Neviditelné děti

Vydarené príbehy sa tu striedajú s menej vydarenými. Začiatok dobrý, Afrika a deti, to je vždy veľmi citlivá téma a veľmi dobre je tu zobrazená. Cigánska časť je taká nemastná -neslaná, podobne tie latínskoamerické. Špecifická je tá balkánska, ktorá je druhou najlepšou v tomto súbore krátkych filmov hneď za africkou. Je dobré, že vyšiel takýto projekt. (18.05.2016)

Po filme som sa začal obzerať hneď potom ako som zistil, že jeden z filmových príbehov si zobrala na starosť Kátia Lund (moje obľúbené Mesto bohov), jej pár minutiek bolo síce vskutku kúzelných, no absolútne bez debaty ma zničil pomerne neznámy Stafano Veneruso!!! K tomuto minidielku nemám slov, Cira som si hneď vrátil na začiatok a pozrel znovu. Taktiež na mne hlboký dojem zanechal úsmev dievčatka vo filmovej poviedke ázijského kúzelníka Johna Woo-a. (24.05.2009)

Africký chlapec a jeho dětské sny, zabíjené každodenní krvavou rutinou. Balkán a dětské gangy, zásobující krádežemi své rodiče. Americké velkoměsto a dítě, bezmocně doplácející na drogovou závislost svých stvořitelů. Jižní Amerika a živobytí založené na sběru odpadu... celkem sedm příběhů dětí z celého světa, z nichž nejsilnější je rozhodně HIV pozitivní story Spika Leeho, přetékající depresí, a kouzelně posmutnělá minibalada Johna Woo. O stupínek níže je Kusturicova hříčka a středoevropanovi asi nejbližší ukázka Stefana Venerusa, výmluvná je i úvodní africká kapitola. Odpadosběrná záležitost Katie Lund jako jediná dýchá vcelku hřejivou, bezstarostnou atmosférou, což je trochu v rozporu s plánovaným záměrem, nicméně tím úplně nejslabším článkem je dílo Scottů, které se sem svým zpracováním i přes filmařskou zdatnost vůbec nehodí. Postupně bych jednotlivé epizody na desetibodové škále ohodnotil asi takto: 6,8,9,6,4,8,9, v průměru tedy něco málo přes 7/10. Takže slabší čtyři. (13.01.2009)

Takovýhle věci mě vždycky chytnou za srdce. Samozřejmě to občas balancuje na hranici sentimentálního vydírání a kýče ( a někdy ji i překročí ), ale to už k námětu "děti" většinou patří. Kvalita nebo dojem jsou proměnlivé - U mě vyhrála brazilská story Bilú a Joao, 2. místo pro Spika Lee a bronz si "krade" klasik cikánského dramatu, mistr Kusturica :-). Poučné, závažné, srdcervoucí i zábavné, zcela jistě potřebné dílo! (01.06.2009)

Jak už to tak u povídkových filmů bývá, některé kousky jsou výborné, některé průměrné, najde se i vyloženě nic neříkající kousek (v tomto případě Ridley a Jordan Scott). Ale já si tuto povídkovou kolekci kupoval především kvůli Emiru Kusturicovi a věřte, že opět nezklamal. Moc se mi také líbil nezvykle dojemný John Woo (a pak že to nejde bez párátka). (04.01.2009)