Neviditelné děti

Africký chlapec a jeho dětské sny, zabíjené každodenní krvavou rutinou. Balkán a dětské gangy, zásobující krádežemi své rodiče. Americké velkoměsto a dítě, bezmocně doplácející na drogovou závislost svých stvořitelů. Jižní Amerika a živobytí založené na sběru odpadu... celkem sedm příběhů dětí z celého světa, z nichž nejsilnější je rozhodně HIV pozitivní story Spika Leeho, přetékající depresí, a kouzelně posmutnělá minibalada Johna Woo. O stupínek níže je Kusturicova hříčka a středoevropanovi asi nejbližší ukázka Stefana Venerusa, výmluvná je i úvodní africká kapitola. Odpadosběrná záležitost Katie Lund jako jediná dýchá vcelku hřejivou, bezstarostnou atmosférou, což je trochu v rozporu s plánovaným záměrem, nicméně tím úplně nejslabším článkem je dílo Scottů, které se sem svým zpracováním i přes filmařskou zdatnost vůbec nehodí. Postupně bych jednotlivé epizody na desetibodové škále ohodnotil asi takto: 6,8,9,6,4,8,9, v průměru tedy něco málo přes 7/10. Takže slabší čtyři. (13.01.2009)

'All the Invisible Children' je ďalší zaujímavý režisérsky projekt (po 'Hire' - series, či 'New York Stories'), v ktorom sú na jednu tému vyzvaní viacerí režiséri, aby spracovali látku po svojom, ukázali ako si s ňou poradia každý z iného uhla pohľadu. Niektoré z minipríbehov sú emocionálne na skutočne trýznivej úrovni a dokážu za dvadsať minút navodiť v človeku toľko pocitov a myšlienok, koľko nie sú schopné filmy s lepšími scenármi. Iné naopak vzali problematiku s nadhľadom a ponúkajú skvelé citlivé a senzitívne príbehy. Určite si každý divák nájde svoj príbeh, na ktorom si bude ulietavať a zamiluje si ho, ostatné však kvality rozhodne tiež nestrácajú. Nejdem rozpitvávať každý príbeh sólo, dokopy na mňa totiž zapôsobili veľmi sugestívnym domom. Avšak neubránim sa a musím vyjadriť sklamanie z premotivovaného prídavku Ridleyho Scotta a jeho dcéry Jordan. 80%. (03.02.2009)

Moc se mi líbil třetí a poslední příběh (dívka nakažená HIV a dívka žijící jen s 'dědečkem'), oba výborně vystihly pocity dětí i situaci kolem nich. Při těch dvou jsem si opravdu připomněla, jak dobře na tom většina lidí je a jak si často vůbec neuvědomujeme, co všechno máme. Exuperyho citát má na konci filmu obrovskou sílu. (20.12.2009)

Nebýt Ridleyho Scotta, Johna Woo a Emira Kusturici o Neviditelných dětech by asi nikdo neviděl a už vůbec se o ně nezajímal. Je však dobře, že velcí režiséři svá jména věnují i do takto výjimečných projektů. Smutný je však výsledek, který z poloviny působí nudně a bez myšlenky, aby druhá půlka příběhů dokázala zaujmout a "něco" říct. Příběh Spikea Leeho byl z prvu obyčejný, ale prohloubení postav díky jedné nemoci otevřelo jiný rozměr a jde pravděpodobně o nejpůsobivější z povídek. Vedle Leeho byla asi druhá nejlepší povídka od Katia Lunda ohledně dvou sourozenců a jejich cestě za odpadky. Mehdi Charef a jeho část mě nebavila. Stejně jako klasický Emir Kusturica a v podstatě vše ostatní. Vše však působí extrémně "narafičeně" a kdyby mi na konci vyskočilo číslo na bankovní konto s otázkou "Pomůžete?" vůbec bych se nedivil... (18.07.2009)

Vydarené príbehy sa tu striedajú s menej vydarenými. Začiatok dobrý, Afrika a deti, to je vždy veľmi citlivá téma a veľmi dobre je tu zobrazená. Cigánska časť je taká nemastná -neslaná, podobne tie latínskoamerické. Špecifická je tá balkánska, ktorá je druhou najlepšou v tomto súbore krátkych filmov hneď za africkou. Je dobré, že vyšiel takýto projekt. (18.05.2016)