Notting Hill

Romantická komedie s mými oblíbenými herci Julií Roberts a Hugh Grantem, navíc ozdobená velmi vtipným cameem Dylana Morana, který proslul jako hlavní představitel seriálu Black Books. Už jsem to viděl asi popáté a i popáté se mi to líbilo a já se bavil. Scéna se Spikem, který vyběhne před novináře jen ve slipech je prostě nezapomenutelná. Já tuhle romantickou komedii považuji za jednu z nejlepších romantických komedií vůbec a nemám k ní téměř žádné výhrady, ale přece jen oproti snímkům, kterým jsem udělil pět hvězdiček mi přijde slabší, a tak uděluji čtyři hvězdičky. (09.08.2006)

Nie som obdivovateľ romantických komédii, anglický humor mi je cudzí, veľkohubá Julia Robertsová mi nikdy nebola sympatická a dreváka Hugha Granta považujem za úchyláka. Otrasná dvojica, otrasný film. Anglo-americká romantická komédia "Notting Hill", ktorú v roku 1999 natočil režisér Roger Michell, ma nedokázala ničím zaujať a už vôbec nie pobaviť. Bola to príšerná nuda. Už to nikdy v živote nechcem vidieť znova. ** (12.01.2019)

Milá britská pohádka. Stačí uvěřit vysoce nepravděpodobné zápletce a pak už se jenom nechat dojímat, rozesmávat a čekat, nakolik neoriginální cesta povede k nevyhnutelnému happy endu tentokrát. Největší výhodou Notting Hillu oproti jeho americkým kolegům je britský šarm, jakž takž inteligentní humor a pro mě osobně také londýnské prostředí, které je mi jaksi bližší než zacpané newyorské ulice. Film je plný sympatických tváří, známých i méně známých. Počínaje „dokonalou“ romantickou dvojicí Robertsová – Grant, přes „masturbujícího Welšana“ (Rhys Ifans) až k „tomu týpkovi z Black Books“ (Dylan Moran), který jako by tušil, který seriál ho později proslaví a střihnul si zde miniroličku zloděje knih. Julia je skutečně v tom nejlepším smyslu onoho slova božská a tvůrci jistě moc dobře věděli, proč si ji vybírají. Notting Hill není a ani se nesnaží být nějakým satirickým komentářem života celebrit, pouze konstatuje, že herci, jakkoliv slavní a bohatí, jsou také lidé. Výskyt scén tak krásných, až by byla škoda si je nezapamatovat, není kdovíjak obdivuhodný (to ostatně ani filmografie Rogera Michella), ale přinejmenším Grantovo „procházení jedním rokem“ za zmínku stojí. Dojem naprosté pohody pak umocňuje množství poslouchatelných songů. Na podobných filmech je nakonec nejvíce deprimující zjištění, že ve stejném světě nikdy žít nebudeme. 70% Zajímavé komentáře: JohnnyD, Agatha, Cornon (30.10.2007)

Jedna z mých neoblíbenějších romantických komedií. Pohodová a zábavná pohádka s řadou vynikajících scén, téměř dokonalou dvojicí (místo Granta by mi v roli Williama přece jen více seděl Colin Firth :-) a řadou skvělých vedlejších postav. Všechno tu dokonale ladí bezchybně sesazeno, nikde nepřebývá nic zbytečného, nebo přebytečného. Jeden z filmů, které neomrzí ani při x-té repríze.. (05.07.2010)

Pamatuji se, že před lety jsem snímku vytýkal, že scénář (překvapivě Richard Curtis) hodně vaří z vody a tahá vysoce nepravděpodobné zápletky z nějaké vrchní zaprášené police. Ač neříkám, že Curtis k nevyhnutelnému (tedy že to dobře skončí) směřuje bez šarmu. Dialogy jsou fajn, ale některé situace prostě dřou. Moc nedrží pohromadě, postavy jednají iracionálně (u těch šílených vedlejších je to ku prospěchu, ale u hlavní dvojice nikoli) a vlastně to platí i dnes. Ale tenhle kus má prostě sympatickou atmosféru a hlavně nebezpečně okouzlující Julii Roberts, která snímek táhne silou i elegancí koňského spřežení. Nedělá zbytečné exkurze do umělečtější sféry, prostě jí sedí žánr romantické komedie a my za to můžeme být jenom rádi. Její proslulý úsměv tentokrát okouzlí intelektuálního britského knihkupce. A nejen její rozzářený výraz. Hraje totiž hereckou hvězdu první velikosti, která tohohle outsidera dostane do kolen. Ač i ona má své slabší stránky: špatné zkušenosti s bulvárem, se špatnými muži, se špatným výběrem rolí, se sebejistotou v nízkých číslech, a prostě nechávajíc se volně unášet proudem. S novým „zřejmě přítelem“ se citově stabilizuje, začne brát jiné role, než brakové sci-fi a prolomí hranici, že mezi obyčejnými lidmi a hvězdami stříbrného plátna může vzniknout poměrně normální vztah. Fandit mu bude skupinka docela fajn přátel, včetně velšského spolubydlícího (skvělý Rhys Ifans), který postrádá určité civilizační návyky, moc si nepere a tu a tam zhltne majonézu namísto jogurtu. To už jsme ale v pasáži, kdy ona znovu opouští jeho „malý svět“ a divák trošku trne, proč se tak vzdalujeme něčemu životnému a proč se tak moc spoléháme na prachobyčejnou náhodu (zvlášť když jeden žije v Londýně a druhý za oceánem). Ne každému navíc sedne mrkáček Hugh Grant, který tak trochu kopíruje sám sebe. Poloha plachého zajíčka, který disponuje i jistou dávkou sebeironie, ale k němu holt už tak nějak patří. Ale ať to shrnu a obhájím si ty své čtyři hvězdy (ač to vzhledem k výše uvedenému může vypadat všelijak). Notting Hill je velmi silný v jednotlivostech, má neodolatelnou hlavní představitelku, slušné emoce, britský šarm, dobře zvolené songy, zručnou režii a pohodovou atmosféru. Takže asi tak.. (17.02.2016)