě, což je stejně tak očekávatelné jako přirozené. Protože princové jsou nejen na draka, s ušlechtilou zarputilostí se po prvním selhání vrátí k práci na svém osobnostním růstu, k čemuž mu napomůže vhodně se objevivší páreček z podhradí, kdysi princův nejlepší kamarád a jeho sestra. Bez romantické zápletky totiž dozrát nelze, dej Bůh lásku našim sadům a záhonům. Krásně zlá čarodějnice Hlaváčová se nezalekne nové výzvy a čaruje, div z toho jejího neurotického zvukoplachého vodnického potomka netrefí šlak. Nakonec se objeví světlo na konci tunelu a jak to při výskytu světla bývá, stíny vyblednou. Fiat lux vede k nezbytnému in vino veritas, na svatbu nás už jako diváky nepozvou. ()
Námět slušný, ale moc se to nedalo. ()
Zbytečně zdlouhavá pohádka o ničem. Resp. má být o tom, jak princ dospěje a začne vidět svět takový, jaký je. Problém je, že se tak má stát skrze čarodějnici a vodníka, což samo o sobě není výchova k dospělosti, ale spíš exorcismus. Pár lidí, které princ najme na práci, čarodějnice zakleje jako stíny, a princ si myslí - bez jakéhokoliv důvodu a podkladu, vždyť s těmi lidmi mluvil sotva dvě věty - že zdrhli kvůli němu. Což svědčí spíš o princově blbosti a pitomosti, než nevyzrálosti, a neschopnosti prohlédnout tak jednoduché triky, s jakými čarodějka přišla. S příchodem kamaráda z dětství a jeho sestry si pak dokonce zazpívají a zpívají následně i v nejnemožnějších situacích (třeba hned po osvobození stínů, kdy by člověk čekal nějaké jůů, jééé, kde to jsme, co se stalo apod.). I ten konec čarodějnice a vodníka byl divný - jako fakt jen tak zmizeli? Celkově nevyvážené, spousta zbytečných scén, zaměřením roztěkané a nejednoznačné, poučením hloupé. Jinak pohádka je pro mne důkazem, že Ševčíková naturelem na hodné princezny a hodné holky fakt nemá. ()
"To už není ani pravda.. Čas se nevrací.." - "Čas se nevrací, ale dluhy, dluhy by se vracet měly.." Tak mi, Vlasto, laskavě vrať tu hodinu života !! ()
Pohádka těžce o ničem, pro děti nestravitelná a pro dospělé nezajímavá. Svou nudností se zdá být mnohem delší, než tu necelou hodinu. Jediné, co je dnes zajímavé, je proměna české slečny v arabku v nikábu a to kvůli rozbitému zrcadlu. ()
taková průměrná pohádka - i v dobrém slova smyslu. Nepřináší nic originálního, ale má docela dobře obsazené zlé postavy - Igonda je mnohem zajímavější po své proměně nežli před ní a Hlaváčová se svým podařeným synkem Vl. Markem jsou při své likvidaci dobrých postav dost úspěšní a nebýt toho z nouze vymyšleného ne úplně logického triku - že stačí jen rozbít zrcadlo - nevím, nevím, jak by to princ uhrál. Bonusem je rovněž nijak nezkarikovaný, ba dokonce ve svém přístupu k synovi moudrý král. ()
Jako pohádka více méně nepoužitelné, dětem pusťte něco jiného. Jako specifická fraška pro dospělé, kterou rozverně s gesty rozevlátého haura ve stylu "nakonec to v podstatě mám na háku i na špekáčku" proputuje princ Vaculík s kamarádem Kubcem, je to příjemný podkres pro nějakou činnost. Protože z hlediska scénáristického je to teda velkej, hodně velkej bizár a neuvěřitelnost. Je až nepochopitelné, že to scénárista a režisérka mohli myslet vážně. ()
"Co je to za podivnou komnatu?" Televizní studiová pohádka, potvrzující starou pravdu o špatných hygienických návycích ve středověku. Do zrcadla, se sem tam někdo podíval, ale do kádě s vodou, se tedy opravdu nikomu nechtělo. ()
Docela slušná televizní pohádka, kde princ Vaculík jen unyle vzdychá, šašek budí lítost a hlavní krasavice je nejvíce duchaplná, když je pod prostěradlem. Celu tuto taškařici drží nad vodou Hlaváčová coby komorná - čarodějnice a její neurotický vodnický synek. Takový lepší průměr. ()
Skvěle napsaný scénář, jen trochu zdlouhavé ()
Přesně ta kategorie poobjádkových quazipohadek multiplikovanejch zabedňenosti divadelních režisérů illuminatů čt . ()
Protože se v pohádce pohybují kvalitní herci, je i dobře zahraná. Pohádka se sice ve skrze odehrává na dvou pláccích, což představují dva hrady, ale kulisy jsou dost dobré na to, aby to divák unesl. A nechybí napětí i závěrečné drama a klasické pohádkové motivy. ()
No nic moc, ale nepřeskakoval jsem, takže to asi zajímavé bylo. Především tedy trochu nezvyklé. Je to klasická kulisovka, na kterou se dívat dá. Podruhé však netřeba. ()
Nikdy jsem ji v televizi nezaznamenala. Být kratší a hlavně nemít v obsazení tu kreaturu vodníka a šaška, námětem by to bylo obstojné. Hlaváčová s Vaculíkem to drží na snesitelné úrovni. Paradoxní je, že závěr by měl vypadat dramatičtěji, ovšem přítomností Mária Kubce pohádka dostala vtipnější ráz, jako by si dramaturg uvědomil, že už to bylo dlouho monotónní a o ničem. Nejlepší z celé pohádky je věta: "Do zrcadla se dívají jen děti a blázni." A podle toho hodnotí. ()
Přemýšlím, pro koho je pohádka určená. Jako dětský divák jsem ji určitě neocenila, dost možná ani nedokoukala, protože si na ni nepamatuji. Pohádka nezaujme ani prostředím, kulisami nebo případnými exteriéry. Zajímavé je vlastně jen herecké obsazení, ale to samo o sobě nestačí k tomu, abych se na pohádku podívala vědomě znovu nebo ji pustila dětem. ()
Toto byl spíš nepodařený pokus o horror. Velice se mi líbil nedávno zesnulý Vladimír Marek. Za jeho perfektní výkon jsem přidal jednu hvězdu. ()