Neviditelné děti

Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá... První, příběh chlapce z Afriky, byl takový nijaký. Vím, sice tam šlo o hodně, ale nějak se tvůrci nepodařilo to udělat zajímavěji. Asi to bude tím, že nesnáším pomalé záběry, které zabírají jednu věc strašně dlouho.... Druhý příběh byl mnohem zajímavější a konečně jsem začala být smutná. Třetí byl velmi dobře zpracovaný až na ten zvláštní konec. ,,Holčičko, koukni se doprava, potom doleva a pak do kamery. A prosím tě, hlavně se tvař neutrálně, vždyť o nic nejde''. Aspoň tak mi to přišlo... Příběh sourozenců byl takový, jak bych to nazvala, záživný... A Jordan a Ridleymu se příběh fotografa opravdu povedl! Ale ten další se mi zdál poněkud přiškrcený. Vynucený nebo tak nějak... A u posledního, tam jsem se fakt bála, že do té vody fakticky vjedou. Uffff. Měla bych brát prášky na nervy.....! (15.02.2011)

Děti celého světa trpí za svět svých předků. Válečné zóny, soc. podřazenost, drogy, nedostatek lásky rodičů či hmotných prostředků. Z příběhů tvůrců vyzdvihnu tradičně odlehčenou cigánskou jízdu s dechovkou Emira Kusturici či za mě nejlepší procítěné dílko od Johna Woo s čínskou problematikou politiky jednoho zaopatřeného dítěte proti otrocké práci dětí v sirotčincích. 70% (08.12.2021)

Niektore filmiky boli slabsie, niektore velmi dobre. Ale celkovy dojem je u mna vyborny. Tematika deti, ktore casto nemaju nic (a predsa maju ovela viac ako ti co maju vsetko) by sa mala dotykat kazdeho z nas... Na mna najviac zaposobili filmy Kusturicu a aj Spike Leeho, ktoreho film bol vykresleny drsno, no realisticky a dojimavo. Avsak (pre mna) najlepsie a najkrajsie prislo na koniec. Pribeh o dvoch nadhernych cinskych dievcatkach ma uplne dostal! Na konci som sa nemohla ubranit sklucujucemu pocitu a dojatiu. Umenie Johna Woo na mna zaposobilo neuveritelne... (samozrejme, az na tu skolu). (01.06.2008)

Africký chlapec a jeho dětské sny, zabíjené každodenní krvavou rutinou. Balkán a dětské gangy, zásobující krádežemi své rodiče. Americké velkoměsto a dítě, bezmocně doplácející na drogovou závislost svých stvořitelů. Jižní Amerika a živobytí založené na sběru odpadu... celkem sedm příběhů dětí z celého světa, z nichž nejsilnější je rozhodně HIV pozitivní story Spika Leeho, přetékající depresí, a kouzelně posmutnělá minibalada Johna Woo. O stupínek níže je Kusturicova hříčka a středoevropanovi asi nejbližší ukázka Stefana Venerusa, výmluvná je i úvodní africká kapitola. Odpadosběrná záležitost Katie Lund jako jediná dýchá vcelku hřejivou, bezstarostnou atmosférou, což je trochu v rozporu s plánovaným záměrem, nicméně tím úplně nejslabším článkem je dílo Scottů, které se sem svým zpracováním i přes filmařskou zdatnost vůbec nehodí. Postupně bych jednotlivé epizody na desetibodové škále ohodnotil asi takto: 6,8,9,6,4,8,9, v průměru tedy něco málo přes 7/10. Takže slabší čtyři. (13.01.2009)

Príbehy sú rôzne, dokonca tak rôzne, až sa zdá, že ich nič nespája okrem detských postáv. Väčšina z nich zaujme od prvých sekúnd, u mňa najviac zabodovali prvý a posledný, teda Tanza (režisér Mehdi Charef) a Song Song and Little Cat (režisér John Woo). Hlavne ten posledný ako dokonalá citová vydieračka s melancholickou hudbou, ale dokonale sadla a príbeh s neuzavretým snovým koncom pohladil po duši. Ridley Scott s fotografom preneseným do detských rokov aj keď asi nejpremyslenejší príbeh je poslabší spolu s talianskym zlodejíčkom Stefana Venerusa. Ako celok to určite stojí za pozretie, lebo ponúka pohľad tvorcov rôznych kultúr na extrémne situácie detí zatiahnutých do vojny, chudoby, otroctva alebo obyčajného odcudzenia od rodičov. (24.03.2014)